Když bylo Maxmiliánovi 21 let, koupil zříceninu zámku Hohenschwangau, který nechal znovu vystavět. Hohenschwangau se později stal vzorem pro pohádkové zámky jeho syna Ludvíka II.
V revolučním roce 1848, po abdikaci svého otce Ludvíka I., se stal dalším bavorským králem.
Maxmiliána velmi ovlivnilo pojetí dějin významných německých učenců Friedricha Schellinga a Leopolda Rankeho. V roce 1852 založil NadaciMaximilianeum, která sloužila nadaným bavorským studentům, a sídlila v mnichovském Maximilianeu, což je dnešní sídlo bavorského parlamentu.
Děti
Maxmiliánova manželka Marie Frederika darovala život dvěma synům a oba byli duševně nevyrovnaní:
Ota I. Bavorský (27. dubna 1848 – 11. října 1916), bavorský král. Nikdy skutečně nevládl. V roce 1872 bylo lékaři konstatováno, že Ota je duševně narušený. Trpěl úzkostnými stavy a depresemi. Od roku 1873 žil většinou v izolaci a pod lékařským dohledem. Králem se stal po smrti svého bratra Ludvíka II. Bavorského v roce 1886. Vládu za Otu vykonával nejprve princ-regentLuitpold a po jeho smrti Luitpoldův syn Ludvík, který se nechal 5. ledna 1913 prohlásit za krále Ludvíka III. Bavorského. Až do Otovy smrti v roce 1916 tak mělo Bavorsko dva krále. Ota zemřel svobodný a bezdětný.
Tituly a oslovení
28. listopadu 1811 – 13. října 1828: Jeho Královská Výsost princ Maxmilián Bavorský
13. října 1828 – 20. března 1848: Jeho Královská Výsost korunní princ Maxmilián Bavorský
20. března 1848 – 10. března 1864: Jeho Veličenstvo bavorský král
_(Zeno_Fotografie).jpg)
.jpg)
