V roce 1922 otevřel vlastní ateliér Tekta a spolu s architekty Ludvíkem Kyselou, Oldřichem Starým a Aloisem Špalkem byl jedním ze zakladatelů časopisu Stavba, jednoho z hlavních orgánů šíření racionalistické architektury v meziválečnéEvropě. Byl jedním z autorů manifestu zmíněného časopisu s názvem Náš názor na novou architekturu, publikovaném v č. 3 (1924–1925).
Po nehodě roku 1929, kdy došlo zřícení betonové konstrukce jím navrženého hostelu YWCA, opustil architekturu.
Zemřel 3. dubna 1939 v Praze. Pohřben byl na Šáreckém hřbitově (hrob Š. II I 52).
Dílo
Zpočátku byl ovlivněn kubismem a rondokubismem (byty v Nezamyslově ulici v Praze) a neoklasicismem (chirurgické oddělení budovy nemocnice v Rakovníku, 1921–1925), posléze se, ovlivněn Ludwigem Miesem van der Rohe a Martem Stamem, se vyvinul směrem k racionalismu. To se projevilo mj. na jeho projektu sociálního penzionu Záchrana v Praze (1923–1926)[5] a projektu Veletržního paláce v Praze (1926–1928, s arch. Josefem Fuchsem).[6] Ten byl ve své době se svou asymetrickou kompozicí, betonovou konstrukcí a pásovými okny jednou z největších budov v racionalistickém stylu postavených v Evropě.
Tyl ve svých dílech spojoval racionalistický purismus a strohost s jistým klasickým pojetím objemů: ubytovna YWCA v Praze (1926–1928) či obchodní pasáž Černá Růže v Praze (1929–1931). V roce 1927 vyhrál soutěž na realizaci Průmyslové školy Hradec Králové, ale projekt nebyl realizován. Jeho myšlenku plánu ve tvaru Y se třemi křídly však převzali Le Corbusier a Marcel Breuer v jiných projektech. Realizoval také dům pro Charlottu Masarykovou na pražském Žižkově.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oldřich Tyl na španělské Wikipedii.
MIDANT, Jean-Paul. Diccionario Akal de la Arquitectura del siglo XX. Madrid: Akal. 2004. s. 913. ISBN 84-460-1747-4. (španělsky)
SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1927, s. 1163.
