Experimentuje s prostorem, pohybem, okamžikem a zpětnou vazbou ve spojení s výpočetní technikou a moderní technikou obecně. Řadu let se zabývá animací, tvorbou videoklipů a jiných druhů vizuálního umění.
Život
Po absolvování VŠUP v Praze, obor filmová a televizní grafika se zabývá elektronickými médii. Vytvořila řadu počítačových animací, několik krátkých filmů animovaných pomocí počítače a klasické malby. Dva roky pracovala na virtuální realitě ovládané mozkovými vlnami s tématem duálního vidění světa. S Michalem Gabrielem tvořila virtuální sochu, realizovala interaktivní projekce, dotykové obrazy i 3D prostorové grafiky. Vydala hudební CD s animacemi, kresbami a poezií. Cíleně směřuje od statických obrazů k obrazům prostorovým a pohyblivým, využívá interaktivní prvky k umocnění dojmu. Používá různé druhy elektronických médií, laser, 3D animační softwary, internet, virtuální realitu, umělou inteligenci, digitální záznam obrazu a zvuku a další aplikace, ale také programování a nově vyrobený hardware. Experimentuje s nejrůznějšími možnostmi – se zvukem, slovem, statickým obrazem nebo pohybem, prostorem, zpětnou vazbou, biofeedbackem a nejnovějšími technologiemi k vyjádření svého záměru. Od začátku své tvůrčí činnosti pracuje v obměnách se základním, ale rozsáhlým tématem. Hledá novou formu pro znázornění tradičních mýtů a archetypů. Vytváří novou realitu a objevuje nové vztahy známých věcí a principů. Vystavuje samostatně i skupinově. Publikovala své práce v řadě tiskovin, v katalozích a dalších médiích.[1]
od 2004 – garant předmětu Intermediální tvorba a technologie na ČVUT, FEL
od 2008 – vyučuje předmět Grafická tvorba na ČVUT, FEL[2]
Vybraná díla
Vystavuje skupinově i samostatně po celých Čechách a v zahraničí. Publikovala své práce v řadě tiskovin, v katalozích a dalších médiích, jako je TV, rozhlas nebo internet. Zúčastňuje se seminářů, přednášek, panelů, workshopů nebo soutěží (jako člen jury). Jako ohlas na její činnost vyšla řada recenzí, článků, rozhovorů a obsáhlá monografie.[3][1]
Obrázky (1989)
Jeden z prvních experimentálních videofilmů, ve kterém došlo k použití počítačové animace v tehdejším Československu. Obsahově minimalistický pohyblivý obraz lze zařadit do oblasti videoartu. Neustávající pohyb včetně chůze animované postavy je kombinovaný s přiznanou estetikou raného videa a prvotních počítačových pixelů.
Obrázky
Moře (1996)
Film byl vytvořen kombinací špičkové animační 3D techniky s klasickou malbou (hudba: David Koller). Nekonečný labyrint, tvořící architektonickou strukturu, se stává místem pro hledání. Během cesty tímto svébytným prostorem se objevují symbolické výjevy, které mají konkrétní význam ve své posloupnosti a v čase. Cílem je najít východisko a dostat se ven za všechny zdi a překážky.
Film reprezentoval Českou republiku na konferenci Siggraph 1996 v New Orleans. Statický obrázek z filmu byl v katalogu Les Editions de la Cité des Sciences et de l´Industrie – Guide du musée Explora v Paříži.
Moře
Aurobora (1998)
Hudební album (46 min). Základem alba byly básně a deníkové záznamy, které zhudebnil Bradley Stratton. Ve studiu pak celá hudební složka vznikala společně s Dušanem Lippertem. Kromě písní byl součástí i CD-ROM, který obsahoval texty, zvuky, videa a interaktivní hry. Album se umístilo na nejvyšších příčkách ve volbě čtenářů časopisu Rock & Pop – Velká sedma a dále objev, album a skladba roku. Také se umístilo v hitparádách Rádia 1. Hudba: Bradley Stratton, zpěv, texty, hudba: Lucie Svobodová, zvuk: Dušan Lippert, CD-ROM: Ivan Tatíček[4]
Náladová alternativní elektronická hudba se zajímavým hlasem a texty Svobodové byly příslibem do budoucna, bohužel zůstalo u jediného vydaného CD.
Soubor velkoformátových digitálních grafik, které vznikaly kombinací kreseb, maleb a algoritmů. Biomorfní tvary a struktury měly podle původního záměru tvořit jeden celek jako velký organismus. Zároveň je ale každá svébytným individuálním výstupem. Některé z těchto grafik jsou ve stálé sbírce grafiky NG v Praze a Galerie hlavního města Prahy.
