Opus Dei, plným názvem Praelatura Sanctae Crucis et Operis Dei (česky Boží dílo či zkráceně Dílo, plným názvem Prelatura Svatého kříže a Opus Dei) je osobní prelaturoukatolické církve. Jejím posláním je šířit ve světě povolání ke svatosti prostřednictvím posvěcování práce a rodinných a sociálních závazků prostřednictvím kleriků, kteří jsou v ní inkardinováni, a za organické spolupráce laiků, kteří se věnují apoštolským činnostem.[1]
Svatý Josemaría Escrivá de Balaguer založil podle svého tvrzení Opus Dei na základě Božího vnuknutí v roce 1928 ve Španělsku. V roce 1941 bylo Opus Dei ustanoveno coby sdružení věřících diecézním biskupem v Madridu a v roce 1947 jej papež Pius XII. přeměnil na sekulární institut.[2] Svatý Josemaría Escrivá zemřel v roce 1975, v roce 1992 byl blahořečen a v roce 2002 svatořečen. V roce 1982 bylo Opus Dei znovu přeměněno, tentokrát na osobní prelaturu svatým Janem Pavlem II.[3] Jedná se tedy o sdružení kleriků[4] a nové náboženské hnutí charismatické povahy.[5] Sídlo prelatury se nachází v Římě a v jejím čele stojí prelát, který nesmí být biskupem.[6] V současné době Opus Dei působí v 68 zemích světa.
Opus Dei se ve svém sebepojetí liší od toho, jak jej pojímá katolická církev. Církevní právo považuje osobní prelatury za sdružení kleriků, kteří jsou v nich inkardinováni. Laici mohou spolupracovat na apoštolátu osobní prelatury, ale nejsou a nemohou být její součástí.[7] Zůstávají naopak pod výlučnou jurisdikcí svých ordinářů, tedy v první řadě diecézních biskupů.[8] Opus Dei naproti tomu považuje tyto laiky za svou součást a ukládá jim povinnost poslušnosti vůči prelátovi a dalším autoritám prelatury.[9] Podle papežské ročenky Annuario Pontificio v roce 2021 tvořilo prelaturu 2115 kněží, s nimiž na základě smluvního závazku spolupracovalo 93 510 laiků.[10]
Historie
Podle literatury Opus Dei bylo Opus Dei založeno madridským knězem Josemaríou Escrivou de Balaguer dne 2. října1928 jakožto cesta osobního posvěcování se, která je určena lidem všech tříd skrze jejich profesní práci a plnění běžných povinností křesťana. Toto poselství prý narazilo na všeobecné mínění tehdejší doby, že k dosažení svatosti je třeba vést život zasvěcený pouze Bohu, tedy svatými mohou být pouze řeholníci nebo kněží.[11]
Obě tato tvrzení se nicméně jeví jako diskutabilní ve světle historických faktů. V prvních stanovách Opus Dei z roku 1941 se píše, že život členů Opus Dei je „v podstatě nerozlišitelný od života řeholníků“. V instrukci z roku 1934 se svatý Josemaría pro změnu zmínil, že Opus Dei není nahodilou organizací, nýbrž se jedná o trvalou organizaci „jako řeholní řád“ se všemi důsledky. Původním záměrem svatého Josemaríi bylo tedy spíše uvádět laiky do života, který byl co nejpodobnější řeholnímu životu, nikoliv respektovat specifika laického stavu.[12] Povinnosti numerářů a přidružených, které zahrnují přibližně 3 hodiny denně tzv. norem zbožnosti, odevzdávání všech vydělaných peněz, poslušnost, tělesné umrtvování včetně nošení cilicia a bičování se, a celoživotní celibát[13] jsou ostatně doposud podobnější životu podle řeholních regulí než běžnému laickému životu.
Vedle toho samotný Učitelský úřad katolické církve autoritativně zdůrazňoval univerzální povahu povolání ke svatosti ještě před založením Opus Dei. Například v Encyklice Rerum Omnium Perturbationem z roku 1922 papež Pius XI píše: „Sám Kristus učil, v čem svatost spočívá: ‘Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.’ (Matouš 48). Nemůžeme přijmout názor, že se tento Kristův příkaz týká pouze vybrané a privilegované skupiny duší a že všichni ostatní se mohou považovat za jemu milé, pokud dosáhli nižšího stupně svatosti. Pravý opak je pravdou, jak vyplývá ze samotné obecnosti jeho slov. Zákon svatosti zahrnuje všechny lidi a nepřipouští žádnou výjimku. Velký počet duší všech životních stavů, mladých i starých, které, jak nás informují dějiny, dosáhly zenitu křesťanské dokonalosti, tito světci na sobě pociťovali slabosti lidské přirozenosti a museli překonávat stejná pokušení jako my“.[14] Univerzální povolání ke svatosti proto v roce 1928 nebylo v církvi novou, natož pak revoluční myšlenkou.
Roku 1930 založil Josemaría Escrivá také ženskou část Opus Dei, které do té doby bylo určeno pouze pro muže. V roce 1933 bylo otevřeno první centrum Opus Dei, tzv. Academia DYA, kde se vyučovalo právo a architektura. O rok později se tato akademie přeměnila v malou vysokoškolskou kolej.
