V šedesátých letech 13. století získal po smrti Voka I. z Rožmberka největší vliv z příslušníků širokého rozrodu Vítkovců, patřil mezi spojence krále Přemysla Otakara II. Roku 1269 však upadl u krále v nemilost, neboť v jižních Čechách na sebe narážely majetkové a mocenské zájmy Vítkovců na jedné straně a krále na straně druhé. Králi se dařilo postupně narušovat velké državy Vítkovců. Roku 1272 již bylo mezi oběma stranami zřetelné nepřátelství. Pravděpodobně i díky Vítkovcům prohrál Přemysl boj s císařem Rudolfem při jeho obléhání Vídně roku 1276. V době vítkovského povstání proti králi roku 1277 Přemysl Otakar II. dobyl Jindřichův Hradec, aby získal kontrolu nad přístupovými cestami do Rakouska a na jižní Moravu. Oldřichovi, který se nejspíš králi vzdal, pak město vyměnil za ves Buk. Krále Přemysla Otakara II. přežil Oldřich patrně o čtyři roky a zemřel zřejmě spolu se synem Otou roku 1282 při velké morové epidemii.
Anna "Anežka" († 1553) • Alžběta "Eliška" († 1555) • Adam II. (1549–1596) • Jindřich Adam (*/† 1551) • Anna Anežka (*/† 1557) • Anna Alžběta (1557–1596) • Menhart Lev (1555–1579) • Kateřina (asi 1577–1598)