Monique Jacotová (nepřechýleně Monique Jacot ; 19. srpna1934Neuchâtel – 6. srpna2024) byla švýcarskáfotografka, fotožurnlistka a umělkyně.[1] V roce 2005 jí byla udělena cena Grand prix de la photographie od Kulturní nadace kantonu Vaud, kterou před ní obdrželi pouze Marcel Imsand a Luc Chessex, a v roce 2020 získala cenu Schweizer Grand Prix Design a byla jednou z nejvýznamnějších fotografek ve Švýcarsku. [2]
Životopis
Jacotová byla dcerou obchodního manažera. V letech 1953 až 1956 absolvovala fotografickou třídu Gertrudy Fehr na École de photography ve Vevey.[3][4] Poté, co pracovala tři roky jako reportážní fotografka v Curychu pro Die Woche, Annabelle, Du, La Semaine de la Femme a další publikace, se Jacotová stala v roce 1959 fotožurnalistkou na volné noze, jednou z prvních mezi ženami.[4] V letech 1967 až 1970 jezdila na fotografické expedice pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO).[5] Její zprávy se objevily v časopisech jako Du, Camera, Geo, Stern, Elle, Vogue, Réalités, L'illustré nebo Schweizer Illustrierte.[6] V letech 1989 až 2005 se účastnila projektu L'Enquête photographique en Valais. V roce 2000 žila Jacotová v Káhiře - Shabramantu a realizovala svůj projekt Passages.
Jacotová se zaměřovala na sociální a kulturní témata a je považována za představitelku humanistické fotografie.[7] Tři svazky fotografií vzešly z velkého projektu z let 1984 až 1999 o životních podmínkách žen v zemědělství a průmyslu. Výstava a ilustrovaná kniha Printemps de femmes – Jsme tak svobodní oslovila švýcarské ženské protestní hnutí od ženské stávky v roce 1991 po demonstrace v roce 1993. [8] Od roku 2000 se její snímky staly abstraktnějšími. Experimentovala s barevnými polaroidovými transfery a vytvořila série fotogramů, na kterých jsou snímky exponovány bez fotoaparátu. Nadaci Fotostiftung Schweiz ve Winterthuru věnovala Jacotová v roce 2005 retrospektivu a nadace uchovává celoživotní dílo autorky.
1995: PasquArt en Chine, Orientální galerie, Peking
1998: Pohledy ze strany. Švýcarsko 1848 až 1998 - fotokronika", Fórum švýcarské historie, Schwyz
Museum Tinguely, Basilej 1999: Fotografové vidí Jeana Tinguelyho
2002: Vyrobeno v Egyptě. 4 ženy 4 pohledy, Townhouse, Cairo
2012/2013: The Hidden Museum, Berlín 2012/2013
2013: Výběr historických a současných fotografií, Artef Galerie für Kunstfotografie, Curych
Publikace (výběr)
Femmes de la terre. – Frauen auf dem Land (Ženy země.– Ženy na venkově). Předmluva: Charles-Henri Favrod, RG Editions-Diffusion, Le Mont-sur-Lausanne 1989, ISBN 2-88100-011-8.[5]
Printemps de femmes. – Wir sind so frei 1991–1993. Ženeva 1994, ISBN 2-88100-008-8.
Cadences. L’usine au féminin. – Fabrikarbeiterinnen. Leben im Akkord 1999.[3][4]
À jour. RG Editions-Diffusion, Le Mont-sur-Lausanne 2002, ISBN 2-88100-014-2.
Monique Jacot.Fotografie a poezie. (DVD) Kanál 9, 2006.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monique Jacot na německé Wikipedii.
↑Monique Jacot Is The Pioneering Female Photographer You Don't Know, But Should [online]. 6 January 2015 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abJacot, Monique [online]. Dostupné online. (francouzsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcJAUNIN, Françoise. Militante et poète [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abFRIEDMAN, Julia. A Woman Who Wielded a Camera Like a Brush [online]. 22 December 2014. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Monique Jacot [online]. 3 February 1975. Dostupné online. (francouzsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Daniel Girardin in Sikart und Historisches Lexikon der Schweiz.
↑Das Historische Lexikon der Schweiz nennt Yvan Delain als Ehemann.
↑Monique Jacot: Maternité de Norques [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Addio a Monique Jacot. www.rsi.ch. RSI, 8 August 2024. Dostupné online [cit. 8 August 2024].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Grand Prix Design 2020 pour Ida Gut, Monique Jacot et Kueng Caputo [online]. 3 July 2020. Dostupné online. (francouzsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Monique Jacot, de l'expérimentation et des plumes [online]. 14 August 2020. Dostupné online. (francouzsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Fondation vaudoise pour la culture [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑De l'Arabie heureuse, trésors de voyages [online]. 4 December 2019. Dostupné online. (francouzsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Literatura
Daniel Girardin: Jacot, Monique. In: Historisches Lexikon der Schweiz.
Peter Pfrunder (vyd.): Monique Jacot. Benteli, Wabern/Bern 2005. ISBN 978-3-7165-1377-4.