Během španělské občanské války, která byla poznamenána krutým náboženským pronásledováním, byl Josemaría Escrivá nucen skrývat se na několika místech Madridu.[15] V roce 1937 on i několik členů Opus Dei včetně španělského architekta Miguela Fisaca[16] utekli z republikánské zóny Španělska a přes Pyreneje a Andorru se dostali do Francie, odkud bylo možné přejít do druhé části Španělska, ve které nebyla církev pronásledována. Tyto události a vypuknutí druhé světové války prozatím znemožnily uskutečnění projektů zakladatele Opus Dei na rozšíření své apoštolské práce do dalších zemí Evropy.
Během druhé světové války se zakladatel přestěhoval do Říma, jelikož si byl vědom nutnosti sídla v tomto městě pro další expanzi do celého světa. V následujících letech cestoval po celé Evropě, aby připravoval započetí práce Opus Dei v různých zemích. V roce 1946 začala tato práce v Portugalsku, Itálii, Anglii, Irsku a Francii. Do Československa Opus Dei přišlo v roce 1990.
Struktura
Opus Dei je od roku 1982 osobní prelaturou[17]katolické církve, tedy sdružením kleriků. Podle kánonu 295 Kodexu kanonického práva jsou osobní prelatury „připodobněné veřejným kněžským sdružením papežského práva s možností inkardinovat kleriky“.[4] Kanonické právo tedy připouští jedinou možnost vstupu do Opus Dei a to sice kněžskou či jáhenskou inkardinaci do této prelatury. Mezi lety 1947 a 1982 bylo Opus Dei sekulárním institutem, jehož členy mohli být i laici, kteří složili sliby, a ještě předtím bylo Opus Dei v letech 1941 až 1947 sdružením věřících (tzv. Pia Union) s působností v madridské diecézi.
14. července 2022 vydal papež František motu proprio Ad Charisma Tuendum,[18] v němž konstatoval, že Opus Dei je klerikálním, nikoliv laickým sdružením, a z toho důvodu jej podřídil Dikasteriu pro klérus.
Dále papež František potvrdil, že Opus Dei je charismatickou, nikoliv hierarchickou organizací. Z toho důvodu ustanovil, že prelát Opus Dei nesmí být biskupem a zakázal mu používat pontifikální insignie, které prelát do té doby používal.[19] Zároveň preláta Opus Dei ustanovil Apoštolským protonotářem supernumerářem a dovolil mu používat insignie této nižší církevní hodnosti.
V neposlední řadě papež František v Ad Charisma Tuendum nově nařídil Opus Dei podávat každý rok zprávu o své činnosti Dikasteriu pro klérus a přepracovat své stanovy v souladu s učením koncilní eklesiologie o osobních prelaturách.
8. srpna 2023 vydal papež František další motu proprio Prelature Personali, v němž znovu zdůraznil, že Opus Dei je standardním sdružením kleriků, s nímž smějí laici spolupracovat na apoštolských činnostech.
Organizační členění Opus Dei
Prelát – Apoštolský protonotář supernumerář nadaný pravomocemi ordináře.[4] Podle stanov Opus Dei se ujímá úřadu poté, co byla jeho volba potvrzena papežem.[20]
Členové – kněží a jáhni inkardinovaní do prelatury.[4]
Spolupracovníci – nejsou součástí Opus Dei, ale spolupracují na apoštolských činnostech.[4]
Stanovy Opus Dei a interní normativní dokumenty Opus Dei uvádějí mezi organickými spolupracovníky zapojenými do činností Opus Dei tzv. numeráře, numerářky auxiliar, přidružené a supernumeráře.[21] Numeráři žijí v celoživotním celibátu komunitním životem v centrech Opus Dei a jsou povinni odevzdávat Opus Dei všechny své příjmy. Numerářky auxiliar se celoživotně věnují bezplatným domácím pracím v centrech Opus Dei. Přidružení mají všechny povinnosti numerářů s výjimkou komunitního života. Supernumeráři kromě toho nemají ani povinnost celoživotního celibátu a odevzdávání všech svých příjmů Opus Dei.[13]
Kromě numerářů, numerářek auxiliar, přidružených a supernumerářů existují ještě neorganičtí spolupracovníci Opus Dei.[22] Zatímco kněží a jáhni inkardinovaní do prelatury musí být pochopitelně katolíci, postavení neorganického spolupracovníka lze zastávat bez ohledu na vyznání.
