Odloučení bratři

Odloučení bratři je termín, který katolická církev a její duchovní a členové někdy používají pro označení pokřtěných příslušníků jiných křesťanských tradic.^[1] Výraz je překladem latinské fráze fratres seiuncti.^[2] Většinou se používá jako zdvořilostní eufemismus v kontextech, kde by termíny „formální heretici“ nebo „materiální heretici“ mohly být příčinou urážky.

Od Tridentského koncilu, který oficiálně odsoudil protestantské nauky jako heretické, katolická církev oficiálně považuje protestanty za materiální či formální „heretiky“ a vždy učila, že „mimo církev není spása“.^[3] Biblické pasáže jako List Římanům – Řím 2, 12–16 (Kral, ČEP)^[4] však poukazují na význam svědomí v katolické soteriologii, kterou římskokatolická církev podle svých slov vždy uznávala. Při přípravných pracích na návrzích textů dokumentů II. vatikánského koncilu v letech cca 1960–1962 „zpráva nabádala k uctivému užívání termínů disidenti nebo odloučení bratři namísto heretiků a schizmatiků.“^[5] Po Druhém vatikánském koncilu však „tento zvyk bezmyšlenkovitě vrhat na protestanty obvinění z hereze v některých kontextech docela vymizel“, aby se předešlo urážkám.^[3] Přinejmenším od poloviny 90. let 20. století tento termín katoličtí představitelé často nahrazují výrazy jako „ostatní křesťané“.^[2]

K podobnému kroku, který má zabránit pohoršení, došlo i u některých dalších náboženských skupin. V období, kdy se napětí mezi papežem Janem Pavlem II. a židovskými skupinami snižovalo, označil papež před návštěvou Spojených států v roce 1987 Židy za „starší bratry ve víře Abrahamově“.

Historie

Koncept a formulace byly zveřejněny již v roce 1793 v rozpravě, která zkoumala dva papežské spisy pro biskupa z Chiusi-Pienza.^[6] Frank Flinn v Encyklopedii katolicismu (Encyclopedia of Catholicism) napsal, že v roce 1959 papež Jan XXIII. „oslovil protestanty jako odloučené bratry“ ve spise Ad Petri cathedram (APC), což Flinn považoval za „důležitý krok k uznání protestantů jako legitimních partnerů v budoucím dialogu.“^{[7][p 1][8]} Papež Lev XIII. však „jako první hovořil o ‚odloučených bratřích‘“, jak uvádí John Norman Davidson Kelly v knize Slovník papežů (A Dictionary of Popes).^[9] Edward Farrugia v knize Gregorianum popisuje vývoj od Orientalium dignitas (OD) papeže Lva XIII. přes Orientalium Ecclesiarum (OE) k Unitatis Redintegratio (UR). „Jestliže však OE navazuje na OD, rozdíly zůstávají. Zatímco OD“ 186 „hovoří o ,disidentských bratřích‘ (fratres dissidentes), OE 28 hovoří o ,odloučených bratřích‚ (fratres seiunctos), ačkoli nezachází tak daleko jako UR 14, kde je v souvislosti se sesterstvím východních církví inchoativně použit výraz ,sesterské církve‘ (inter Ecclesia locales, ut inter sorores).“^[10][11][12] Nejedná se o sesterství mezi katolickou a pravoslavnou církví, ani mezi katolickou a protestantskou církví. Farrugia zaznamenal překlady Austina Flanneryho v II. vatikánském koncilu (Vatican Council II): „OE 29 hovoří o ‚odloučených církvích‘ a OE 25 o ‚všech odloučených východních křesťanech‘ a OE 29 o ‚východních odloučených bratřích‘.“^[10][13] J. M. R. Tillard se v Nové katolické encyklopedii (New Catholic Encyclopedia) podrobně věnuje „vývoji pečlivě diferencovaného slovníku, který je v souladu s ekleziologií II. vatikánského koncilu“ a který se vyvinul z „myšlenky členství ve prospěch myšlenky začlenění“ a jehož kategorizaci lze nalézt v dogmatické konstituci Lumen gentium (LG), kterou Tillard popisuje:

• Katolíci jsou definováni jako „‚začlenění‘ (incorporatio), přičemž tento termín je upřesněn příslovcem ‚plně‘ (plene) a je zdůrazněno, že plné začlenění vyžaduje přítomnost Ducha svatého.“^{[p 2][14]}
• Nekatolíci a katechumeni jsou definováni jako „‚spojení‘ (conjunctio) s církví, přičemž je opět pečlivě zdůrazněna role Ducha svatého v každém z těchto případů.“^{[p 3][14]}
• Nekřesťané jsou definováni jako „‚spříznění‘ (ordinantur), což je termín, který naznačuje dynamický vztah, orientaci na církev.“^{[p 4][14]}

