Narodil se ve volyňské vsi Zołotyjów jako syn důstojníka v ruské službě. Na studiích v Basilinské škola v Humani se seznámil s Sewerynem Goszczyńským a Józefem Bohdanem Zaleským a jejich přátelství se stalo základem tzv. ukrajinské romantické školy. Za pobytu ve Varšave v letech 1820–1825 pracoval jako úředník v Komisi pro vzdělávání a náboženské vyznání a zúčastnil se diskuzí o směřování nové polské literatury, ve které se přiklonil k romanticky orientovanému literárnímu kritikoviMaurycy Mochnackému. Po porážce listopadového povstání roku 1831 odsoudil radikalismus a vystoupil proti revolučním romantikům, jejichž díla podle jeho názoru šířili společenský i morální rozvrat.[1] Žil převážně na svém statku Aleksandrówka. Na konci svého života žil v Kyjevě, ale na pozvání markraběte Wielopolskiho se roku 1863 přestěhoval do Varšavy, kde krátce zastával funkci předsedy Komise pro vzdělávání a náboženské vyznání.[2] Pohřben je na Powazkowském hřbitovš ve Varšavě.[3]
Dílo
Jako literární kritik se Grabowski stal vůdčí osobností konzervativní skupiny umělců kolem časopisu Tygodnik Petersburski. Byl propagátorem ortodoxního katolicismu a duchovního splývání s Ruskem. Vyzvedával šlechtu a za žánry odpovídající polskému národnímu duchu považoval historický román v duchu Waltra Scotta[1] a tzv. gavendu, což je polská varianta ruského skazu.[4] Své články publikoval také v denících a časopisech Dziennik Warszawski, Pielgrzym nebo Atheneum.[5]
Jako prozaik je Grabowski autorem romantických historických románů, které začal vydávat pod pseudonymem Edward Tarsza a které se odehrávají nejčastěji v 18. století. S historickou realitou však zachází zcela volně, aniž by se vyhnul anachronismům. Jeho příběhy jsou plné tajemných intrik a často se odehrávají na ponurých místech, jako jsou ruiny nebo hřbitovy. jejich postavy jsou trápeny vášněmi a vnitřní rozervaností a skrývají tajemství z minulosti. Příčinou neštěstí v příbězích bývá ústup od autorem idealizovaných patriarchálních vztahů mezi šlechtou a lidem. Vlastní text autor doplňuje ukrajinskými lidovými písněmi a příběhy lidových vypravěčů. Popis historie je ale pesimistický. Jsou zobrazovány polsko-ukrajinské konflikty a ztráta samostatnosti Polska. Také jsou rozebírány příčiny vzájemné nevraživosti Polska a Ruska, přičemž autorův postoj je v souladu s jeho politickými názory poměrně proruský.[6]
Výběrová bibloiografie
Publicistika
Koliszczyzna i stepy (1838)Ukraina dawna i teraźniejsza (1850)
Myśli o literaturze polskiej (1828, Myšlenky o polské literatuře).
Koliszczyzna i stepy (1838, Koliština i stepi), historický román o krvavém hajdamáckém povstání na pravobřežní Ukrajině z roku 1768.
Stannica hulajpolska (1840–1841) pět dílů. Román z 18. století vypráví příběh rodiny Mogilańských, žijících v obci Zielona Mogiła mezi městy Bílá Cerekev a Kaněv, především osudy Jerzyho Mogilańského, který je v osmnácti letech poslán získat vojenské zkušenosti do kozácké stanice Hulajpolska.
Oblężenie Połocka 1097 (1841, Oblehání Polocka 1097), vydání úryvků z románu, který autor později nedokončil, o polském knížeti Vladislavovi Hermanovi a jeho sporech se syny.
Tajkury (1845-1846), čtyři díly. K románu plnému intrik našel autor inspiraci ve zříceninách hradu v ukrajinské vsi Tajkury.
Złotomierz (1851), tématem románu je morální úpadek, jehož příčiny autor vidí v osvícenství, které zničilo základní principy společenského řádu.
Pan starosta Zakrzewski (1860), román je svým žánrem šlechtická gavenda, její hrdina, Szymon Zakrzewski, je skutečná historická postava. Jde o představitele šlechty osmnáctého století a vypravěče vzpomínek, prezentovaných s velkou dávkou humoru.
Zamieć w stepach (1862, Vánice v stepi), příběh z polské Ukrajiny v prvních letech 19. století, jehož tématem je vztah mezi Poláky a Ukrajinci v mikroprostoru jedné vesnice.
↑ abcŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 169-170.
↑Proza kresowa. Michał Grabowski. Słowo Polskie: 2015. slowopolskie.org [online]. [cit. 2019-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-05.
KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: Českosloveský spisovatel 1953. S. 326-327.
PŁUSA, Michal. Z dziejów powieściopisarstwa okresu międzypowstaniowego – twórczość prozatorska Michała Grabowskiego. Rozprawa doktorska napisana w Katedrze Literatury Pozytywizmu i Młodej Polski Uniwersytetu Łódzkiego 2014.
_Title_-_Ukraina_dawna_i_terazniejsza.jpg)