Projekty Opus Dei
Opus Dei provozuje svá centra v 68 zemích na všech světových kontinentech s výjimkou Antarktidy. Opus Dei spravuje tato centra skrze (pro tento účel zřízená) občanská sdružení a nadace, které prelatura kontroluje prostřednictvím kněží a organických spolupracovníků dosazených do statutárních orgánů.[23]
Takto dosazení lidé jsou podle stanov Opus Dei vázáni poslušností vůči autoritám Opus Dei,[9] pročež se jimi formálně vedené právnické osoby fakticky řídí instrukcemi vedení prelatury. Zároveň se takto Opus Dei snaží chránit před odpovědnostními nároky proti sobě, protože jeho centra bývají tímto způsobem formálně koncipována jako na Opus Dei nezávislá s tím, že Opus Dei jim pouze poskytuje své duchovní služby.[24]
Vedle center provozuje Opus Dei i tzv. korporativní díla (obras corporativas), což jsou sociální projekty využívané prelaturou coby prostředky proselytismu. Některá z korporativních děl jsou spravována a řízena stejně jako centra skrze skořápkové společnosti a do nich dosazené správce z řad kněží Opus Dei a organických spolupracovníků prelatury. Tento způsob správy majetku ovšem vede ke konfliktům prelatury jak se světským,[25] tak i s církevním právem.[26]
Existují nicméně i korporativní díla Opus Dei, která jsou spravována transparentně a své spojení s prelaturou mají právně zakotvené ve svých stanovách. Jedná se konkrétně o Navarrskou univerzitu a univerzitu Santa Croce v Římě.[27] Velkým kancléřem obou těchto univerzit je ex officio prelát Opus Dei.
Kritika
V roce 1991 vzniklo mezinárodní sdružení ODAN (Opus Dei Awareness Network).[28] Toto sdružení sjednocuje bývalé členy a spolupracovníky Opus Dei, kteří prelaturu kritizují pro manipulaci, sektářské rysy a dezintegraci osobnosti. V roce 2002 byl spuštěný španělský portál Opus Libros,[29] který se zabývá publikací převážně kritických informací o Opus Dei a osvětou o fungování této organizace. Opus Libros spravuje on-line sbírku více než 12 tisíc osobních svědectví o Opus Dei, z největší části velmi negativních.[30]
V českém prostředí poskytla své svědectví o fungování Opus Dei například bývalá supernumerářka Opus Dei z Prahy Jana D. Pláteníková, která v této instituci katolické církve strávila více než dva roky.[31] Velmi kriticky a v souladu s informacemi z ODAN a z Opus Libros se o Opus Dei v České republice vyjádřili rovněž bývalí přidružení Opus Dei Antonín Steinhauser a Pavel Pernica, když byli na své zkušenosti dotázáni v bakalářské práci o příchodu Opus Dei do Československa.[32]
Jednotlivé body kritiky
Kult osobnosti zakladatele a přepisování historie – Opus Dei je obviňováno ze systematického přepisování vlastní historie. Tedy z toho, že veškerá literatura doporučovaná prelaturou systematicky opomíjí jakékoliv negativní aspekty historie Opus Dei a také všechny aspekty, které jsou v rozporu s prelaturou aktuálně propagovanými narativy. Naopak mnohé pozitivní aspekty jsou v nich vymýšleny, překrucovány nebo zveličovány. Jako příklad bývají uváděny životopisy zakladatele Opus Dei,[32] které téměř všechny nekriticky reprodukují jeho hagiografický životopis od Vazquéze de Prada,[33] v němž není na více než 2000 stranách ani slovo o jediné jeho špatné vlastnosti či pochybení. Na druhou stranu jsou systematicky likvidovány například informace o lidech, kteří s Opus Dei ukončili spolupráci. Ani samotný Josemaría Escrivá se netajil tím, že selektoval a ničil historickou evidenci o Opus Dei.[34]
Prolamování interního fóra a zneužívání svědomí – Dále je Opus Dei obviňováno z toho, že nerespektuje rozdíl mezi interním a externím fórem. Neexistuje v něm rozdíl mezi hierarchickým řízením a duchovním vedením.[35] Laici smluvně spolupracující s Opus Dei si nesmějí vybírat svého duchovního vůdce, naopak je jim autoritativně přidělen prelaturou a přesto se mu musejí svěřovat v otázkách svědomí, což je v rozporu s kanonickým právem.[36] Informace takto obstarané z duchovního vedení jsou posléze bez vědomí toho, kdo je poskytl, předávány třetím osobám a zneužívány k efektivnějšímu ovládání těch, kdo se ve jménu duchovního vedení svěřují se svými osobními informacemi.[37] V Opus Dei je omezený i výběr zpovědníků. Numeráři, přidružení a supernumeráři se musí pravidelně zpovídat u zpovědníka, kterého jim autoritativně určí prelatura, což je v rozporu s kanonickým právem.[38] Stejně tak je s kanonickým právem v rozporu i ustálená praxe zpovídání habituálně mimo zpovědnice v mužských centrech Opus Dei.[39]
