Zobrazení osmanského poselstva v Praze v roce 1575 (J. Scheiwl, cca 1880)
Ve druhé polovině 16. a začátkem 17. století navštívilo několik poselstev Osmanské říšePrahu, hlavní město zemí Koruny české, aby zde jednalo s vládnoucími římskými císaři Habsburské dynastie, kteří byli zároveň i českými králi. Ačkoliv k oficiálnímu přijetí poselstev vládcem došlo pouze v některých případech, jednalo se o první případy oficiálních diplomatických kontaktů Osmanské říše a zemí Koruny české prostřednictvím jednání v hlavním městě království, Praze.
K přítomnosti prvních osmanských diplomatických delegací došlo až v závěru vlády sultána Sulejmana I. Nádherného. V listopadu 1562 dorazila do Prahy osmanská diplomatická delegace, která zde chtěla zastihnout rakouského a českého krále Ferdinanda I. Ten však tou dobou jednal ve Frankfurtu nad Mohanem o zvolení a korunovaci krále Maxmilianařímským císařem (v Praze se navíc, i přes své předchozí záruky, zdržoval jako český král málo). Poselstvo zde tak bylo přijato českými místodržícími, vyřídilo diplomatické vzkazy v latině a zanedlouho spěchalo do Frankfurtu, kde s králem jednalo o podmínkách dočasného míru a odevzdalo mu dary. Josef Kořán ve čtvrtém díle Česko-moravské kroniky z roku 1881 uvádí, že vůdce poselstva, budínský paša Ibrahim, měl s sebou 23 služebníků, 29 koní a 6 velbloudů. Přítomnost turecké delegace vzbudila v Praze značnou pozornost a byla reflektována i tehdejšími novinami (např. tisk Šebestiána Oksa z Kolovsi),[1] řada místních pak měla první příležitost vidět na vlastní oči osmanské muže, o kterých kvůli výbojným válkám jinak panovalo obecné povědomí a strach.
Obdobný scénář se pak opakoval na jaře 1564, kdy 26. května[2] do Prahy opět dorazili osmanští diplomaté v touze jednat s Ferdinandem, kterého v Praze opět nezastihli. Ubytováni byli v hradčanském domě Bašta[3] (na jeho místě byl později postaven Schwarzenberský palác).[2] Po přijetí na Pražském hradě a vyřízení oficiálních vzkazů se poselstvo opět odebralo nazpět do Budína.
K prvnímu jednání osmanského poselstva s vládcem země došlo až v březnu 1575. Sem 1. března[4] dorazilo další poselstvo, vedené budínským pašou Mehmedem, a vyslané novým osmanským sultánem Muradem III. a ubytovalo se opět v domě Bašta. Zde na nedalekém Pražském hradě jednalo s římským císařem a zároveň českým králem Maxmiliánem II. Bylo zde jednáno o podmínkách dalšího prodloužení míru trvajícího od roku 1568. Zároveň se také jednalo o první přijetí osmanského poselstva českým králem v hlavním městě zemí Koruny české. Po skončení jednání paša Mehmed v Praze onemocněl a 1. nebo 3. dubna[4] 1575 zde zemřel. Poselstvo pak jeho ostatky přepravilo zpět do Budína.
V dalších letech se pak z iniciativy Rudolfa II. došlo naopak k vyslání několika poselstev do Osmanské říše.
Poselstva v 17. století
Turecké poselstvo sultána Ahmeda I. prošlo Prahou roku 1606.[5] Roku 1609 dorazilo do Čech další osmanské poselstvo vedené Achmajem Kyhajem[6] s vůlí jednat s nově korunovaným českým králem Matyášem. Ubytovalo se v Praze, k přímému jednání s císařem však nedošlo.
Pozoruhodnou přítomností osmanských diplomatů v Praze[7] je pak mise zde přítomná v letech 1619 až 1620.[8] Ta se zde sešla se zástupci českého stavovského direktoria poté, co direktorium v rámci českého stavovského povstání svrhlo moc císaře Matyáše a zvolilo nového krále, Fridricha Falckého. I přes původně přislíbenou vojenskou podporu stavovským vojskům nakonec turecká vojska do bojů nezasáhla, což přispělo k porážce povstání v bitvě na Bílé hoře. Lze také předpokládat, že spojenectví většinově evangelických českých stavů s islámskou velmocí Osmanskou říší by v křesťanské Evropě české země dostalo do politicky neudržitelné pozice.
Po porážce stavovského povstání pak další habsburští čeští králové přebývali v Praze velmi zřídka, stejně tak dále se eskalující války s Osmanskou říší přispěly k tomu, že v Praze již pak k jednání korunovaných českých králů a osmanských diplomatů nedocházelo.
Odkazy
Reference
↑HESLOVA, Mikuláš Dačický z. Paměti k vyd. upravil A. Rezek. [s.l.]: [s.n.] 450 s. Dostupné online. Google-Books-ID: LHAIAAAAQAAJ.
↑ abLACINA, Josef. Česká kronika. [s.l.]: E. Beaufort 730 s. Dostupné online. Google-Books-ID: QGDkAAAAMAAJ.
↑MIKOVER, Ferdinand Břetislav; HÁLEK, Vítězslav; SLÁDEK, Josef Václav. Lumír: týdeník zábavný a poučný. [s.l.]: J. Otto. 636 s. Dostupné online. Google-Books-ID: qGXnAAAAMAAJ.
↑ abBECKOVSKÝ, Jan František. Poselkyně starých přjběhüw czeských: aneb Kronyka cžeská, od prwnjho do nyněgssý Země cžeské přjchozu dwauch knjžat charwátských Cžecha y Lecha, wlastnjch bratřj až do stiastného panowáni cýsaře ržjmského, krále českého, ec. Ferdynanda Prwnjho .... [s.l.]: U J.K. Geřábka 896 s. Dostupné online. Google-Books-ID: 7AI3AQAAMAAJ.
↑HAUSENBLASOVÁ, Jaroslava. Urbs aurea: Praha císaře Rudolfa II. [s.l.]: Gallery 264 s. Dostupné online. ISBN978-80-86010-01-4. Google-Books-ID: CMZnAAAAMAAJ.
↑Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků. [s.l.]: Národní knihovna 560 s. Dostupné online. Google-Books-ID: Np7NAAAAMAAJ.
↑ Hauenschildův palác hostil pruského císaře Fridricha II. a mladého Wolfganga Amadea Mozarta. www.turistickelisty.sportovnilisty.cz [online]. [cit. 2023-02-17]. Dostupné online.
↑POLIŠENSKÝ, Josef V. Tisíciletá Praha očima cizinců. [s.l.]: Academia 248 s. Dostupné online. ISBN978-80-200-0783-4. Google-Books-ID: __V8AAAAMAAJ.
Literatura
Illustrovaný svět: velké vydání Besed lidu. Praha: J. Otto, 1903(31), s. 739. Dostupné online
.png)
