V prostoru chráněného území probíhala do sedmdesátých let dvacátého století těžbě písku a místní obyvatelé písek v nepatrném množství využívali také v následujících letech. Po skončení těžby pískovna sloužila k ukládání odpadu, který byl následně překryt vrstvou zeminy. Mimo chráněné území byl ukládán toxický odpad tvořený chemickými zemědělskými přípravky.[3]
Chráněné území vyhlásil Okresní národní výbor Opava s účinností od 12. srpna 1966.[4] V roce 1974 byla rozloha území a jeho ochranného pásma zvětšena, ale vzhledem ke ztrátě vyhlašovacího dokumentu byly roku 2010 hranice upraveny do podoby z roku 1966. V důsledku působení eroze se však mezitím stěna pískovny posunula směrem k severu a hlavní předmět ochrany, tj. stěna tzv. velkého odkryvu, se dostal mimo vlastní chráněné území.[5]
Severní stěna bývalé pískovny odkryla pozůstatek náporové čelní morény sálského zalednění. Tvoří ji hnědě až okrově zbarvený till, který uzavírá dvě kry rezavohnědého štěrkopísku, jež byly ledovcem vytrženy z místa vzniku a zabudovány do morény. Vzlínání hydroxidů železa způsobilo impregnaci ker limonitickou kůrou. V podloží štěrkopísků leží červenohnědý till se zvětralými souvky severských hornin (červená žula, porfyry, metamorfity, křídovépískovce, miocénnílignity,[7]kvarcit, pazourek, rohovec[8]). Nápadné jsou valouny křemene a místních hornin (droby, ortorula, čedič[8]).[7]
Souvrství jsou patrná na dvou místech. V tzv. velkém odkryvu v severní části národní přírodní památky lze pozorovat nejmladší vrstvy štěrkopísku, sprašových hlín a půdních horizontů. V tzv. malém odkryvu s rozměry asi 8 × 2 metrů jsou patrné okrově žluté tilly.[7]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se národní přírodní památka nachází v mírně teplé oblasti MT10,[4][9] pro kterou jsou typické teploty −2 až −3 °C v lednu a 17 až 18 °C v červenci. Celkový roční úhrn srážek dosahuje 600–700 milimetrů. Letních dnů bývá čtyřicet až padesát, zatímco mrazových dnů 110–130. Sníh zde leží padesát až šedesát dnů v roce.[11]
Flóra
Plochu chráněného území tvoří především degradované mezofilní louky a suché širokolisté trávníky nebo plochy porostlé dřevinami. Záměrně zde byl vysazen dub letní a javor mléč, ale další druhy sem pronikly jako nálet pionýrských dřevin.[5]
Ze zvláště ohrožených druhů živočichů byli v bývalé pískovně zaznamenáni silně ohrožení ohniváček černočárný(Lycaena dispar) a ještěrka obecná(Lacerta agilis).[5]
↑Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
↑Plán péče o národní přírodní památku Odkryv v Kravařích na období 2016–2025 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2015-05-26 [cit. 2022-10-15]. S. 7. Dále jen Plán péče (2016–2025). Dostupné online.
↑ abcOdkryv v Kravařích [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-15]. Dostupné online.
↑ abUHLÍŘOVÁ, Ivana. Odkryv v Kravařích [online]. Česká geologická služba, 1993-11-29, rev. 2011-11-03 [cit. 2022-10-15]. Dostupné online.
↑ abcPřírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-15]. Dostupné online.
↑Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN80-86064-99-9. Heslo Kobeřická pahorkatina, s. 219.
↑VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
↑ abWEISSMANNOVÁ, Hana, a kol. Ostravsko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2004. 454 s. (Chráněná území České republiky; sv. X. Ostravsko). ISBN80-86064-67-0. S. 261.