Účelové zatajování rozhodných informací – Dlouhodobá snaha Opus Dei držet v tajnosti veškeré rozhodné informace o fungování prelatury jak vůči veřejnosti, tak především vůči rekrutům, kteří jsou tímto způsobem systematicky uváděni v omyl ohledně jejich budoucích práv a povinností (například povinnost odevzdávat veškeré své příjmy, psát seznamy všech výdajů, každý týden se povinně mlátit bičem, atp.). Zároveň se vůči supernumerářům utajují informace o životě a povinnostech numerářů a přidružených (například ono výše zmíněné sebetrýznění) a vůči přidruženým a řadovým numerářům se utajují alespoň informace o praktikách využíváných v rámci vedení Opus Dei (například ono systematické vynášení soukromých informací z duchovního vedení).[40]
Podvodné jednání vůči Apoštolskému Stolci – V roce 2023 byla zveřejněna stížnost na Opus Dei pro institucionální podvod spáchaný jak vůči Apoštolskému Stolci, tak i vůči svým organickým spolupracovníkům. Apoštolský Stolec měl být podveden tím, že Opus Dei používá pro své faktické řízení utajené interní normativní dokumenty, k jejichž autorství se prelatura přiznala v rámci soudního procesu proti portálu opuslibros.org, v němž se prelatura domáhala stažení těchto konkrétních normativních dokumentů z titulu porušení svých autorských práv.[41] Stanovy Opus Dei, které jsou vůči Apoštolskému Stolci prezentovány coby jediný normativní dokument prelatury, nejsou pro řízení prelatury relevantní. Opus Dei se řídí pouze podle vlastních utajovaných (nicméně často uniklých) předpisů, které Apoštolský Stolec nikdy neschválil. Tím byla Apoštolskému Stolci upřena jeho legislativní pravomoc vůči Opus Dei. Podvod vůči organickým spolupracovníkům spočívá mimo jiné v tom, že všichni numeráři, přidružení a supernumeráři byli v letech 1982–2023 ujišťováni, že tvoří součást Opus Dei, aniž by tomu tak bylo.[42] Opus Dei bylo obviňováno z podvodného jednání vůči Apoštolskému stolci už mnohokrát předtím. Počínaje lživě zdůvodněným vyřazením nepohodlných svědků v souvislosti s procesem blahořečení zakladatele[43] a konče například Pastýřským listem tehdejšího preláta Echevaríi z roku 2011, v němž prelát veřejně tvrdil, že nikdo nemá povinnost poslouchat ředitele Opus Dei, nebo že si organičtí spolupracovníci smějí svého duchovního vůdce vybírat,[44] což přitom neodpovídá stanovám Opus Dei,[9] interním normativním dokumentům ani praktické realitě.
Popírání definitivního charakteru Kristova vykupitelského Díla – Názory svatého Josemaríi počínaje jeho příběhem o tom, jak mu Bůh v roce 1928 zjevil Opus Dei až po detailní disciplinární pravidla, jako jsou například normy zbožnosti, jsou v Opus Dei považovány za tzv. Ducha Díla.[40] Tedy za zjevenou, neomylnou a nezměnitelnou doktrínu. Svatý Josemaría je v rámci Opus Dei nekritizovatelný a s jeho názory je nakládáno, jakoby se jednalo o dogmata víry. To je v rozporu jednak s definitivním charakterem Kristova vykupitelského Díla, který nepřipouští žádná další veřejná zjevení,[45] a jednak se toto pojetí dostává v rozporu s Učitelským úřadem Církve, který je podle katolické eklesiologie jediným autentickým vykladačem zjevených pravd bez ohledu na opačné názory svatého Josemaríi.[46]
Agresivní proselytismus – Opus Dei provozuje proselytismus navzdory tomu, že proselytismus byl opakovaně odsouzen katolickou církví. Například papež Benedikt XVI. učil, že: „Církev neprovádí proselytismus. Roste svou přitažlivostí“.[47] Papež František opakovaně odmítl proselytismus například svými výroky: „Evangelizace není proselytismus. Proselytismus je čímsi pohanským. Není to ani náboženské ani evangelijní“,[48] případně „Existuje velký hřích proti ekumenismu: proselytismus“.[49] Opus Dei proselytismus naopak velmi zdůrazňuje coby zásadní povinnost křesťana s tím, že člověk nemůže zůstat klidný, pokud nedokáže získat alespoň jedno povolání do Opus Dei každý rok.[50] Tento proselytismus je navíc namířen primárně na děti a adolescenty, kteří jsou nejvíce manipulovatelní. Konkrétně numerářem se nemůže stát člověk starší než 25 let.[51] Numerářům jsou přitom vyhrazeny všechny řídící funkce v Opus Dei.