„Každý významový rozdíl mezi těmito pojmy je důležitý,“ zdůrazňuje Tillard. „Termíny však nabývají své plné síly teprve ve světle nejautoritativnějších komentářů k nim,“ UR a Nostra aetate (NA). „Pak se za předpokladu naznačených nuancí vyjasní bohatství takových výrazů, jako jsou následující: ,církve a církevní společenství‘;^{[p 5][14]} ,odloučení bratři‘;^{[p 6][14]} ,odloučené církve a církevní společenství‘;^{[p 7][14]} ,plné společenství‘ – ,nedokonalé společenství‘.“^{[p 8][14]}

„Ale díky své ekleziologii,“ napsal Tillard, „dokázal II. vatikánský koncil zároveň potvrdit, že církve nebo církevní společenství oddělené od katolické církve jsou součástí jediné církve, a že přesto začlenění do Krista a jeho církve má v katolické církvi plnost, kterou jinde nemá.“^[14] Tillardův názor však šel daleko za texty II. vatikánského koncilu, který nikdy netvrdil, že „církve nebo církevní společenství“ oddělené od katolické církve jsou nějakým způsobem „její součástí“; ostatně sám koncil v dekretu Orientalium Ecclesiarum výslovně uvedl pravý opak: „Svatá katolická církev, která je mystickým tělem Kristovým, se skládá z věřících, kteří jsou organicky spojeni v Duchu svatém stejnou vírou, stejnými svátostmi a stejným řízením [...].“ Tillardův názor byl dále vyvrácen v dokumentu Dominus Iesus, který vydal Benedikt XVI.

V roce 2007 Kongregace pro nauku víry (Dicasterium pro doctrina fidei) objasnila „autentický význam“ ekleziologického výrazu „církev“, který „podle katolické nauky“ texty II. vatikánského koncilu a texty magisteria od II. vatikánského koncilu nenazývají křesťanská společenství vzniklá z reformace v 16. století „církvemi“, protože „tato společenství nemají apoštolskou posloupnost ve svátosti svěcení, a proto jsou zbavena konstitutivního prvku církve.“^[15] William Whalen v knize Separated Brethren (Oddělená bratrstva) napsal, že „‚oddělená bratrstva‘ se vztahují na křesťany spojené křtem a oddané Ježíši Kristu, ale rozdělené teologickými názory.“^[16]:9 Whalen vysvětlil, že protestantští reformační křesťané přerušili „pouto společné víry“ a „stali se oddělenými bratry.“^[16]:11 „Všichni křesťané, kteří jsou pokřtěni a věří v Krista, ale nejsou vyznávajícími katolíky“, jsou podle Johna Hardona v Moderním katolickém slovníku (Modern Catholic Dictionary) odloučenými bratry. „Běžněji se tento termín používá pro protestanty.“^[17] Stejně tak „odloučení bratři“ podle Catholic Answers v This Rock „odkazují na ty, kteří, ačkoli jsou odloučeni od plného společenství s katolickou církví, byli ospravedlněni křtem, a jsou tedy bratry v Kristu.“^[18] UR „učí, že ‚všichni, kdo byli ospravedlněni vírou ve křtu, jsou údy Kristova těla a mají právo nazývat se křesťany, a tak jsou správně přijímáni jako bratři dětmi katolické církve‘.“^{[18][19][20]:č. 99} J. A. Jungmann a K. Stasiak v Nové katolické encyklopedii (New Catholic Encyclopedia) napsali, že „výzva Druhého vatikánského koncilu k většímu duchu ekumenismu mezi církvemi a církevními společenstvími odráží pochopení, že křest je uskutečňováním a znamením základní jednoty všech křesťanů.“^{[21][p 9][20][22][23]}

Výjimky

Protože mormonismus chápe Nejsvětější Trojici polyteisticky,^{[24][p 10][23][25][26][27][28][29][30]} katolická církev neuznává platnost mormonského křtu^{[p 11][31][32][33]} a mormoni nejsou považováni za odloučené bratry.^[34] Kardinál Urbano Navarrete Cortés v L'Osservatore Romano objasnil, „že ve všech důsledcích pastorační, správní a právní praxe církve nemají být mormoni považováni za příslušníky ‚církevního společenství, které není v plném společenství s katolickou církví‘, ale prostě za nepokřtěné.“^[34]

