Ludvík Kysela (25. dubna 1883 v Kouřimi[1] – 10. února 1960 v Praze) byl český architekt. Jeho první stavba byla v kubistickém stylu. Pozdější stavby jsou ve funkcionalistickém stylu.
Narodil se v rodině úředníka (později vrchní c. k. kancelista vrchního zemského soudu v Praze) Františka Kysely (1849–??) a jeho manželky Anny, rozené Machkové (1856–??).[1] Narodil se v Kouřimi, od roku 1891 byla rodina policejně hlášena v Praze. Pocházel z početné rodiny sedmi dětí.[2] Jeho starším bratrem byl výtvarník a pedagog František Kysela.
Vystudoval v letech 1902-08 architekturu na české technice v Praze. V první světové válce byl zajat na italské frontě;[3] po návratu pracoval na pražském stavebním úřadu a v Státní regulační komisi. Neměl vlastní architektonický ateliér, přesto navrhl několik významných pražských budov. Účastnil se řady architektonických soutěží. Vystavoval na výstavách v Československu (Praha, Brno) i v zahraničí (Varšava, Bělehrad, Bukurešť, Stockholm, Paříž, Milán, Brusel). Na přelomu dvacátých a třicátých přestal Kysela projektovat.[4] Po druhé světové válce pracoval ve Státním ústavu pro projektování výstavby hl. m. Prahy a poté v projekci Kovotechny.
V roce 1904 se jméno studenta české techniky Ludvíka Kysely (s chybně uvedeným věkem) objevilo v českém tisku. V té době probíhaly v Praze protičeské buršácké provokace a Kysela byl policií zadržen „pro shlukování“.[5] Hromadné zatčení Čechů vedlo české poslance k interpelaci na ministra vnitra.[6]