Radiála
Maxwellova rovnice (2014)
„Plátno je virtuální pole a virtuální pole je plátno. Program sám o sobě netvoří – vizualizuje. Program není štětec, ten však do této souhry musí jednou rovněž vstoupit. Výsledky experimentování s technologiemi, jejichž účelem není extenze média, nýbrž jeho transgrese – a to z obou stran: překračují hranice dosud běžné definice umění a stejně tak i hranice hardwarových manuálů.“
„Nejasný předmět touhy je záměrným plýtváním tvůrčí energie a prostředků, jejíchž efektem nejspíše bude, že ani jeden ze jmenovaných typů diváků / aktérů nebude plně saturován. Teprve v této všeobecné nespokojenosti (ať se to zdá postavené na hlavu) se ovšem naplňuje autorčin cíl přenést recepci touhy a jejího předmětu z jejich konvencionálního ztotožnění s konkrétními reprezentacemi k debatě o hlubším pozadí touhy a jejích stereotypních projekcích.“
Jiří Ptáček
Nejasný předmět touhy
Socha bohyně Diany – Memento (2016)
Světelná a zvuková plastika Socha bohyně Diany byla inspirovaná původním bronzovým originálem Františka Rouse, který byl odcizen. Socha byla vytvořena ve spolupráci s Petrou Vlachynskou a osazena na stejné místo sto let po instalaci původní sochy. Svítící obrys se stal zhmotnělou vzpomínkou, ale současně instalace zaplnila prázdnotu místa dílem ryze současným a novým. Má připomínat pomíjivost všech věcí i vzpomínek a zároveň možnost jejich návratu v jiné podobě. Ztráta kulturní památky se tak proměnila díky uměleckému počinu v pozitivní situaci a znovu oživila komunitní místo.
Vidíš, tedy jsem (2022)
Vidíš, tedy jsem je videoinstalace s tematikou šíření informací a jejich degradace během sdílení. Každý další pokus o předání deformuje původní zprávu až do abstrahované podoby. Videoinstalace byla součástí výstavy Time Lapse v Galerii Kritků.[5]
Time Lapse-3N
Vybrané kolektivní a samostatné výstavy
1989 Salon výtvarných umělců, Den Videa, Pražské výstaviště, Praha (katalog)
1993 GALERIE RaDOST, Praha (katalog)
1994 Galerie Nový Horizont, Praha Český obraz elektronický, Mánes, Praha (katalog) Český obraz elektronický, Národní technické muzeum, Praha
1995 Video de Creation Tcheque Nimes, France Orbis Fictus, Valdštejnská jízdárna, Praha (katalog) Imagina – Festival International du film de Femmes, Francie Meridiens, France
1997 Nová média, Liberec Umění ve veřejném prostoru, Veletržní palác, Praha (katalog)
1998 Cyberculture and Technoscience, U knihomola, Praha Apollonia, Lanterne magique, Strasbourg, Francie (katalog)
1999 FaVU – současná tvorba, Dům umění, Brno
2000 Entermultimediale, Pražský hrad, Praha (katalog) Živly, / České muzeum výtvarného umění, Praha (katalog) Nová média-Cheb 2000, Galerie G4, Cheb Auropla.net 2000, webová stránka
2001 Salon-Nová média, Městská galerie Polička Mezinárodní festival multimediálního umění, Dom, Moskva
2002 Umělecké dílo ve veřejném prostoru, design hotel Andel's, Praha
2003 Nová média-Cheb, městské divadlo, Cheb
2005 Entermultimediale2, Žižkovská věž, Praha (katalog) Hiddenland, galerie Fotografic, Praha
2006 Premiéra, galerie Havelka, Praha (monografie)
2007 Display a matrice, kulturní centrum v Haifě, Izrael Voda, led, sklo, Galerie G4, Cheb Transgenesis: umělci v laboratořích, Akademie věd, Praha
2008 Festival evropské kultury, Le Musée National des Beaux-Arts, Alžír Lucie Svobodová a Jan Vičar, Bio-graph, galerie Ars, Brno Nová média a digitální grafika, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
2016 Socha bohyně Diany – memento, instalace ve veřejném prostoru, Letenské sady, Praha
2019 Viva video, video viva, dokumentární film, režie: Adéla Komrzý[7]
2020 Pohyblivý obraz ve městě Galerie kritiků, Praha Animace / Animácia 100 years of Czechoslovak, Czech and Slovak Film Animation, Austrian Filmmuseum, Vídeň
2021 Světlo je můj svědek,[8] CUBExCUBE gallery, Liberec Videoarchiv uvádí | Český obraz elektronický 1994, kino Ponrepo, Praha Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová, Artyčok.TV / premiéra PAF
2022 100 let animace | Co je animace?, kino Ponrepo, Praha Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová, PAF, Olomouc Timelapse, Galerie Kritiků, Praha Anti Conflict Team, Ex Post, Praha Potkat jelena/ motiv jelena a laně v moderním a současném umění, Galerie města Trutnova, Trutnov
Monografie Hyperporyv představuje reprezentativní průřez tvorbou Lucie Svobodové v oblastech: nová média, animace, grafika, fotografie ad. za období 1988–2006. Kniha je rozdělena do pěti částí, obsahuje autobiografické texty, zahrnuje interaktivní projekty Nebe, peklo, ráj; Socha; Yonisféra; Aurobora a další. ISBN80-86300-83-8[3]
Odkazy
Reference
↑ abLucie Svobodová: životopis [online]. [cit. 2009-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-30.
↑Doplňující informace k předmětu B0B39GRT [online]. ČVUT FEL [cit. 2022-03-16]. Dostupné online.