Křest udělený Křesťanským společenstvím, založeným Rudolfem Steinerem,^[35] Novou církví, založenou Emanuelem Swedenborgem,^[36] udělený formulí „Křtím tě ve jménu Stvořitele, Vykupitele a Posvětitele“^[37] nebo udělený formulí „Křtím tě ve jménu Stvořitele, Osvoboditele a Udržovatele“ se rovněž nepovažuje za platný.^[37]

Odkazy

Poznámky

1. Úryvek z APC, 63, který cituje Flinn, je na vatikánských webových stránkách přeložen jako „společenství, která jsou oddělena od Stolce blahoslaveného Petra“ a související úryvek z APC, 64, je na vatikánských webových stránkách přeložen jako „ti, kteří jsou ozdobeni jménem křesťan, i když jsou od Nás a od sebe navzájem odděleni.“
2. LG 14.2 citovaný Tillardem.
3. LG 14.3; 15.2 citovaný Tillardem.
4. LG 16 citovaný Tillardem.
5. UR 3.3 citovaný Tillardem; srov. LG 15.1 citovaný Tillardem.
6. bratři se rozdělili; UR 3.4 cituje Tillard.
7. UR 3.4 citovaný Tillardem.
8. UR 3.1 citovaný Tillardem.
9. Podle Kodexu kanonického práva z roku 1983 (CIC 1983) se křest „platně uděluje pouze obmytím pravou vodou s náležitou slovní formou.“ CIC 1983^{:kán. 849} uvádí, že „v případě nutnosti uděluje křest zákonně každá osoba se správným úmyslem.“ Direktorium^{:č. 95} a CIC 1983^{:kán. 861 §2} uvádí: „Ti, kdo byli pokřtěni v nekatolickém církevním společenství, nesmějí být pokřtěni podmíněně, pokud po přezkoumání věci a formy slov použitých při udělování křtu a po zvážení úmyslu pokřtěného dospělého a křtícího není vážný důvod pochybovat o platnosti křtu.“ – viz CIC 1983^{:kán.869 §2} a Katechismus katolické církve, č. 1278. „Základní obřad křtu spočívá v ponoření kandidáta do vody nebo vylití vody na jeho hlavu za současného vyslovení vzývání Nejsvětější Trojice: Otce, Syna a Ducha svatého.“ Direktorium^{:č. 93, 95.a–95.c} uvádí: „Katolická církev uznává za platné křty vykonané jinými církvemi a církevními společenstvími, pokud jsou splněny tyto dvě podmínky a pokud není vážný důvod zpochybňovat úmysl služebníka a svobodné přijetí křtu pokřtěným.“
10. Teologie Boha v křesťanství a Boha v mormonismu se liší. Viz také Richard Abanes v knize Inside today's Mormonism. Papež Jan Pavel II. řekl: „Bůh je pro nás vším: „Křesťanské učení o Nejsvětější Trojici, potvrzené koncily, výslovně odmítá jakoukoli formu ‚triteismu‘ nebo ‚polyteismu‘.“ Viz KKC č. 2112: „První přikázání odsuzuje polyteismus“.
11. Papež Jan Pavel II. schválil rozhodnutí Kongregace pro nauku víry z roku 2001. Luis Ladaria, pozdější šéf Kongregace pro nauku víry, v roce 2001 napsal, že důvodem rozhodnutí, že „nejde o křesťanský křest“, je to, že „rozchod ohledně Nejsvětější Trojice a křtu zneplatňuje úmysl mormonského služebníka křtu a toho, kdo má být pokřtěn.“ Srovnej s Alonzem Gaskillem ve FARMS Review of Books.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Separated brethren na anglické Wikipedii.

