Ludvík I. de Bourbon, kníže Condé, vévoda d'Enghien (7. května 1530 Vendôme, Francie – 13. března 1569 Jarnac) byl princ královské krve bourbonského rodu, šesté dítě vévody Karla IV. z Vendôme a Františky z Alençonu (Françoise d'Alençon), bratr krále Antonína Navarrského (Antoine de Navarre) a tím i strýc pozdějšího francouzského krále Jindřicha IV..
Své dětství Ludvík strávil na zámku Condé-en-Brie svého strýce, kardinála Ludvíka de Bourbon-Vendôme. Podle tohoto zámku, který po strýcově smrti zdědil, se někdy v letech 1551–1557 začal nazývat knížetem de Condé. Od roku 1566 byl také vévodou d'Enghien.
Byl vůdce hugenotské strany ve Francii ve třech prvních náboženských válkách. Měl vrchní velení v bitvách u Dreux, u Saint-Denis a u Jarnacu. Byl zavražděn ve věku 38 let na bojišti u Jarnacu.
Uvádí se také, že v letech 1562 až 1565 byla – možná na příkaz královny Kateřiny Medicejské – jeho milenkou Isabelle de Limeuil (1535–1609).
Jeho potomci tvořili pobočnou větev Bourbonů – knížat de Condé.
V roce 1551 se oženil s Eleonorou de Roye, hraběnkou z Roucy (1535–1564) z domu Bourbon-Conti. Měli osm dětí:
V roce 1565 se jeho druhou manželkou stala Françoise d'Orléans Longueville (1549–1601). Měli tři děti: