PROFILBARU.COM

Magnisové; (de Magni / von Magnis)
Země	České království, Moravské markrabství
Tituly	svobodní páni, říšská hrabata
Zakladatel	Sér Gaspare Parolo Magni
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Magnisové, též Magniové (původně italsky (de) Magni, německy (von) Magnis) je někdejší šlechtický rod původem z Lombardie, usazený a působící v Čechách a na Moravě, ve Slezsku a Rakouském císařství. Roku 1622 byli povýšeni do panského stavu a 2. června 1637 jim byl udělen říšský hraběcí titul. Skrze vlastnictví panství v Kladském hrabství byli od roku 1780 součástí také pruské šlechty.

Dějiny rodu

Počátky rodu sahají k osobě Séra Gaspare (Parolo) Magni činného v Luragu u Komského jezera. Jeho vnuk Sér Gaspare (Gabbaglio) Magni se roku 1445 usadil v Comu.^[1] Díky úspěšné obchodnické činnosti v Comu a Miláně se někteří členové rodu společensky vyšvihli a vstoupili do rakouských císařských služeb. U císařského dvora dosáhli vysokých úřadů a získali panství na Moravě a v Kladském hrabství.

Panství v Čechách

1622–1629 Žleby

Panství na Moravě

1624–1630 Moravec a okolní panství Mitrov, Rožná, Meziboří, Bukov a Jabloňov.
1628–1945 Strážnice
1683–1863 Přestavlky u Přerova
1795–1917 Přerov a Želatovice
1917–1945 zámek Bzenec

Panství v Kladském hrabství

1780–1945 Vambeřice (Albendorf)
1791–1945 Božkov (Eckersdorf)
1793–1945 Kladské Oldřichovice (Ullersdorf)
1821–1945 Nová Ruda (Neurode)
Další panství se nacházela ve Vojeboři (Gabersdorf), Střední Stinavce (Mittelsteine), Gorzuchówě (Möhlten), Mlynově (Mühldorf), Dolní Stinavce (Niedersteine), Červenčicích (Rothwaltersdorf), Schwenzi, Raškově (Seifersdorf), Voliboři (Volpersdorf) a Loučné (Wiesau).

Osobnosti rodu

Giovanni Battista Magni († 1562), obchodník v Comu
Costantino Magni (1527–1606), obchodník v Comu, roku 1563 přišel do Milána, působil ve Vídni jako císařský tajný rada, po roce 1588 v Praze
Giovanni Pietro Magni (1555–1618), císařský osobní lékař
Jana Františka Priska z Magnis - roku 1654 založila Ústav Obětování Panny Marie, pozdější Palác šlechtičen v Brně^[2]
Valerián z Magnis (1586–1661), provinciál der rakousko-české řádové provincie řádu kapucínů, císařský diplomat
František hrabě Strážnický, svobodný pán z Magnis (1598 - 6. prosince 1652), moravský generálporučík a polní maršál, zemský hejtman Opolsko-ratibořského knížectví v letech 1646 až 1649, poté nejvyšší zemský sudí na Moravě, na panství Strážnice na Moravě. Jeho manželka Johana Františka, rozená Pergová, založila školu mladých šlechtičen v Brně
Maxmilián Filip z Magnis (1685–1738) na Strážnici a Přestavlkách
František Jan z Magnis (1727–1757) majitel panství Strážnice. Oženil se s Marií Františkou z Götzenu (1721–1780), dcerou říšského hraběte František Antonín z Götzenu (1693–1738). Ta se jako vdova podruhé vdala za uherského hraběte Nyáryho na Subotici.^[3]
Antonín Alexandr z Magnis (1751–1817) na Přestavlcích, po své matce Marii Františce, roz. z Götzenu, zdědil po její smrti roku 1780 panství v Božkově (Eckersdorfu)
František z Magnis (1773–1848), milovník umění
Antonín z Magnis (1786–1861), majitel panství a hospodář
Vilém z Magnis (1787–1851), majitel panství a hospodář
Antonín František z Magnis (1862–1944), průmyslník, jako poslanec za Deutsche Zentrumspartei člen říšského sněmu a Panské sněmovny Pruského království
Ferdinand hrabě z Magnis (1905–1996)
Gabriela z Magnis (1896–1976), pečovatelka se zvláštním pověřením vratislavského biskupa Adolfa kardinála Bertrama pro péči o "neárijské" katolíky z Horního Slezska
Franz Magnis-Suseno (* 1936 jako František hrabě z Magnis), jezuita, rektor vysoké školy filosofické v Jakartě v Indonésii
Antonín hrabě z Magnis (1943–1999), ekonom, lesní hospodář, ředitel Sdružení hesenských podnikatelů (Vereinigung hessischer Unternehmerverbände)

Erb

Prostý Rodový erb má stříbrné šikmé břevno v modrém poli. Na přilbě s modro-stříbrným krytím otevřeným, modře a stříbrně děleným křídlem.^[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnis (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.

↑ Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band VIII, Band 113 der Gesamtreihe, 1997, str. 170
↑ Historie brněnského Paláce šlechtičen na hrady.cz
↑ Richard Plümicke: Der Großgrundbesitz des letzten Reichsgrafen von Götzen aus der schlesischen Linie und seine Erben im Jahre 1771. In: Glatzer Heimatblätter 1942, Heft 2, str. 51
↑ Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band VIII, Band 113 der Gesamtreihe, 1997, str. 171

Literatura

Magnis, die Grafen, Genealogie, in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (BLKÖ), 16. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1867, str. 269–271
Magnis, die Grafen, Wappen, in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (BLKÖ), 16. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1867, str. 273
Magnis (Magni), Grafen von|Heinz Haushofer, in: Neue Deutsche Biographie (NDB), Band 15, Duncker & Humblot, Berlin 1987, ISBN 3-428-00196-6, str. 659–661
Hugo Weczerka (Hg.): Handbuch der historischen Stätten Schlesien. Stuttgart 1977, ISBN 3-520-31601-3
Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon sv. VIII, sv. 113 der Gesamtreihe, str. 171-172, C. A. Starke Verlag, Limburg (Lahn) 1997, ISSN 0435-2408

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Magnisové na Wikimedia Commons
Eintrag Eckersdorf Zentral- und Landesbibliothek Berlin (PDF-Soubor; 255 kB)

[1] Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band VIII, Band 113 der Gesamtreihe, 1997, str. 170

[hrady.cz-2] Historie brněnského Paláce šlechtičen na hrady.cz

[3] Richard Plümicke: Der Großgrundbesitz des letzten Reichsgrafen von Götzen aus der schlesischen Linie und seine Erben im Jahre 1771. In: Glatzer Heimatblätter 1942, Heft 2, str. 51

[4] Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band VIII, Band 113 der Gesamtreihe, 1997, str. 171

[1]

[2]

[3]

[4]