Německé federální volby konané 7. prosince 1924 byly v pořadí čtvrté volby do říšského sněmu. Vítězem se stala Sociálnědemokratická strana Německa, která posílila oproti minulým volbám. V porovnání s předešlými volbami, které se konaly ve stejný rok v květnu, došlo k politické stabilizaci a výraznému oslabení krajně pravicových i levicových stran.
Předchozí rok (tj. 1923) byl pro Německo velmi těžký. Vláda přestala z ekonomických důvodů platit válečné reparace a reakcí bylo obsazení průmyslového Porúří spojenou armádou Francie a Belgie. Němci reagovali na agresi pasivním odporem, a tak se veškerá průmyslová výroba zastavila. Již tak slabé hospodářství dostalo poslední ránu. Vypukla hyperinflace a vláda musela provést měnovou reformu s kurzem 1 ku biliónu. Němci ztratili veškeré své dosavadní úspory. V chaotické situace se pokusili využít jak komunisté (Německý říjen), tak nacionalisté s Hitlerem v čele (Pivní puč) k násilnému převzetí moci. Obě skupiny byly neúspěšné, ale v následných volbách v květnu 1924 výrazně posílily.
Po neúspěšných koaličních jednání s nacionalisty z DNVP vznikla v červnu 1924 menšinová vláda Centra, lidovců a německých demokratů s tolerancí sociálních demokratů. Lidovci chtěli více pravicové směřování vlády a snažili se nacionalisty z DNVP do vlády zahrnout, což ale naráželo na odpor německých demokratů. Vláda se rozpadla a byly vypsáné nové volby. Ty se konaly v době ekonomického oživení díky Dawesova plánu. Podařilo se snížit nezaměstnanost, zvýšit platy a zkrátit pracovní dobu.
I přes uklidnění situace krajní pravice a levice dále pokračovaly v prosvěcování násilí. V červenci 1924 byla komunisty založena polovojenská organizace Roter Frontkämpferbund. Jako odpověď založili společně sociální demokraté, Centrum a němečtí demokraté podobnou polovojenskou organizaci zvanou Reichsbanner. Hitler byl stále ve vězení, takže krajní pravice byla vedena Národně socialistické stranou za svobodu, která vznikla z bývalého hnutí v srpnu 1924. Nacionalisté z DNVP i sociální demokraté očekávali, že budou z uklidnění situace budou těžit na úkor extrémistů.
Po čtvrté v řadě vyhráli volby sociální demokraté a očekávaně posílili na úkor komunistů, kteří ztratili 17 mandátů. Nacionalisté udrželi svoje pozice se ziskem 8 křesel. Krajní pravice reprezentovaná Národně socialistickou stranou za svobodu naopak ztratila polovinu svých křesel. Všechny vládní strany (Centrum, lidovci a němečtí demokraté) si ve volbách mírně polepšily v porovnání s předchozími výsledky z května 1924.
Co se týče rozložení hlasů v jednotlivých obvodech tak nedošlo k žádnému výraznému posunu v porovnání s předcházejícími volbami. Sociální demokraté zvítězili ve 14 volebních obvodech. Jejich pozice ve středním Německu zůstala nadále netknutá a k tomu se jim podařilo porazit nacionalisty v Dolním Slezsku. Nacionalisté udrželi své pozice v regionech na východ od Labe a v severním Německu. Katolické Centrum tradičně zvítězilo v jižním Německu, Porýní a v Horním Slezsku.
Díky výsledkům voleb byly možné pouze dvě varianty složení vlády. Prvním byla velká koalice Centra, lidovců, německých demokratů a sociálních demokratů. Druhou možností byla koalice všech pravicových stran tj. lidovců, nacionalistů, Centra, Bavorské lidové strany a krajní pravice z Národně socialistická strana za svobodu. Ani jedna možnost nakonec nebyla možná, a tak se kancléř Marx vzdal své možnosti sestavit vládu.
Šanci dostal nestraník Hans Luther. Pokusil se sestavit kabinet z tradičních konzervativních stran (tj. nacionalisté z DNVP, Centrum, lidovci a bavorští lidovci), kdy by každá strana navrhla za sebe odborníka, který by stranu reprezentoval, ale nebyl by jejím členem. Sociální demokraté se k zamýšlené koalici postavili odmítavě, tak Luther začal jednat s německými demokraty. Ti nakonec souhlasili pod podmínkou, že jejich ministr obrany Otto Gessler zůstane nadále ve funkci. Tzv. první vláda Hanse Luthera byla tvořena koalicí DNVP, lidovců, Centra a Bavorské lidové strany. Ministrem obrany zůstal Otto Gessler z DDP, tak i Gerhard von Kanitz (nestraník) ministrem zemědělství. Oba měli tuto funkci již v předešlé vládě.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reichstagswahl Dezember 1924 na německé Wikipedii.
1871 • 1874 • 1877 • 1878 • 1881 • 1884 • 1887 • 1890 • 1893 • 1898• 1903 • 1907 • 1912 • 1919 • 1920 • 1924 (květen) • 1924 (prosinec) • 1928 • 1930 • 1932 (červenec) • 1932 (listopad) • 1933 (březen) • 1933 (listopad) • 1936 • 1938 • 1949 • 1953 • 1957 • 1961 • 1965 • 1969 • 1972 • 1976 • 1980 • 1983 • 1987 • 1990 • 1994 • 1998 • 2002 • 2005 • 2009 • 2013 • 2017 • 2021 • 2025
1925 • 1932
1979 • 1984 • 1989 • 1994 • 1999 • 2004 • 2009 • 2014 • 2019 • 2024
1933 • 1934 • 1936 • 1938