Vyhledání hvězdokupy je poněkud obtížnější, protože leží osamocená daleko od jasných hvězd. Nachází se ve střední části souhvězdí 10° východně od hvězdy 3. magnitudy Yed Posterior (ε Oph). Díky její magnitudě 6,6 je hvězdokupa snadno viditelná i triedrem jako mléčná skvrna. Při použití dalekohledů o průměru 150 mm a větším se hvězdokupa začíná rozkládat na jednotlivé hvězdy a má tedy zrnitý vzhled. Dalekohledy od průměru 200 mm ji ukážou ještě lépe.[12]
Poblíž se nachází další kulové hvězdokupy, například 3° severozápadně leží Messier 12, 10° východně Messier 14 a 11° jihozápadně Messier 107.
Hvězdokupa je snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože leží velmi blízko nebeského rovníku. Je tedy jedno, z jaké zemské polokoule je sledována a o její výšce nad obzorem rozhoduje zejména deklinace místa pozorování, ať už je na severní nebo jižní polokouli.[13] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do září.
Historie pozorování
Hvězdokupu objevil Charles Messier 29. května 1764,[7] který ale nepoznal, že jde o hvězdokupu a popsal ji takto: "Mlhovina bez hvězd v oblasti pasu Hadonoše, blízko hvězdy s označením 30 Oph. Tato mlhovina je pěkná a kulatá, pouze obtížně viditelná v dalekohledu dlouhém 3 stopy". Na hvězdy ji jako první rozložil William Herschel.[12]
Vlastnosti
Messier 10 patří mezi kulové hvězdokupy blízké k Zemi, protože leží ve vzdálenosti 14 300 světelných let,[11] takže i když má skutečný průměr pouze 83 světelných let,[7] její zdánlivý průměr poměrně velký a srovnatelný s téměř polovinou Měsíce v úplňku.[12]
Ve hvězdokupě bylo nalezeno málo proměnných hvězd, pouhé 3. Nejjasnější členové hvězdokupy jsou 13. magnitudy.[12] Hvězdokupa se od Slunce vzdaluje rychlostí 75 km/s.[11]
↑SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6254 [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcSIMBAD Astronomical Database: Results for M 10 [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI10.1086/118116. Dostupné online.
↑Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon, Emanuele Dalessandro, Francesco R. Ferraro: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI10.1088/0004-6256/144/5/126.
↑Lee Spitler, Duncan A Forbes: Uniting old stellar systems: from globular clusters to giant ellipticals. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008. DOI10.1111/J.1365-2966.2008.13739.X.
↑Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI10.1093/MNRAS/STT2002.
↑MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-27]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
↑ abcHARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2017-07-25]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI10.1086/118116. Bibcode1996AJ....112.1487H. (anglicky)
↑ abcdMANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
↑Deklinace 4° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 86° od jižního nebeského pólu. Jižně od 86° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 86° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.