Lubomír Macháček (* 21. června 1947 Pardubice) je český spisovatel a psycholog.
Otec Lubomíra Macháčka byl pomocníkem v obchodě a matka absolvovala dvouletou ekonomickou školu.[1]
V roce 1965 absolvoval Lubomír Macháček Střední všeobecně vzdělávací školu v Pardubicích, poté rok pracoval jako vychovatel na internátu Pozemních staveb v Rybitví. V roce 1971 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Po vojenské službě nastoupil jako psycholog do Ústavu nápravné výchovy v Pardubicích a následně pracoval v Okresní pedagogicko-psychologické poradně. V letech 1990–2005 vedl Poradnu pro rodinu a partnerské vztahy. V roce 2006 se stal ředitelem Centra psychosociální pomoci – Rodinné a manželské poradny Pardubického kraje.[2]
Literatuře se věnuje od studentských let. Společně s Alexanderem Tomským pracoval na studentském časopisu Oxymóron (později Hlas). Publikoval v časopisech Host do domu, Texty, Tvorba, Mladý svět, Čs. voják, Věda a život či Literární měsíčník. Lubomír Macháček je zároveň autorem mnoha příspěvků ve více než dvaceti sbornících. V osmdesátých letech publikoval především v cizojazyčných sbornících (německých, maďarských, polských a slovenských).[3] Zpočátku psal povídky s fantaskními prvky, posléze se zaměřoval na romány z různých žánrů (sci-fi, detektivní román, psychologické povídky a literatura pro mládež). Při psaní děl čerpá ze svých profesních zkušeností, poznatků a zážitků.[1] Ve svých románech a povídkách se snaží zachytit smysl lidské existence.[2] V psychologických povídkách zachycuje především tematiku osamělosti a odcizení v rodině. Hlavní postavy jeho knih jsou spjati s autorovými rodnými Pardubicemi. Některá díla publikoval pod pseudonymem Adam Borek.[4] Mnoho jeho děl vyšlo v nakladatelství Kruh.[5]