Byl nejstarším ze tří přeživších synů lantkraběte Heřmana Durynského a Žofie, dcery Oty Bavorského. Již v dětství byl zasnouben s Alžbětou, dcerou uherského králeOndřeje a roku 1211 dorazila čtyřletá snoubenka na durynský dvůr.[1][pozn. 1] Roku 1217 lantkrabě Heřman zemřel a Ludvík převzal tituly i majetek a roku 1221 se oženil s Alžbětou.[2] Roku 1226 přijal kříž a přislíbil účast na křížové výpravě císaře Fridricha II. Zemřel v jižní Itálii v důsledku horečnatého onemocnění v září 1227, krátce po nalodění na cestu do Svaté země.[pozn. 2] Jeho ostatky byly převezeny do vlasti a pohřbeny v klášteře Reinhardsbrunn. Poručníkem nezletilého syna se stal Ludvíkův mladší bratr Jindřich Raspe IV. Vdova Alžběta opustila své děti a s velkým zanícením věnovala péči o chudé a nemocné, což se jí stalo osudným. Zemřela roku 1231 a již čtyři roky poté byla kanonizována.
↑Zřejmě v souvislosti se zásnubami vznikl iluminovaný Žaltář Heřmana Durynského, který nechal vyrobit Heřman Durynský pro svou choť, Ludvíkovu matku Sofii.
↑Byl jednou z obětí pravděpodobně morové epidemie,[3] která předznamenala zrušení celé výpravy.
Reference
↑VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN80-7185-433-6. S. 104.
↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2011-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-12-17.
↑TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN978-80-7422-091-3. S. 734.