Mercury-Atlas 9 (MA-9) s kabinou pojmenovanou Faith 7 byl poslední a také nejdelší z letů programu Mercury agentury NASA. Je katalogizován v katalogu COSPAR jako 1963-015A.[1] Po tomto závěrečném letu odstartoval program vícemístných lodí Gemini.
Kosmická loď Mercury s kabinou a volacím znakem Faith 7 odstartovala díky dvoustupňové nosné raketě Atlas ze startovací rampy LC-14 na vojenské základně Cape Canaveral15. května1963. Na její palubě byl 36letý Američan, Gordon Cooper. Oproti předcházejícím typům kabin byla tato značně vylepšena.
Průběh letu
I tentokrát, jako v předchozích letech Mercury, se brzy projevily závady v termoregulaci skafandru, takže kosmonaut se střídavě potil a mrznul a nemohl spát. Nezdařilo se ani první televizní vysílání. Poprvé však kosmonaut prokázal schopnost vidět z orbity nečekaně ostré podrobnosti (jedoucí auta).[zdroj?] Kvůli poruše automatického řízení musel Gordon přejít při 19. oběhu na ruční ovládání letu i sestupového manévru. Brzdící rakety však fungovaly spolehlivě.
Přistání
Kabina s kosmonautem po 34 hodinách letu a 22 obletech Země přistála stabilizovaná a následně zabrzděná padáky na hladině Tichého oceánu (Pacifiku) 128 km od ostrova Midway16. května1963. Brzy se položila na bok a okénka jí zalila voda. Vrtulník shodil žabí muže, kteří k ní připevnili plovák a člunem byla odtažena i s kosmonautem k 6 km vzdálené letadlové lodi USS Kearsarge.[1] Kabinu na palubu vyzvedli jeřábem.[2]
Odkazy
Reference
↑ abVÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké kosmické lety, s. 339.
↑CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leroy Gordon Cooper, s. 300.
