Marlon Brando |
---|
Marlon Brando (1961) |
Rodné jméno | Marlon Brando, Jr. |
---|
Narození | 3. dubna 1924 Omaha, Nebraska USA USA |
---|
Úmrtí | 1. července 2004 (ve věku 80 let) Los Angeles, Kalifornie USA USA |
---|
Místo pohřbení | Tahiti údolí Smrti |
---|
Alias | Bud, Mr. Mumbles |
---|
Alma mater | Actors' Studio Herecké studio Stelly Adlerové Nová škola Shattuck-Saint Mary's Libertyville High School |
---|
Aktivní roky | 1944–1980, 1989–2001 |
---|
Choť | Anna Kashfi (1957–1959) Movita Castaneda (1960–1962) Tarita Teriipaia (1962–1972) |
---|
Partner(ka) | Irene Papasová |
---|
Děti | Stephen Blackehart, Cheyenne Brando, Christian Brando, Simon Teihotu Brando, Rebecca Brando a Miko Castaneda Brando |
---|
Rodiče | Marlon Brando, Sr. a Dodie Brando |
---|
Příbuzní | Jocelyn Brando (sourozenec) |
---|
Oficiální web | marlonbrando.com |
---|
Významné role | Stanley Kowalski (Tramvaj do stanice Touha) Don Vito Corleone (Kmotr) plk. Walter E. Kurtz (Apokalypsa) Paul (Poslední tango v Paříži) Jor-El (Superman) |
---|
Oscar |
---|
nejlepší herec 1955 – V přístavu 1973 – Kmotr |
Cena Emmy |
---|
nejlepší herec ve vedlejší roli 1979 – Kořeny |
Zlatý glóbus |
---|
nejlepší herec – filmové drama 1955 – V přístavu 1973 – Kmotr |
Cena BAFTA |
---|
nejlepší herec 1953 – Viva Zapata! 1954 – Julius Caesar 1955 – V přístavu |
Seznam děl v databázi Národní knihovny |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marlon Brando, Jr. (3. dubna 1924 Omaha, Nebraska – 1. července 2004 Los Angeles, Kalifornie) byl americký herec, filmový režisér a politický aktivista. Je považován za jednoho z prvních tvůrců, kteří do filmování vnesli realismus a zpopularizoval i tzv. systém Stanislavského. Je známý i díky množství filmových ocenění, která za svého života získal, a mezi jedny z nejznámějších filmů, ve kterých se objevil, patří Kmotr (1972), V přístavu (1954), Tramvaj do stanice Touha (1951), Apokalypsa (1979), Poslední tango v Paříži (1972) nebo Sayonara (1957). Účastnil se též různých aktivistických akcí, například afroamerického hnutí za občanská práva, jehož závěrem bylo zrovnoprávnění Afroameričanů a bělochů.
Když mu bylo 6 let, rodina se přestěhovala do Illinois. Jeho otec Marlon Brando Sr. (1895–1965) pracoval ve výrobě chemických krmiv a pesticidů, jeho matka Dorothy Brando (1897–1954) byla herečka. Marlon měl dvě starší sestry Jocelyn Brando (1919–2005) a Frances (1922–1994). Prožíval nešťastné dětství, na nějž mělo velký vliv to, že oba jeho rodiče byli alkoholici, kteří se nikdy nestarali o své děti patřičným způsobem. Jeho otec měl tendenci říkat malému Marlonovi, že nikdy v životě ničeho nedosáhne.
Prvních výrazných úspěchů dosáhl díky snímku Tramvaj do stanice Touha, původně vytvořeného jako divadelní hra Tennessee Williamse, kde ztvárnil postavu Stanleye Kowalskiho, díky čemuž byl nominován na Cenu akademie pro nejlepšího herce v hlavní roli. Skvělé ohlasy mu též vynesla role Terryho Malloye ve filmu V přístavu, za kterou nakonec získal Oscara pro nejlepší mužský výkon. Tuto cenu získal i za roli Emiliana Zapata ve snímku Viva Zapata! a za roli Marca Antonia v adaptaci Shakespearovy hry Julius Caesar, vytvořené v roce 1953 Josephem L. Mankiewiczem. Roku 1957 byl na základě novely Jamese A. Michenera natočen film Sayonara, za který též získal Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli.
