PROFILBARU.COM

Małgorzata Szumowska
Małgorzata Szumowska
	Małgorzata Szumowska v roce 2014
Narození	19. dubna 1973 (51 let); Krakov
Země	Polsko
Alma mater	Státní filmová, televizní a divadelní vysoká škola Leona Schillera v Lodži
Povolání	filmová režisérka, filmová producentka a filmová scenáristka
Aktivní roky	1997–dosud
Ocenění	Zlatý záslužný kříž (2015); stříbrná medaile Gloria Artis za přínos kultuře (2015); European Film Award – People's Choice Award for Best European Film (2016); Pas Polityky
Choť	Mateusz Kościukiewicz; Michał Englert
Rodiče	Maciej Szumowski a Dorota Terakowská
Příbuzní	Katarzyna T. Nowak (polorodá sestra z matčiny strany)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Małgorzata Szumowska (* 26. února 1973 Krakov) je polská režisérka, scenáristka a filmová producentka.

Život

Szumowska se narodina 26. února 1973 v Krakově jako dcera spisovatelky Doroty Terakowské a novináře Mateusze Kościukiewicze. V roce 1998 Szumowska absolvovala režii na PWSFTviT v Lodži, přičemž před nástupem do filmové školy studovala dva roky kunsthistorii na Jagellonské univerzitě v Krakově.

Dílo

Svůj první významný snímek režisérka natočila již během svých studií – krátký dokumentární film Ticho (1997), který měl premiéru na festivalu v Cannes v roce 1998. Szumowska debutovala v roce 2000 celovečerním filmem Šťastný člověk, který byl nominován na Evropskou filmovou cenu. Tento film vyvolal zájem a bouřlivé diskuse v Polsku i v zahraničí. Od roku 2001 patří mezi členy Evropské filmové akademie.^[1]

Scénář druhého celovečerního filmu získal ocenění na americkém filmovém festivalu Sundance v rámci soutěžní sekce NHK International. Film Ono získal nominaci na Evropskou filmovou cenu v roce 2004. Od roku 2004 své filmy pravidelně uvádí na Berlinale.

V roce 2008 Szumowska natočila autobiografický film 33 scén ze života, za který získala Zvláštní cenu na festivalu v Locarno. Od roku 2009 patří do produkční společnosti Zentropa a vede polské oddělení této firmy. Byla taktéž koproducentkou filmu Antikrist dánského režiséra Larse von Triera.

Film Tělo (2015) měl premiéru během 65. MFF Berlinale, kde v hlavní soutěži získal cenu za režii. Za stejný snímek Szumowska získala Evropskou filmovou cenu. Během 66. festivalu Berlinale byla v porotě pod vedením Meryl Streepové. V roce 2008 patřila mezi členy jury pod vedením mexického režiséra Guillerma del Toro během 75. festivalu v Benátkách.

Sponsoring byl prvním filmem, který režisérka natočila v roce 2011 v zahraničí. Její další film Ve jménu... (2013) získal cenu Teddy za nejlepší film s queer tematikou na Berlinale. Předposlední film Szumovské Tvář (2018) získal hlavní cenu festivalu v Berlině a byl uveden také v českých kinech.^[2]

Od července 2017 Małgorzata Szumowska podporuje Kampaň proti homofobii. Také spolupracuje s Anjou Rubik na projektu #sexedpl. V rámci této kampaně režisérka nahrála krátký film na téma masturbace.

Tvorba a styl

Szumowska se vyznačuje osobitým nekomerčním přístupem ke svým projektům. Do hloubky se zabývá vážnými společenskými tématy, o nichž se veřejně tolik nemluví a mohou být značně polarizující. Například ve filmu Ono (Stranger, 2004) jde o situaci mladé těhotné ženy řešící následky odmítnutí potratu, Ve jménu… (W imie…, 2013) nahlíží na kontroverzní téma homosexuality katolických kněží a snímek Tělo (Cialo, 2015) je zas rodinným dramatem, které na třech různých postavách alegoricky vyobrazuje rozdílné vztahy mezi člověkem a svým tělem.

Všechny filmy této polské režisérky jsou tedy velice aktuální a komentují současnou sociálně-politickou situaci jak ve světě, tak především v jejím rodném Polsku. Tomu je tak v jejích filmech nastavováno poměrně drsné zrcadlo, avšak s jistým nadhledem, humorem a lehkostí, která v kombinaci s odvážnými depresivními tématy utváří charakteristický styl této režisérky.

Její styl osciluje na hranici mezi kýčovitostí, symbolikou a sofistikovaností. Formálně pracuje i s užíváním některých méně tradičních filmových postupů. Ve filmu Tvář (Twarz, 2018) je to například práce s neostrostí záběrů v kombinací se slow motion.

Filmografie

2000: Šťastný člověk
2004: Ono
2004: Crossroad, kratkometražní film, cyklus Visions of Europe
Malgorzata Szumowska s herečkou Juliette Binoche v roce 2012
2005: Otec (cyklus Solidarita, solidarita)
2008: 33 scény ze života
2011: Sponsoring
2013: Ve jménu…
2015: Tělo
2018: Tvář
2019: Další jehňátko
2020: Sněžit už nikdy nebude
2020: All Inclusive
2022: Soeurs
2022: Nekonečná bouře

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Małgorzata Szumowska na polské Wikipedii.

↑ M jak Małgośka. www.elle.pl [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (polsky)
↑ KACZMARCZYK, Barbara; WRÓBLEWSKI, Janusz. Małgorzata Szumowska: artystka bezkompromisowa. www.polityka.pl [online]. 20150303T174838+0100 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (polsky)