1. KROLL, Paul. Church History Corner: Vatican II and the Future of Church Unity. Christian Odyssey. Říjen-listopad 2007, roč. 3, čís. 5, s. 18–19. Dostupné online. (anglicky) 
2. WELLS, Christopher. The Singular Grace of Division's Wound. Ecclesiology. 2009, roč. 5, čís. 1, s. 10–11. Dostupné online. DOI 10.1163/174553108X378468. (anglicky) 
3. OAKES, . (19 DECEMBER 2007). "". FIRST THINGS., Edward T. Are Protestants heretics? [online]. Dostupné online. 
4. Řím 2, 12–16 (Kral, ČEP)
5. WICKS, Jared. Still More Light on Vatican Council II. The Catholic Historical Review. Červenec 2012, roč. 98, čís. 3, s. 483. JSTOR 23240055. S2CID 159814465. Dostupné online. ISSN 0008-8080. DOI 10.1353/cat.2012.0169. (anglicky) 
6. [Archbishops and Bishops of Tuscany?] (1793). Dissertatio III: In qua examinantur duo summi Pontificis brevia ad Episcopum Clussio–Pientinum data. Acta Congregationis archiepiscoporum et episcoporum Hetruriae Florentiae anno MDCCLXXVII. Svazek 4. Bambergae: Herbipoli: Goebhardt Dostupné online. OCLC 79652146 S. 1003. (latinsky)  „Verum tamen persuadere mihi minime possum, hanc animi venerationem in eo esse ponendam, ut eidem excessiua quaedam iura adscribantur, quae etdem non competunt, quae antiquitati erant ignota, quaeque maxima ex parte fatale illud schisma causarunt quod fratres nostros a nobis seiunctos tenet“. Zde se Clusinus et Pientinus píše Clussio – Pientinum a clusio – pientinus.
7. FLINN, Frank K. Protestant Reformation. In: Encyclopedia of Catholicism. Facts on File Library of Religion and Mythology: Encyclopedia of World Religions. New York: Facts on File, 2007. Dostupné online. ISBN 9780816054558. S. 535. (anglicky)
8. JAN XXIII. Ad Petri cathedram. Vatican.va. nn. 63–64. Použití anglického překladu článku „The Pope Speaks“. Our Sunday Visitor. 29. června 1959, čís. 5, s. 359–383. Dostupné online. ISSN 0032-4353. (anglicky) 
9. Leo XIII. In: Kelly, John N. D.; Walsh, Michael J. (eds.). A Dictionary of Popes. Oxfordská brožovaná publikace. 2. vyd. Oxford [u.a]: Oxford University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9780199295814. S. 317. (anglicky)
10. FARRUGIA, Edward G. Re-reading Orientalium Ecclesiarum. Gregorianum. 2007, roč. 88, čís. 2, s. 355. Dostupné online. ISSN 0017-4114. (anglicky) 
11. LEV XIII. Orientalium dignitas. Vatican City [online]. papalencyclicals.net, 1894-11-30, rev. 2020-02-20 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
12. PAVEL VI. Orientalium Ecclesiarum [online]. vatican.va, 1964-11-24 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online. 
13. Vatican Council II: the conciliar and postconciliar documents. Vatican collection. Příprava vydání Flannery, Austin (ed.). Nové přepracované 2. vyd. Svazek 1. New York: Costello, 1996. ISBN 9780918344397. S. 419, 421. (anglicky) 
14. TILLARD, J. M. R. Incorporation into the Church (Membership). In: Carson, Thomas (ed.). New Catholic Encyclopedia. 2. vyd. Detroit: Gale, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-7876-4011-8. Svazek 7. S. 380–383. (anglicky)
15. LEVADA, William. Responses to some questions regarding certain aspects of the Doctrine on the Church [online]. Vatikán: Kongregace pro nauku víry, 2007-06-29 [cit. 2024-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
16. WHALEN, William J. Separated brethren: a review of Protestant, Anglican, Eastern Orthodox & other religions in the United States. In: Our Sunday Visitor. revidované. vyd. Huntington: [s.n.], 2002. Dostupné online. ISBN 978-1-931709-05-7. S. 9, 11. (anglicky)
17. HARDON, John A. Separated brethren. In: Catholic dictionary: an abridged and updated edition of Modern Catholic dictionary. New York: Image, 2013. Dostupné online. ISBN 9780307886347. S. 468. (anglicky)
18. Catholic Answers Staff. Quick Questions. This Rock: The Magazine of Catholic Apologetics and Evangelization. Říjen 2002, roč. 13, čís. 8. Dostupné online. ISSN 1049-4561. (anglicky) 
19. PAVEL VI. Unitatis Redintegratio [online]. vatican.va, 1964-11-21 [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. 
20. CASSIDY, Edward Idris. Directory for the application of principles and norms on ecumenism [online]. Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů, 1993-03-25, rev. 2014-01-23 [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
