Anastáz Ivanovič Mikojan (arménsky Անաստաս Հովհաննէսի Միկոյան; rusky Анаста́с Ива́нович Микоя́н; 25. listopadu 1895 Sanahin – 21. října 1978 Moskva) byl sovětský státník arménského původu, který byl politicky činný za éry Stalina a Chruščova. V letech 1926–1946 postupně vykonával funkce lidového komisaře pro vnitřní a zahraniční obchod, pro zásobování, pro potravinářský průmysl a pro zahraniční obchod.[1]
Mikojan se stal roku 1910 členem bolševické strany a jakožto její člen se v Baku mezi lety 1910–1920 účastnil bojů proti odpůrcům bolševismu. Po smrti Vladimira Iljiče Lenina se ve vzniklém mocenském vakuu postavil na stranu Josifa Stalina. V srpnu 1936 podnikl s malou delegací pracovní cestu do USA, na které se měl lépe obeznámit s americkým potravinářským průmyslem. Na cestě jej směla doprovázet i jeho manželka.[2]
V roce 1941 se stal předsedou Výboru pro zásobování Rudé armády potravinami a oblečením, členem Výboru pro evakuace a Státního výboru pro obnovu hospodářství osvobozených oblastí, od roku 1942 byl členem Státního výboru obrany.
Po Stalinově smrti podporoval Nikitu Chruščova v jeho destalinizující politice. Za éry Chruščova podnikl v letech 1955–1964, jakožto první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR, mnoho významných oficiálních návštěv jak castrovské Kuby, tak i Spojených států amerických. V roce 1964 byl přinucen k ústupku, který Leonidu Brežněvovi umožnil převzít otěže moci v tehdejším Sovětském svazu. Hierarchicky poté Mikojan spadal právě pod Brežněva, který jej roku 1964 jmenoval předsedou Prezídia Nejvyššího sovětu, přičemž na tomto postu setrval až do rezignace roku 1965.
Jeho synem byl letecký konstruktér Ivan Mikojan. Vývoji letadel (MiG) se věnoval rovněž bratr Arťom Mikojan. Jeho vnuk je rockový hudebník Anastas Alexejevič Mikojan vystupující pod pseudonymem Stas Namin.
Mikojanova dlouhověkost a politická obratnost se v 70. letech stala terčem lidového humoru:
— Anastas Mikojan. „Od Iljiče k Iljiči…“[3]
Jde o to, že Mikojan zahájil svou veřejnou kariéru u V. I. Lenina a dokončil ji nástupem L. I. Brežněva k moci.[3]
1938–1946: Michail Ivanovič Kalinin • 1946–1953: Nikolaj Michajlovič Švernik • 1953–1960: Kliment Jefremovič Vorošilov • 1960–1964: Leonid Iljič Brežněv • 1964–1965: Anastáz Ivanovič Mikojan • 1965–1977: Nikolaj Viktorovič Podgornyj • 1977–1982: Leonid Iljič Brežněv • 1983–1984: Jurij Vladimirovič Andropov • 1984–1985: Konstantin Ustinovič Černěnko • 1985–1988: Andrej Andrejevič Gromyko • 1988–1989: Michail Sergejevič Gorbačov