Židé chovají k Božímu jménu zvláštní úctu vyjádřenou v desateru slovy: „nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha“[2]. Tato úcta je už ve starověku vedla k tomu, že Boží jméno přestali vyslovovat a původní výslovnost byla zapomenuta. Na jeho místo začali používat opisné výrazy jako Adonaj (Pán) nebo ha-Šem (Jméno). V křesťanskýchcírkví se v závislosti na tradici tetragram nahrazuje pojmy obvykle ve významu „pán“ nebo se vokalizuje jako Jahve[3] či méně často Jehova.[4] Původní výslovnost není známa.[5]
Tetragram v judaismu
Původ tetragramu (יהוה) se tradičně vykládá z vyprávění obsaženého v biblické knize Exodus. Mojžíš se v něm ptá Boha na jeho jméno a Bůh se mu představuje jako Jsem, který jsem (hebrejsky אהיה אשר אהיה, ehje ašer ehje).[6][7]
Vedle čtyřpísmenné formy je v hebrejském textu zachována také kratší forma JH (יה, vokalizovánoJah) nebo JHV (יהו, vokalizováno Jahu). Tyto kratší formy se zachovaly zejména ve vlastních jménech osob (např. אליהו, Eli-jahu = Elijáš)[8] nebo v žalmech (např. הללו־יה, halelu-jah = Chvalte Jah (JHVH)).[9] V křestních jménech se zachovala ještě zkratka JV (יו), vyslovená [jo], například ve jméně Jo-chanan (יו-חנן = Jan, Bůh je milostivý), nebo ve jméně Jo-el (יו-אל) s významem 'JHVH je Bůh'. Dále se zachovala také zkratka JE(יְ) ve jméně Je-hošua (Jozue) (י-הושע), které znamená „JHVH (Jah) Zachraňuje“, moderní forma tohoto slova, která vypouští ho, je Je-šua, česky: Ježíš a znamená totéž.[zdroj?!]
Z obavy ze znesvěcení Božího jména se v židovské náboženské praxi Bůh raději označoval[zdroj?!] opisnými tituly „Pán“ (אדני, Adonaj), „Bůh Všemohoucí“ (אל שדי, El šadaj), v 1. a 2. století také jako „Velebený“ (הברוך הוא, ha-baruch hu) nebo „Nebesa“ (שמים, Šamajim), až se nakonec od 3. století prosadil opisný tvar „Svatý, budiž požehnán“ (הקדוש ברוך הוא, ha-kadoš baruch hu). Podle Mišny se Boží jméno vyslovovalo pouze jednou v roce na svátek Jom kipur v chrámové velesvatyni ústy velekněze.[10] Po zániku chrámové bohoslužby byla původní výslovnost čtyř souhlásek JHVH zapomenuta, neboť i při četbě posvátných textů se místo Božího jména vyslovovaly opisné tvary.[zdroj?!] Později se do hebrejského souhláskového textu začaly samohlásky doplňovat pomocí znamének zvaných nikud. Při této tzv. vokalizaci hebrejského textu Starého zákona masorety u slova JHVH vyznačili samohlásky z opisného pojmenování Boha Adonaj, v některých případech Elohim. Čtením původních souhlásek JHVH a samohlásek opisného pojmenování pak vznikl tvar Jehova či Jahve.[11] Ačkoliv v judaismu platí zásada tetragram Božího jména nevyslovovat, kabalisté se řídí ustanovením, „že každé jméno, které je psáno jud he vav he, se shoduje se Svatým, budiž požehnán, a je posvěceno svatostí.“[12]
Překlad tetragramu
Úcta Židů vůči Božímu jménu se projevila také v Septuagintě, překladu židovském Tanachu do řečtiny, který se rozšířil téměř výlučně v křesťanském prostředí. Raná křesťanská církev židovský zákaz vyslovování Božího jména dále dodržovala, takže v Novém zákoně se v citátech starozákonních textů JHVH nahrazuje slovem Kyrios (Pán). Septuaginta zpravidla překládá JHVH termínem κύριος (Kyrios, „Pán“) a obdobně se postupuje i v křesťanských překladech (nikoli však ve všech, srovnej Genesis 2,15 v různých překladech) až do první poloviny 20. století.
Oravský hrad – na nádvoří je pískovcový reliéf erbu rodu Thurzovců, pod nímž je latinská forma Božího jména Jehova.
Karlův most – kolem sochy ukřižovaného Krista je neobvykle zlatý nápis קדוש קדוש קדוש יהוה צבאות (Svatý, svatý svatý je Hospodin zástupů)[15] pořízený roku 1696 z pokuty nespravedlivě odsouzeného Žida Eliáše Bockoffena.[16]
Český Šternberk – v hradní kapli jsou nad oltářem čtyři zlatá písmena — tetragrammaton.
Mince:
Hesenský panovník Vilém V. za své vlády v letech 1627 až 1637 dal razit mince, kde symboly na mnoha mincích znázorňují slunce, v jehož středu je Boží jméno Jehova ve formě hebrejského tetragrammatu
Přibližně v roce 1568 se mince s Božím jménem objevily ve Švédsku a v roce 1591 ve Skotsku
Přibližně v roce 1600 dal švédský král Karel IX. razit peníze s Božím jménem přepisovaným jako Ihehova, Iehova nebo Iehovah
Za vlády Kristiána IV. z doby 1588 a 1648 v Dánsku a Norsku, je známo přes 60 různých druhů mincí zvaných Jehovovy tolary. Ty se v polovině 17. století objevily také v Polsku, Švýcarsku a Německu
Během asi 150 let po skončení třicetileté války se Boží jméno dál objevovalo na různých kovových penězích a medailích. Taková ražba se prováděla například ve Francii, Mexiku, Rakousku a Rusku
Odkazy
Reference
↑KNIGHT, Douglas A.; LEVINE, AMY-JILL. The Meaning of the Bible: What the Jewish Scriptures and Christian Old Testament Can Teach Us. 1st. vyd. New York: HarperOne, 2011. ISBN978-0062098597.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HAVELKA, Ondřej. Starý zákon pohledem cestovatele: Bible jako nejstarší cestopis odhalující smysl Cesty. 1. vyd. Praha: Akbar, 2019. 144 s. ISBN978-80-906325-2-3.
↑RAHNER, Karl; VORGRIMLER, Herbert. Teologický slovník. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 2009. 496 s. ISBN9788070219348. S. 155.
↑ARINZE, Francis. Letter to the Bishops Conferences on The Name of God [online]. 2008-06-29 [cit. 2010-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-13. (anglicky)
