Marie Amálie Braniborská (26. listopadu 1670, Cölln – 17. listopadu 1739, Schleusingen) byla princeznou z braniborsko-schwedtské linie Hohenzollernů a sňatkem sasko-zeitzskou vévodkyní.
Marie Amálie se narodila jako dcera „Velkého kurfiřta“ Fridricha Viléma Braniborského a jeho druhé manželky Žofie Doroty Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburské.
V roce 1709, když byla vévodkyní, navštívila ve Schleusingenu léčivý pramen. Podporovala rozvoj schleusingenských lázní.
Zemřela na podzim roku 1739 ve věku 68 let na zámku ve Schleusingenu, který dříve sloužil jako sídlo hrabat z Henneberg-Schleusingenu. Marie Amálie užívala zámek jako své vdovské sídlo. Přes svou dceru byla spřízněna s rodinou hesenských lankrabat a na tomto základě byla pohřbena v královské kryptě v kostele svatého Martina v Kasselu.
Poprvé se Marie Amálie provdala 20. srpna 1687 v Postupimi za prince Karla Meklenbursko-Güstrow, syna vévody Gustava Adolfa a Magdalény Sibyla Holštýnsko-Gottorpské. Měli spolu jediné dítě, které se narodilo 15. března 1688 a ještě tentýž den zemřelo. Toho dne Marie Amálie také ovdověla, když její manžel zemřel na neštovice.
Následujícího roku, 25. června 1689 se Marie Amálie v Postupimi provdala podruhé. Jejím manželem se stal vévoda Mořic Vilém Sasko-Zeitzský, syn vévody Mořice a Doroty Marie Sasko-Výmarské. Marie Amálie přežila manžela o 21 let. Z devětadvacet let trvajícího manželství se narodilo pět dětí, z nichž se však dospělosti dožila pouze nejstarší dcera:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marie Amalie of Brandenburg na anglické Wikipedii.