Farizejství, voluntarismus a pelagianismus – Pojetí zbožnosti v Opus Dei, zvláště tzv. normy zbožnosti, jejich vztah ke spáse člověka a důraz na jejich plnění bývají označovány za projev farizejství, nového pelagianismu a voluntarismu.[52] O tomto novém pelagianismu se vyjadřoval ve svém magisteriu i papež František v Apoštolské exhortaci Gaudete et exsultate, v bodu 49: „S touto palegiánskou a semipelagiánskou mentalitou korespondují ti, kteří sice sladce mluví o Boží milosti, ale „vposledku spoléhají jenom na své vlastní síly a považují se za nadřazené vůči druhým, protože se drží určitých norem anebo protože jsou neochvějně věrní určitému katolickému stylu minulosti“ (Evangelii gaudium, 94). Když se někteří z nich obracejí ke slabým a říkají, že s Boží milostí je možné všechno, zpravidla mají za to, že všechno je možné lidskou vůlí, která jako by byla ryzí, dokonalá a všemohoucí a milost byla jejím dodatkem.“[53]
Elitářství a instrumentální zacházení s lidmi – Opus Dei bývá obviňováno také z toho, že se účelově zaměřuje především na bohaté a vlivné lidi, případně na lidi, které může zneužívat pro služebné práce. S lidmi obecně je zacházeno instrumentálně a vypočítavě. Chudí a zároveň bezvýznamní lidé Opus Dei nezajímají, protože mu nemají co nabídnout. Naopak s perspektivními kandidáty jsou účelově navazována přátelství, jsou „bombardováni láskou“, a pak jsou tato přátelství zneužívána k tomu, jak od těchto lidí získávat důvěrné informace s cílem je týmově manipulovat, aby vstoupili do Opus Dei.[32]
Seznam zakázaných knih – Organičtí spolupracovníci mají zakázáno číst knihy ze seznamu, který prelatura sestavila. Pokud je potřebují ke studijním účelům, potřebují souhlas ředitelů Opus Dei. U jednotlivých knih se liší, kdo konkrétně musí tento souhlas poskytnout, u nejtěžší 6. kategorie, kam patří i autor Milan Kundera, je nutný souhlas preláta.[54] Zároveň veškerá periodika v centrech Opus Dei podléhají kontrole a cenzuře ze strany místních ředitelů a ve studijních centrech numerářů je kontrolována i jejich osobní korespondence.
Přehnaný důraz na sebetrýznění – Numeráři a přidružení mají podle instrukcí interní směrnice „De spiritu et de piis servandis consuetudinibus“ (č.125) povinnost používat cilicium všechny dny kromě nedělí a svátků nejméně dvě hodiny. Jednou týdně se musejí bičovat pětiocasým karabáčem. Numerářky musejí dělat totéž co numeráři, ale navíc ještě musí spát na podlaze nebo na prknech. Nesmějí používat matrace. Vůči ženám se tedy uplatňuje tvrdší asketická disciplína než vůči mužům.[13]
Sektářské praktiky a rozeštvávání rodin – Součástí proselytismu Opus Dei zaměřeného primárně vůči dětem a adolescentům je i systematické rozbíjení vzájemné důvěry mezi nimi a jejich rodinami a posléze jejich odřezávání od příbuzných, v první řadě od rodičů. Kontakt mladých numerářů s jejich rodiči je velmi omezený, mají zpravidla zakázano mluvit se svými rodiči o Opus Dei a o svých závazcích vůči Opus Dei (nejedná-li se o rodiče supernumeráře), protože by je jejich rodiče prý nepochopili a snažili se je odradit od jejich Božského povolání. Vedle toho je numerářům a přidruženým zakázáno sdílení osobních informací s kýmkoliv jiným než s řediteli a knežími Opus Dei. Osobní přátelství i mezi numeráři a přidruženými je označováno za tzv. partikulární přátelství a jako takové zakazováno.[55]
Zneužívání psychiatrie a psychofarmakologie – Kognitivní disonance způsobené systémovými rozpory mezi rétorikou a realitou Opus Dei vedou některé numeráře, přidružené a supernumeráře k úvahám o ukončení spolupráce s Opus Dei. Opus Dei odsuzuje tyto úvahy jednak coby pekelná pokušení proti Božskému povolání a jednak jako psychiatrické poruchy, které je potřeba řešit psychiatrickými a psychofarmakologickými prostředky skrze spřízněné psychiatry. Tito psychiatři bývají posléze obviňováni z toho, že jednají v rozporu s lekářskou etikou, když místo současného lege artis a zájmů pacienta sledují pouze zájem prelatury, porušují lékařské tajemství vynášením informací a místo přání pacienta se řídí instrukcemi ředitelů Opus Dei.[56]
Reakce prelatury na kritiku
Mluvčí Opus Dei Jack Valero kategoricky popřel veškerou kritiku Opus Dei, ačkoliv připustil, že někteří členové se mohli výjimečně dopouštět čistě individuálních pochybení. V dějinách bylo podle něj obvyklé, že „nové“ katolické instituce byly kritizovány: tak se stalo dominikánům, jezuité byli dokonce rozpuštěni, sv. Josef Kalasanský byl vyloučen z jím samotným založené kongregace piaristů.[57]
Co se týče obvinění ze strany bývalých spolupracovníků Opus Dei, Valero řekl, že jej bolí jejich odchod ve zlém a že takto mluví o Opus Dei, zároveň ale poukazuje na případy spolupracovníků, kteří Opus Dei opustili, nadále s ním ale udržují přátelský kontakt.[58]
Český numerář Peter Kopa, jeden ze tří zakladatelů Opus Dei v tehdejším Československu, rovněž nekompromisně odsoudil veškerou kritiku Opus Dei a prohlásil ji za zcela amorální slovy: „Samozřejmě, ti, kteří špiní Dílo, se tím špiní sami ve svém svědomí. Nelze špinit dílo, které je doporučeno od Jana Pavla II. a dalších papežů, kteří podepsali dokument prelatury. Žádný katolík si nemůže dovolit myslet špatně o Dílu jako celku, může si něco myslet o konkrétních členech. Víme, že v církvi konkrétní osoby mohou selhat a selhávají. I v takovém případě není ta pomluva dobrá a je to hřích, i když je to pravda. Lepší je nemluvit o nikom v církvi špatně.“[32] Potenciální slabinu Kopovy kritiky kritiků Opus Dei lze nicméně spatřovat v tom, že Peter Kopa tímtéž vyjádřením sám mluví špatně o lidech v církvi. Konkrétně o všech katolících, kteří kritizují Opus Dei. Sám si tedy neodpírá právě to jednání, na jehož údajné nepřípustnosti staví svou argumentaci.