Méně úspěšné období přišlo v podobě šedesátých let. Nejdříve režíroval a hrál ve westernu Křivák, který skončil jako kulturní i finanční fiasko. Následně ztvárnil hlavní roli ve filmu Vzpoura na Bounty, vytvořeném podle stejnojmenné knižní předlohy od Jamese Normana Halla a Charlese Nordhoffa. Ani tento film nebyl úspěšný a zbytek desetiletí nebyl o nic lepší: neobjevil se tehdy v žádném dobře hodnoceném filmu. Změnu přinesl rok 1972, kdy si zahrál postavu Dona Vita Corleona v Kmotrovi a získal Oscara. Tato jeho role bývá kritiky považována za jeho nejlepší. Společně s další nominací na Cenu Akademie za Poslední tango v Paříži se Brando znovu dostal na vrchol své slávy a v letech 1972 a 1973 se umístil na šestém a desátém místě na seznamu nejvýdělečnějších hvězd.
Americký filmový institut označil Branda jako čtvrtou největší filmovou hvězdu z řad mužů s debutovým rokem 1950 a déle. Společně s Charliem Chaplinem a Marilyn Monroe byl roku 1999 magazínem Time označen za jednu za sta nejdůležitějších osob 20. století. Zemřel 1. července 2004, jako osmdesátiletý, na respirační selhání.
Životopis
Proslul především rolemi ve filmech režiséra Elia Kazana z padesátých let Tramvaj do stanice Touha a V přístavu. Je taktéž dvojnásobným držitelem cen americké filmové akademie za hlavní role ve snímcích Kmotr a V přístavu.
Vyjma herectví a režie se věnoval podpoře mnoha politických organizací (afroamerické hnutí za občanská práva a různá hnutí amerických indiánů) i jiným pol. záležitostem (boj za ustanovení státu Izrael či pomoc obětem holokaustu). Stal se taktéž vyslancem Dětského fondu OSN.
Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
V jednom z jeho úspěšnějších filmů, Poslední tango v Paříži (1973), účinkoval po boku herečky Mariy Schneider. Film obsahuje scénu znásilnění. V rozhovoru z roku 2013 přiznal režisér tohoto filmu, Bernardo Bertolucci, že se s Marlonem předem domluvil na podrobnostech scény a herečku na tyto podrobnosti neupozornil, protože „chtěl vidět její reakci jako dívky, ne jako herečky“.[1] Maria Schneider v roce 1974 prohlásila, že je bisexuální orientace a odmítla natáčet další nahé scény. Později se stala drogově závislou a pokusila se o sebevraždu.[2]
Vliv na herectví
Jeho herecký styl inspiroval celou hereckou generaci 50. a 60. let 20. století včetně Jamese Deana, Paula Newmana, Roberta De Niro, Al Pacina, Jacka Nicholsona a dalších, přičemž je mu připisován, jak významný vliv na samotné filmové herectví, tak i fakt, že se stal tím nejlepším příkladem tzv. Stanislavského herecké metody, která zdůrazňuje propojení psychických procesů a fyzického jednání, které herci umožňuje propracovat se k ovládnutí a opětovnému navození emocionálních pocitů své postavy i k racionální kontrole celistvého hereckého výkonu.[zdroj?]
Filmografie
Odkazy
Reference
- ↑ EL MUNDO DE ALYCIA. Bertolucci sobre Maria Schneider / Bertolucci admits rape scene was non-consensual. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ MIRKA, Spáčilová. O scéně znásilnění z Posledního tanga v Paříži tvůrci herečce neřekli [online]. Public Broadcasting Service, 5. prosince 2016 [cit. 2016-12-07]. Dostupné online.
Externí odkazy