Dvě nomina sacra jsou zvýrazněna, ΙΥ (Iésou) a ΘΥ (Theoú). Vatikánský kodex (B), 4. stol.
Nomina sacra (sg. nomen sacrum - svaté jméno) je v paleografii označení pro zkratky posvátných jmen, které se užívaly v rukopisech Nového zákona, liturgických a dalších náboženských knih. Termín zavedl německý filolog Ludwig Traube, který se domníval, že tyto zkratky byly původně projevem úcty k Božím i jiným svatým jménům. Později se ale také vzhledem k množství náboženských textů, které bylo třeba opsat i několikrát, začaly užívat ke zkracování jiných než posvátných slov.
Zkratku často tvořila dvě nebo i více řeckých písmen podle různých pravidel, např. první a poslední písmeno nebo první dvě a poslední apod. Nad zkratkou se psal vodorovný pruh nebo vlnovka, která ji označovala jako zkratku. Inspirací pro vytvoření takové zkratky mohlo být psaní hebrejského výrazu pro Boha ve formě tetragrammatonu nebo i kniha Zjevení, ve které o sobě Bůh říká: "Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec" (Zj 21,6).
Ikona Bohorodičky (řecky Theotokos) se zkratkami MHP ΘΥ (řecky Métér Theoú) a IC XC
V současnosti se nomina sacra objevují zejm. ve východním křesťanství, kde jsou vyobrazována nejčastěji na ikonách a obrazech.
Některá řecká nomina sacra:
Svaté jméno
Řecký překlad
nomen sacrum (1. pád)
nomen sacrum (2. pád)
Bůh
ΘΕΌΣ (Theós)
ΘΣ
ΘΥ (ΘΕΟΎ - Theoú)
Pán
ΚΎΡΙΟΣ (Kýrios)
ΚΣ
ΚΥ (ΚΥΡΊΟΥ - Kyríou)
Ježíš
ΙΗΣΟΎΣ (Iésoús)
ΙΣ
ΙΥ (ΙΗΣΟΎ - Iésoú)
Kristus/Mesiáš
ΧΡΙΣΤΌΣ (Christós)
ΧΣ
ΧΥ (ΧΡΙΣΤΟΎ - Christoú)
Syn
ΥΙΌΣ (Yiós)
ΥΣ
ΥΥ (ΥΙΟΥ - Yioú)
Duch
ΠΝΕΎΜΑ (Pneúma)
ΠΝΑ
ΠΝΣ (ΠΝΕΎΜΑΤΟΣ - Pneúmatos)
Kříž
ΣΤΑΥΡΌΣ (Staurós)
ΣΤΣ
ΣΤΥ (ΣΤΑΥΡΟΎ - Stauroú)
Matka
ΜΗΤΉΡ (Mitír)
ΜΗΡ
ΜΗΣ (ΜΗΤΉΡOΣ - Mitíros)
Bohorodička
ΘΕΟΤΌΚΟΣ (Theotókos)
ΘΚΣ
ΘΚΥ (ΘΕΟΤΌΚΟY - Theotókou)
Otec
ΠΑΤΉΡ (Patír)
ΠΗΡ
ΠΡΣ (ΠΑΤΈΡΟΣ - Patéros)
Spasitel
ΣΩΤΉΡ (Sotír)
ΣΗΡ
ΣΡΣ (ΣΩΤΉΡΟΣ - Sotíros)
Člověk
ΆΝΘΡΩΠΟΣ (Ánthropos)
ΑΝΟΣ
ΑΝΟΥ (ΑΝΘΡΏΠΟΥ - Anthrópou)
Nebe
ΟΥΡΑΝΌΣ (Ouranós)
ΟΥΝΟΣ
ΟΥΝΟΥ (ΟΥΡΑΝΟΎ - Ouranoú)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nomina sacra na Wikimedia Commons