Reakce podporovatelů na kritiku Opus Dei
Mezi nejvýznamnější podporovatele Opus Dei z řad novinářů patří především Italský novinář Vittorio Messori, jinak známý také svou propagací údajných zjevení Panny Marie v Medžugorje,[59] a americký novinář John Allen, editor časopisu Crux.
Podle Messoriho a jeho knihy Případ Opus Dei lze všechny kritiky a nepřátele Opus Dei rozdělit do dvou skupin.
Tou první jsou mimokatolické skupiny, z nichž nejvýznamnější jsou součástí tzv. „protisektářského hnutí“, přičemž ovšem Messori zdůrazňuje, že jako sektářství tyto skupiny vnímají jakýkoliv intenzívněji žitý náboženský život a ve skutečnosti nejsou protisektářské, ale protináboženské a protikatolické. Z toho Messori vyvozuje, že snaha označit Dílo za sektářské a destruktivní nemá reálný základ. Zároveň také odmítá i další části kritiky Díla, které operují s tzv. „Černou legendou“, kterou řadí mezi ničím nepodložené konspirační teorie vzniklé jednak nepochopením, jednak úmyslnou lživou propagandou.[60]
Druhou skupinu kritiků Messori charakterizuje jako vnitrocírkevní opozici proti hnutí, která podle něj vychází z liberálních a údajně marxistických proudů katolicismu. Podle tradicionalisty Messoriho tyto skupiny vnímají Dílo jako výspu a oporu tradicionalistických a integristických hnutí a jako takové je napadají.[60]
Messori ve své knize nicméně opomíjí katolíky i nekatolíky, kteří nepředkládají konspirační teorie a kritizují Opus Dei z ideologicky neutrálních pozic. Stížnosti na institucionální podvody, na systematické porušování kanonického práva, lidských práv, církevní disciplíny i nauky církve, nebo na systémovou neprůhlednost a obelhávání, jichž se prelatura podle většiny jejích kritiků dopouští, lze stěží logicky zredukovat na pouhé projevy marxismu, antikatolicismu, případně za opozici vůči tradicionalismu či integrismu, jak tvrdí Messori. Ačkoliv existují i ideologicky motivovaní kritici Opus Dei, případně vyznavači scestných konspiračních teorií, které popisuje Messoriho kniha, drtivou většinu kritických svědectví proti Opus Dei například z portálu opuslibros.org Messoriho analýza vůbec nepodchycuje, takže se s jejich kritikou nijak nevypořádává.
John Allen ke kritice ze strany bývalých spolupracovníků Díla říká, že mnohá z jejich tvrzení protiřečí tomu, co o Opus Dei říkají jiní bývalí spolupracovníci.[61] Mnozí z nich totiž mluví o Opus Dei pozitivně. Totéž prý platí pro mnoho lidí zapojených do různých činností Opus Dei, jejichž počet Allen konzervativně odhaduje na 900 000.
↑Ut sit validum Apoštolská konstituce sv. Jana Pavla II. z roku 1982
↑ abcde Lettera Apostolica in forma di «Motu Proprio» con la quale vengono modificati i cann. 295-296 relativi alle Prelature personali (8 agosto 2023) | Francesco. www.vatican.va [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online.
↑Opus Dei as divine revelation: Analysis of its theology and the consequences in its history and people. 1st edition. vyd. [s.l.]: CreateSpace Independent Publishing Platform 576 s. Dostupné online. ISBN978-1-5233-1888-9. (English)
↑ abc De Spiritu et de piis servandis consuetudinibus. www.opuslibros.org [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online.
↑ Rerum Omnium Perturbationem (January 26, 1923) | PIUS XI. www.vatican.va [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online.
↑BASTANTE, Jesús. El Opus Dei asume una derrota en Torreciudad para intentar quedarse con los beneficios económicos del santuario. elDiario.es [online]. 2023-09-03 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (španělsky)
↑Profilo & Missione [online]. Pontificia Università della Santa Croce [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. (italština)
↑Jana Dominika Pláteníková, Zdeněk Vojtíšek: Čí je to dílo? O kontroverzní římskokatolické skupině z vlastní zkušenosti. Dingir 1/2005, s. 33–35; http://www.dingir.cz/archiv/Dingir105.pdf
↑ abcdSTERZIK, Josef. Začátky mužské větve Opus Dei na území České republiky. Bakalářská práce, vedoucí Michela, Miroslav. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin, 2024. https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/188567
↑El Fundador del Opus Dei Zakladatel Opus Dei, kompletní životopis napsaný Vazquezem de Prada, který zahrnuje pohled toho, o jehož životopis se jedná, v souladu s jeho vlastními dokumenty.
