Nový kult byl teoretický politický časopis českého anarchismu, který vycházel v letech 1897–1905. Jeho šéfredaktorem byl Stanislav Kostka Neumann. Většina českých přispěvatelů tohoto časopisu je řazena mezi tzv. anarchistické buřiče.
Vznik a vývoj
Vzniku Moderního kultu předcházela spolupráce S. K. Neumanna s Moderní revue v letech 1895–1897, která, podle Neumannových slov, s anarchistickou ideologií „koketovala“.[1]
Přímým předchůdcem byl stejnojmenný časopis, jehož vydavateli byli A. V. Haber a A. P. Miňovský, redaktorem V. Miňovský. Od dubna do února 1897 vyšla čtyři čísla, do kterých přispíval i S. K. Neumann.[2] Ve svých vzpomínkách uvedl Neumann, že z počátku se jednalo o literární a společenskou revue. Od roku 1900, pod vlivem lednových hornických stávek, zejména na Ostravsku, Kladensku[3] a dalšího sblížení s proletariátem přešel na pozice komunistického anarchismu. [1]
V prvních dvou ročnících, kdy se na orientaci časopisu projevovala Neumannova blízkost k dekadenci a symbolismu a zaměření na myšlenky anarchismu, přispívali do Nového kultu tvůrci jako Otakar Březina, Jiří Karásek ze Lvovic, Antonín Sova, Otakar Theer. Nový kult též uveřejnil texty tehdy začínajících básníků Františka Gellnera a Karla Tomana. Zahraniční příspěvky pocházely např. od Charlese Baudelaira, Freidricha Nietzscheho, Walta Whitmana, Stanisława Przybyszewski či Émila Zoly.[2]
Od třetího ročníku, v souvislosti se změnou orientace časopisu, vzrostly příspěvky představitelů mezinárodního anarchismu jako byli Jean Grave, Petr Kropotkin, Charles Malato, Ferdinand Domela Nieuwenhuis a další. Většinu publicistických článků psal pod různými pseudonymy S. K. Neumann; ten také pro literární část časopisu soustředil řadu mladých básníků, kteří zastávali protidekadentní postoje a sympatizovali s anarchismem. Patřili mezi ně např. František Gellner, Karel Toman, Fráňa Šrámek, Jiří Mahen, Marie Majerová, Jan Opolský. Do tohoto okruhu patřil i Viktor Dyk, který sice s Neumannovými názory nesouhlasil, byl však jeho přítelem.[2]
Zánik Moderního kultu
Problémem Moderního kultu byl nedostatek předplatitelů (a tedy finančních prostředků) a časté cenzurní zásahy.[2] V roce 1904 opustil Neumann svou manželku Kamillu a přesídlil se svou pozdější druhou manželkou Boženou Hodačovou do Vídně. I to ztížilo vydávání časopisu. V ročníku 1904–1905 tak vyšlo do února 1905 celkem posledních 8 čísel. V dubnu 1905 se přestěhoval s Boženou Hodačovou k jejím rodičům do Řečkovic u Brna, kde začal vydávat Anarchistickou revue.[4]
Polemiky
Nový kult se nevyhnul, zejména poté, co převzal orientaci S. K. Neumanna, kritice českých intelektuálů. Např. F. X. Šalda zveřejnil v Lumíru v dubnu 1900 polemický text Staré modly nově natřené adresovaný pseudonymu Mortuus (Arnošt Procházka). V témže čísle Lumíra se vůči kolektivistickému pojetí umění vymezili (většinou dřívější přispěvatelé) F. X. Šalda, Otakar Theer, Karel Sezima, Ladislav Veltruský, Otokar Šimek a Jan z Wojkowicz:
| „
|
„Nový kult prohlašuje svobodu individua; a zároveň chce podrobiti umělce jedné straně, jedné třídě.“)[5]
|
“
|
Proti nepřátelství vůči českým Židům, které urážlivě vyjádřil S. K. Neumann (pod pseudonymem Marius), se vymezil židovský tisk.[6]
Neumannův zpětný pohled
O třicet let později, když již zcela přešel na marxistické stanovisko, hodnotil S. K. Neumann existenci Nového kultu a mladistvé anarchistické názory skepticky:
| „
|
Nezbylo z toho mnoho. Trocha lyriky, většinou ještě zelené, první prósy Šrámkovy, Gelnerovy obrázky, trocha překladů... Co jsme učinili pro anarchism zapadlo navždy. Není a nebude vědeckého a skutečně průbojného socialismu (komunismu) bez Marxe a proti Marxovi, a my jsme se mu z nevědomosti posmívali, pěstujíce maloměšťáckou a líbivou ideologii. Byli jsme velmi mladí v dobách, kdy mládí bylo mnohem nerozumnější, než dnes.
|
“
|
| — S. K. Neumann: Vzpomínky (1931)[7]
|
Reference
- ↑ a b NEUMANN, Stanislav Kostka. Vzpomínky. Praha: František Borový, 1931. Dostupné online. S. 84–85. Dostupné online po registraci.
- ↑ a b c d TROCHOVÁ, Zita. Nový kult. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 25–27.
- ↑ Např. Stávky horníků a nedostatek uhlí. Národní listy. 1900-01-31, s. 2–3. Dostupné online. ISSN 1214-1240.
- ↑ NEUMANN, Stanislav Kostka. Anarchistická revue [online]. Kramerius (digitalizované výtisky), 1905. Dostupné online.
- ↑ Zasláno. Lumír. 1900-04-01, s. 239–240. Dostupné online. ISSN 1212-0243.
- ↑ Klasobraní ze žurnalistiky. Rozvoj. 1904-05-26, s. 5. Dostupné online.
- ↑ NEUMANN, Stanislav Kostka. Vzpomínky. Praha: František Borový, 1931. Dostupné online. S. 99–100. Dostupné online po registraci.
