Poté, co v roce 1954 ukončil studium fotografie, pracoval Gravel v letech 1956 až 1957 pro Studio David Bier. Poté pracoval pro noviny jako Le Devoir, Montreal Gazette a La Presse. Během svého aktivního období se věnoval významným událostem, jako byla vietnamská válka nebo letní olympijské hry 1976.[2] Oficiálně odešel do důchodu v roce 2005. Ve stejném roce bylo několik jeho fotografií vystaveno na retrospektivní výstavě v Maison de la culture Frontenac v Montrealu.[3]
Michel Gravel zemřel 13. ledna 2021 ve věku 84 let.[4]
Gravel je pro několik historiků umění novinářský fotograf.[5] Podle historika Michela Lessarda však umělecká kvalita Gravelovy práce zůstává nepopiratelná, od portrétu politiků až po reportáž aktuálních událostí.[5] Jednou z jeho pozoruhodných fotografií je portrét slepé mladé dívky, která se i přes své postižení snaží dívat fotografovi do objektivu. Michel Gravel ve své práci upřednostňuje přístup, který kombinuje citlivost subjektu a smysl pro geometrii. Vytvářením fotografií, které mají překvapit, se vždy snažil vzbuzovat emoce.
Gravel vystavoval svou práci v několika galeriích v Kanadě a ve Spojených státech. Účastnil se na obsahu několika odborných časopisů. Jeho fotografie jsou součástí kolektivní paměti.[5][6] Podle samotného Gravela je novinářská fotografie uměním vidět obraz a vědět, jak ho sdělit.[7]
V letech 1960–1965 začal pracovat s kinofilmovým formátem 35 mm a postupně nahradil starý dobrý Speed Graphic. S menší a lehčí technikou se mohl Michel Gravel pohybovat snadněji. Gravel, který moc nepodléhal inovacím, s sebou nosil dva fotoaparáty: tradiční Rolleiflex a 35 mm. O několik let později přešel na pohodlnější formát 35 mm a používal dva 35 mm fotoaparáty Nikon: jeden s barevným filmem a druhý s černobílým.
Vyvolávání a přenos fotografií do redakce byl však stále komplikovaný. Využívala se technika belinografu a negativy se přenášely také po telefonní lince, což byl nestabilní a dlouhý proces. Přenos jedné fotografie trval dobrých 8 minut. Aby byla dodržena lhůta pro velké deníky, Gravel vyvolával své negativy přímo na místě, pomocí vysoušeče vlasů je vysušil, pak vytiskl a poté je co nejrychleji odeslal.
K přechodu na digitální formát došlo u umělce v roce 1999, aniž by došlo k transformaci jeho vize fotografie,[5] ale s úlevou, že již nemusel nosit těžkou temnou komoru, aby mohl své fotografie vyvolat, než je poslal telefonicky do novin.
Ceny a ocenění
Získal nejméně jedenáct kanadských ocenění, včetně dvakrát Kanadskou národní Grand Prize. Michel Gravel byl jmenován novinářským fotografem roku 2005 Asociací novinářských fotografů v Montrealu (APPM) a získal cenu Asociace kanadských fotografů.
(francouzsky) Michel Lessard,Serge Allaire, Martin Brault, Lise Gagnon et Jean Lauzon, Montréal au XX. : regards de photographes, aux Éditions de l'Homme, Montréal 1995, 335 pages
.jpg)
