Nejvyšší sovět Sovětského svazu (ruskyВерховный Совет СССР / Věrchovnyj Sovět SSSR, ukrajinskyВерховна Рада СРСР), neboli Nejvyšší rada SSSR, byl formálně nejvyšší orgán státní moci v Sovětském svazu. Existoval v letech 1938–1991 a do roku 1989 byl přímo volen občany. Předtím plnily jeho roli sjezdy sovětů.
Jmenoval vládu, měl zákonodárnou moc a byl jedinou institucí státu, která měla právo měnit ústavu. Nejvyšší sovět byl dvoukomorový parlament, skládal se ze Sovětu svazu a Sovětu národů. Sovět svazu byl volen podle volebních obvodů tak, aby připadal jeden poslanec na 300 000 obyvatel. Sovět národností byl volen podle svazových subjektů tak, aby připadalo 32 poslanců na každou svazovou republiku, 11 na každou autonomní republiku, 5 na každou autonomní oblast a 1 na každý národnostní okruh.[1] Obě komory se podílely stejným dílem na zákonodárném procesu. Jeho členové byli podle ústavy z roku 1936 voleni na období čtyř let.[2] Ústava z roku 1977 prodloužila volební období na pět let.