M108 je za příznivých podmínek pod průzračnou tmavou oblohou viditelná i triedrem. Její nalezení na obloze velmi usnadňuje blízká hvězda Merak (β UMa), která je součástí známého asterismu s názvem Velký vůz. Spojnice hvězd Merak a Dubhe (α UMa) ukazuje směr k Polárce. Galaxie M108 leží 1,5° jihovýchodně od hvězdy Merak.[6]
V malém dalekohledu o průměru 60 mm je galaxie viditelná jako vřeteno velmi protažené od východu na západ, zatímco při průměru 150 mm je již možné sledovat některá její nejjasnější zhuštění. V obou případech však galaxie málo vystupuje z oblohy na pozadí. Největší nepravidelnosti a také nejvýraznější část vřetena se nachází na východní straně galaxie.[7]
M108 má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoulecirkumpolární, a to v celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze do nižších středních zeměpisných šířek mírného pásu blízko obratníku Kozoroha.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do srpna.
48′ jihovýchodně od galaxie leží planetární mlhovina M97 a při malém zvětšení se oba tyto objekty vejdou do zorného pole dalekohledu.[6]
Historie pozorování
Galaxii objevil Pierre Méchain 19. února 1781[3] a popsal ji jako mlhovinu blízko β Ursae Majoris. Tři dny předem objevil také Soví mlhovinu.[3] Tuto mlhovinu o měsíc později pozoroval i Charles Messier, změřil její pozici a zapsal ji do svého katalogu jako M97. Pozoroval i dvě blízké galaxie (označované M108 a M109), také je zapsal do rukopisu katalogu jako položky číslo 98 a 99, ale nezměřil jejich pozici, takže v konečném vydání katalogu pod těmito čísly vystupují jiné objekty. Tuto galaxii do Messierova katalogu přidal pod označením M108 až v roce 1953 Owen Gingerich.[3][7] Vzhledem k tomu, že Méchain ani Messier svůj objev nezveřejnili, 17. dubna 1789 ji nezávisle spoluobjevil William Herschel.[3]
↑ abcMANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
↑Deklinace 56° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 34° od severního nebeského pólu. Severně od 34° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 34° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
↑RHODE, Katherine L.; ZEPF, Stephen E.; KUNDU, Arunay; LARNER, Aaron N. Global Properties of the Globular Cluster Systems of Four Spiral Galaxies. S. 1403–1418. Astronomical Journal [online]. Říjen 2007 [cit. 2018-02-01]. Roč. 134, čís. 4, s. 1403–1418. Dostupné online. DOI10.1086/521397. Bibcode2007AJ....134.1403R. (anglicky)
↑ abSATYAPAL, S.; VEGA, D.; DUDIK, R. P., et al. Spitzer Uncovers Active Galactic Nuclei Missed by Optical Surveys in Seven Late-Type Galaxies. S. 926–942. Astrophysical Journal [online]. Duben 2008 [cit. 2018-02-01]. Roč. 677, čís. 2, s. 926–942. Dostupné online. DOI10.1086/529014. Bibcode2008ApJ...677..926S. (anglicky)
Literatura
Knihy
O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN0-521-55332-6. (anglicky)
Mapy hvězdné oblohy
Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN0-943396-14-X.