21. JUNGMANN, J. A.; STASIAK, K. Sacrament of Baptism. In: Carson, Thomas (ed.). New Catholic Encyclopedia. 2. vyd. Detroit: Gale, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-7876-4006-4. S. 66–67. (anglicky)
22. Catholic Church (1999) [©1998]. Codex Iuris Canonici. Code of canon law: new English translation. Washington, DC: Canon Law Society of America Dostupné online. ISBN 978-0-943616-79-7. (anglicky) 
23. Catholic Church (2003) [©1993]. Catechism of the Catholic Church. [s.l.]: IntraText. Vatican City: Libreria Editrice Vaticana Dostupné online. OCLC 68115621 (anglicky) 
24. SMITH, Joseph Jr. Teachings of the Prophet Joseph Smith. Příprava vydání Smith, Joseph Fielding (ed.). Salt Lake City: Deseret News Press, 1938. Dostupné online. S. 370. (anglicky) LCCN 38008207.  „Vždy jsem prohlašoval, že Bůh je samostatná osoba, Ježíš Kristus je samostatná a odlišná osoba od Boha Otce a Duch svatý je samostatná osoba a Duch; a tito tři tvoří tři samostatné osoby a tři bohy.“
25. ARBAUGH, George B. Evolution of Mormon doctrine. Church History. Červen 1940, roč. 9, čís. 2, s. 157–169. JSTOR 3160352. S2CID 162258235. Dostupné online. ISSN 0009-6407. DOI 10.2307/3160352. (anglicky) 
26. HOWSEPIAN, A. A. Are Mormons theists?. Church History. Září 1996, roč. 32, čís. 3, s. 357–370. JSTOR 20019828. ISSN 0009-6407. (anglicky) 
27. OSTLER, Blake T. Worshipworthiness and the Mormon concept of God. Religious Studies. Září 1997, roč. 33, čís. 3, s. 315–326. JSTOR 20008108. S2CID 170662967. Dostupné online. ISSN 0034-4125. DOI 10.1017/s0034412597003934. (anglicky) 
28. HEEREN, John; LINDSEY, Donald B.; MASON, Marylee. The Mormon concept of Mother in Heaven: a sociological account of its origins and development. Journal for the Scientific Study of Religion. Prosinec 1984, roč. 23, čís. 4, s. 396–411. JSTOR 1385727. Dostupné online. ISSN 0021-8294. DOI 10.2307/1385727. (anglicky) 
29. ABANES, Richard. Inside today's Mormonism. Eugene, OR: Harvest House Publishers, 2007. Dostupné online. ISBN 9780736919685. Kapitola One God versus many gods. (anglicky) 
30. JAN PAVEL II. General audience. n. 3 [online]. vatican.va, 1995-05-5, rev. 2001-04-10 [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
31. Catholic Church. Congregation for the Doctrine of the Faith; Ratzinger, Joseph. Response to a "dubium" on the validity of baptism conferred by "The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints", called "Mormons" [online]. vatican.va, 2001-06-05, rev. 2014-01-25 [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
32. LADARIA, Luis. The question of the validity of baptism conferred in the Church of Jesus Christ of Latter-day Saints. L'Osservatore Romano (Weekly ed.). Vatican City. 2001-08-01, s. 4. Dostupné online. ISSN 1563-6178. (anglicky) 
33. GASKILL, Alonzo. Maximus Nothus Decretum: a look at the recent Catholic declaration regarding Latter-day Saint Baptisms. FARMS Review of Books. 2001, roč. 13, čís. 2. ISSN 1099-9450. (anglicky) 
34. NAVARRETE, Urbano. Response of the Congregation for the Doctrine of the Faith about the validity of baptism conferred in the Church of Jesus Christ of Latter-day Saints. L'Osservatore Romano (Weekly ed.). Vatican City. 1. srpna 2001, s. 5. Dostupné online. ISSN 1563-6178. (anglicky) 
35. Catholic Church. Congregation for the Doctrine of the Faith. Notification regarding the validity of the baptism conferred by the "Christian Community" or "Die Christengemeinschaft" of Rudolf Steiner [online]. doctrinafidei.va, 1991-03-09, rev. 2014-01-30 [cit. 2024-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-30. (anglicky) 
36. Catholic Church. Congregation for the Doctrine of the Faith. Notification on the validity of the baptism conferred in "The New Church" [online]. doctrinafidei.va, 1992-11-20, rev. 2014-01-30 [cit. 2024-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-30. (anglicky) 
37. Catholic Church. Congregation for the Doctrine of the Faith. Responses to Questions Proposed on the Validity of Baptism [online]. doctrinafidei.va, 2008-02-01, rev. 2012-03-20 [cit. 2024-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-20. (anglicky) 

Portály: Křesťanství