Mildred Widgoff se narodila 24. srpna 1924 v Buffalu ve státě New York, v roce 1944 promovala na univerzitě v Buffalu s bakalářským titulem z fyziky a poté pracovala pro Projekt Manhattan v laboratořích SAM na Columbia university.
Po dokončení doktorátu se stala výzkumnou pracovnicí v Brookhavenské národní laboratoři a v roce 1955 v Harvardské cyklotronové laboratoři, kde pracovala až do roku 1961. V roce 1958 se stala výzkumnou členkou fakulty v Brown University[1] a v roce 1961 se stala členkou této fakulty na plný úvazek jako první žena. Na stejné univerzitě se stala výkonným ředitelem katedry fyziky od roku 1968 do roku 1980. V roce 1974 byla povýšena na řádnou profesorku.
Členem Americké fyzikální společnosti (APS) v New England se stala v roce 1968[2] a v roce 1970 působila jako předsedkyně výboru této společnosti pro postavení žen ve fyzice.
Do důchodu odešla v roce 1995[2]. Zemřela 21. července 2004 v Barringtonu na Rhode Islandu.[1]
Výzkum
Její výzkum během disertační práce zahrnoval pozorování kosmického záření jak ve vysokých nadmořských výškách na Mount Evans v Coloradu, tak hluboko pod zemí na Cornellově univerzitě. Zpočátku se soustředila na výzkum „tau-theta puzzle“, na dvě různé cesty rozpadu pocházejícího z různých podivných částic, které od sebe nemohly být experimentálně rozlišeny. To bylo nakonec vyřešeno objevem porušení parity a zjištěním, že obě cesty mají stejnou výchozí částici – kaon (také mezon K), což je skupina čtyř mezonů, které mohou nést kvantové číslo nazvané „podivnost“ (anglicky strangeness). Její práce na tomto výzkumu zahrnovala experimenty na Cosmotronu v Brookhaven National Laboratory a Bevatronu v Lawrence Berkeley National Laboratory.[1]
V následujících letech se postupně stala členkou Cambridge Bubble Chamber Group spojené s Cambridge Electron Accelerator na Massachusetts Institute of Technology a Harvard University, International Hybrid Spectrometer Collaboration ve Fermilab.
Spektroskopické experimenty prováděla v Stanford Linear Accelerator Center. Její poslední experimentální práce také zahrnovala detekci kosmických neutrin v Laboratori Nazionali del Gran Sasso (LNGS) v Evropě[1], což je největší podzemní výzkumné centrum na světě. Nachází se pod horou Gran Sasso v Itálii a je dobře známé výzkumem částicové fyziky INFN. Kromě povrchové části laboratoře se pod horou nacházejí rozsáhlá podzemní zařízení.