Její beletristické činnosti předcházela činnost publicistická (první příspěvky jsou z roku 1917 ve Vídeňském deníku). Později se však začala plně věnovat tzv. ženskému románu a publikovala hlavně v Červené knihovně a v Modré knihovně. Její díla však neřeší skutečnou problematiku prostředí, ve kterém se odehrávají (hlavně středostavovské vrstvy na maloměstě nebo zámožnější vrstvy velkoměsta), ale stereotypně zobrazují na citovou složku redukované postavy v rámci zkonvencionalizovaného milostného příběhu (zmatky dívčích srdcí, osudy dcer z tzv. lepších rodin, manželské rozepře a nevěry atp.), jehož hlavním smyslem je šťastné rozuzlení.
Po komunistickém převratu byly její knihy zařazeny na cenzurní index a vyřazeny z knihoven. Autorce bylo znemožněno publikovat a musela se za své literární hříchy „kát“: „Jakmile byly mé knihy označeny za brak a vyřazeny z knihoven, přestala jsem úplně psát. Nyní se snažím na své literární hříchy zapomenout.“ (z autorčina dopisu do Ústavu české literatury z roku 1960).[1]
.jpg)
