Neutronové číslo (symbol N) určuje počet neutronů v atomovém jádře nebo obecně v atomech daného prvku. Při psaní symbolů prvku se však zpravidla nepoužívá.
Chemické vlastnosti prvků jsou primárně určeny protonovým číslem, které mimo jiné určuje pozici prvku v periodické tabulce prvků. Počet neutronů má jen nepatrný vliv na chemické vlastnosti prvku.
Neutronovým číslem se liší různé izotopy jednoho prvku. Název pochází z řecké předpony iso- (stejno-) a topos (místo), protože v periodické tabulce se nacházejí na stejném místě. Izotopy téhož prvku mají prakticky totožné chemické vlastnosti. Pouze těžší izotopy reagují většinou pomaleji. Tento efekt je nejvýraznější při porovnání izotopů vodíku - lehkého vodíku a deuteria, které je dvakrát těžší. U prvků s větším počtem nukleonů je rozdíl mnohem menší.
Počet neutronů je důležitý především pro jaderné vlastnosti prvku. Pouze 58 stabilních nuklidů má liché neutronové číslo, ve srovnání s 194 se sudým počtem neutronů.
Pro zápis prvku X se obvykle používá nukleonové číslo A (součet protonů a neutronů v jádře) a protonové číslo Z (počet protonů v jádře). Neutronové číslo se běžně neuvádí, ale získáme ho odečtením protonového čísla Z od nukleonového čísla A podle rovnice:[pozn. 1]
N = A − Z {\displaystyle N=A-Z}
Atomy téhož prvku, které mají stejné protonové číslo, ale odlišné nukleonové číslo se nazývají izotopy. Například izotop uran-235 má nukleonové číslo A = 235, protonové číslo uranu je Z = 92. Neutronové číslo je tedy:
N = A − Z {\displaystyle N=A-Z} = 235 − 92 = 143
Tento štěpitelný uran má tedy v jádře 143 neutronů.
Izotopy uranu
V přírodě se uran nachází v nejrůznějších rudách, ovšem jen v nízkých koncentracích 0,04 – 3 %. Vyskytuje se zde jako směs izotopů:
Izotopy vodíku
Izotopy uhlíku
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Neutronenzahl na německé Wikipedii a Neutron number na anglické Wikipedii.