↑Maria del Carmen Tapia. Beyond the Threshold [online]. [cit. 2018-03-30]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑International Complaint Against Opus Dei Mezinárodní stížnost podaná ke Svatému Stolci proti Opus Dei pro regulatorní podvod, zneužití moci, duchovní zneužívání, psychické zneužívání a sektářské praktiky Opus Dei, 2023
↑ Soñad y os quedareis cortos - Pedro Casciaro. web.archive.org [online]. 2007-07-04 [cit. 2024-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-04.
↑HAHN, Scott. Ordinary Work, Extraordinary Grace: My Spiritual Journey in Opus Dei. New York: Image 176 s. Dostupné online. ISBN978-0-385-51924-3. (English)
↑PORTILLO, Alvaro del. Una vida para Dios: Reflexiones en torno a la figura de Josemaría Escrivá de Balaguer. Madrid: [s.n.] 304 s. Dostupné online. ISBN978-84-321-2863-9.
↑TAPIA, Maria del Carmen. Beyond the Threshold A Life in Opus Dei: The True, Unfinished Story. Revised edition. vyd. New York: Continuum 378 s. Dostupné online. ISBN978-0-8264-1096-2. (English)
↑Opus Dei as divine revelation: Analysis of its theology and the consequences in its history and people. 1st edition. vyd. [s.l.]: CreateSpace Independent Publishing Platform 576 s. Dostupné online. ISBN978-1-5233-1888-9. (English)
↑V, Gustavo. Gone with the Opus. [s.l.]: [s.n.] 83 s. Dostupné online. (English)
↑KATHOLIEK, Trouw. OPUS DEI WATCH – Miguel Fisac, Opus Dei Guidebook, Leopards in the Temple [online]. 2019-04-15 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (nizozemsky)
Bioregion in Western Australia YalgooWestern AustraliaZuytdorp Cliffs and Edel LandThe interim Australian bioregions,with Yalgoo in redArea50,875.77 km2 (19,643.2 sq mi) Localities around Yalgoo: Shark Bay Carnarvon Murchison Indian Ocean Yalgoo Murchison Geraldton Sandplains Avon Wheatbelt Coolgardie Yalgoo is an interim Australian bioregion located in Western Australia.[1] It has an area of 5,087,577 hectares (12,571,680 acres).[2] The bioregion, together with...
Main DukunPoster filmSutradara Irwan Siregar Produser Shankar Rs Ditulis olehPemeranJulia PerezMudji MassaidBaby MargarethaFebriyaniSonita NovriantiTiti QadarsihSusilo BadarEgi FedlyPerusahaanproduksiDigital Film MediaTanggal rilis12 Juni 2014Durasi85 menitNegaraBahasa Indonesia Main Dukun adalah film horor Indonesia tahun 2014. Sinopsis Alangkah terkejutnya Layla, saat roh Nenek Santet yang terpenjara dalam sebuah cermin antik yang hendak dicurinya menampakkan wujudnya. Roh Nenek santet mena...
احتفال جورج دبليو بوش أثناء التوقيع على قانون سياسة الطاقة لعام 2005 الذي قدم حوافز لبناء مفاعل نووي أمريكي بما في ذلك دعم تجاوز التكاليف بما يصل إلى ملياري دولار لستة محطات نووية جديدة.[1][2] بناء اثنين من المفاعلات في عام 2011 منAP1000 النهضة النووية في الولايات المتحدة ب...
Премія «Оскар» за найкращий грим та зачіски Academy Award for Best Makeup and Hairstyling Оскар (94-та церемонія вручення)Засновник(и) Академія кінематографічних мистецтв і наукКраїна СШАВручення Театр «Долбі», Голлівуд, Лос-Анджелес, Каліфорнія, СШАПрезидент Девід РубінОстаннє нагородже
Мадха араб. مدحاء Прапор Країна Оман Регіон Мусандам Населення - повне 2260 осіб (2003) Площа - повна 77,7 км² Висота - максимальна 41±1 м - мінімальна 41±1 м Вікісховище має мультимедійні даніза темою: Мадха Мадха — вілаєт та однойменне селище в складі мух
Province of Iran For other uses of Kurdistan, see Kurdistan (disambiguation). Province in Region 3, IranKurdistan ProvinceProvinceاستان کردستانMiyane villageLocation of Kurdistan province within IranCoordinates: 35°18′41″N 46°59′46″E / 35.3113°N 46.9960°E / 35.3113; 46.9960CountryIranRegionRegion 3CapitalSanandajCounties10Government • Governor-generalEsmaeil Zarei KoushaArea • Total29,137 km2 (11,250 sq mi)...
Protected wilderness area in California, United States Ishi WildernessIUCN category Ib (wilderness area)Black Rock with Mill Creek in foregroundMap of the state of CaliforniaShow map of CaliforniaIshi Wilderness (the United States)Show map of the United StatesLocationTehama County, California, Sierra/Cascade regionNearest cityRed BluffCoordinates40°08′05″N 121°45′19″W / 40.13472°N 121.75528°W / 40.13472; -121.75528Area41,339 acres (167.29 km2)Esta...
BhutanHiệp hộiLiên đoàn bóng đá BhutanLiên đoàn châu lụcLiên đoàn bóng đá châu ÁLiên đoàn khu vựcLiên đoàn bóng đá Nam ÁHuấn luyện viênNamgay[1]Sân nhàSân vận động ChanglimithangMã FIFABHU Trang phục chính Trang phục phụ Xếp hạng FIFAHiện tại148 (28.9.2018)Cao nhất113 (3.2017)Thấp nhất148 (9.2018)Trận quốc tế đầu tiên Bangladesh 7–0 Bhutan (Dhaka, Bangladesh; 6.12.2010)Trận thua đậm nh...
This article is an orphan, as no other articles link to it. Please introduce links to this page from related articles; try the Find link tool for suggestions. (April 2015) Richard Dale (born 1943) is an economist, lawyer and historian who has been credited with anticipating the financial crisis of 2007–2008.[1][2] Biography Educated at Marlborough College, Dale graduated from the London School of Economics in 1965. He subsequently qualified as a barrister at Lincoln's Inn an...
2020 studio album by David Cross and Peter BanksCrossoverStudio album by David Cross and Peter BanksReleased17 January 2020[1]LabelNoisyProducerTony Lowe, David Cross Crossover is an album by former King Crimson violinist David Cross and former Yes guitarist Peter Banks.[1][2] It is drawn largely from a single day of improvising by the duo that was polished later on. Production Cross and Banks performed a series of violin and guitar improvisations on the aftern...
FC Isla de La JuventudDatos generalesNombre Fútbol Club Isla de La JuventudApodo(s) Los IsleñosEntrenador Osmel MoránInstalacionesEstadio Estadio El RodeoCapacidad 18,000Ubicación Nueva Gerona, Isla de la Juventud, Cuba Titular Alternativo Última temporadaLiga Campeonato Nacional de Fútbol de Cuba [editar datos en Wikidata] El FC Isla de La Juventud, es un club de fútbol cubano con sede en Nueva Gerona, Isla de la Juventud. Actualmente juega en el Campeonato Nacional de Fútb...
Fortalezas relativas de bandas interestelares difusas observadas Las bandas interestelares difusas (siglas en inglés - DIB) se absorben en los espectros de los objetos astronómicos en la Vía Láctea y otras galaxias. Son causados por la absorción de la luz por el medio interestelar. Se han visto alrededor de 500 bandas, en longitudes de onda ultravioleta, visible e infrarroja.[1] El origen de los DIB fue desconocido y discutido durante muchos años, y se creía que los DIB se debí...
1963 film by C. S. Rao in Telugu This article uses bare URLs, which are uninformative and vulnerable to link rot. Please consider converting them to full citations to ensure the article remains verifiable and maintains a consistent citation style. Several templates and tools are available to assist in formatting, such as reFill (documentation) and Citation bot (documentation). (August 2022) (Learn how and when to remove this template message) ValmikiTheatrical release posterDirected byC. S. R...
1987 studio album by The LemonheadsHate Your FriendsStudio album by The LemonheadsReleasedJune 1987 (original LP)1992 (extended CD reissue, with several bonus tracks)GenreHardcore punk[1]Label Taang! Records World Service Records (original release)Dojo Records (first 1995 reissue)Essential Records (second 1995 reissue)Fire Records (2013 reissue) Au Go Go Records Funhouse RecordsProducerTom HamiltonThe Lemonheads chronology Hate Your Friends(1987) Creator(1988) Professional rat...
Musical Evil DeadOriginal Off-Broadway cast album coverMusic Christopher Bond Frank Cipolla Melissa Morris George Reinblatt Rob Daleman LyricsGeorge Reinblatt, Christopher BondBookGeorge ReinblattBasisEvil DeadProductions2003 Toronto2004 Montreal2006 Off-Broadway2007 Toronto2008 Seoul2009 Tokyo2012 Las Vegas2012 Madrid2013 Toronto2014 North American Tour2016 Toronto2017 Seoul2017 North American Tour Evil Dead The Musical is a rock musical stage play based on the Evil Dead franchise. First per...
1979 studio album by The SincerosThe Sound of SunbathingUK coverStudio album by The SincerosReleased1979StudioWessex Studios, LondonGenreNew wave, power popLabelEpic (UK)Columbia (US)ProducerJoe WissertThe Sinceros chronology The Sound of Sunbathing(1979) 2nd Debut(1980) Alternative coverUS cover Professional ratingsReview scoresSourceRatingChristgau's Record GuideB−[1]Smash Hits5/10[2]Trouser PressMixed[3] The Sound of Sunbathing is the debut album from The ...
Spanish tennis player Nicolás AlmagroAlmagro in January 2017Country (sports) SpainResidenceMurcia, SpainBorn (1985-08-21) 21 August 1985 (age 38)Murcia, SpainHeight1.83 m (6 ft 0 in)Turned pro2003RetiredApril 2019PlaysRight-handed (one-handed backhand)Prize moneyUS$10,752,234SinglesCareer record397–278 (58.8% in Grand Slam and ATP World Tour main draw matches, and in Davis Cup)Career titles13Highest rankingNo. 9 (2 May 2011)Grand Slam ...