PROFILBARU.COM

Louise Bourgeois
	Louise Bourgeois (1996)
Rodné jméno	Louise Joséphine Bourgeois
Narození	25. prosince 1911; Paříž ; Francie
Úmrtí	31. května 2010 (ve věku 98 let); New York ; Spojené státy americké
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Cutchogue Cemetery
Alma mater	Fénelonovo lyceum (1921–1927); Pařížská univerzita (1932–1935); Národní vysoká škola krásných umění (1936–1938); Académie de la Grande Chaumière (1937–1938); Julianova akademie (1938); Atelier 17; École du Louvre; Newyorská liga studentů umění; Académie Moderne
Povolání	sochařka, malířka, ilustrátorka, designérka šperků, fotografka, kreslířka, instalační umělkyně, tiskařka a performerka
Manžel(ka)	Robert Goldwater (1938–1973)
Významná díla	Maman; The Welcoming Hands; Spider
Ocenění	Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (1980); Národní medaile za umění (1997); Praemium Imperiale (1999); Wolfova cena za umění (2003); čestný doktor (2005); Čestný odznak Za vědu a umění (2005); rytíř Řádu čestné legie (2008); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louise Bourgeois (franc. výslovnost Lujz Buržua, 25. prosince 1911 v Paříži – 31. května 2010 v New Yorku) byla francouzská sochařka, která se mimo jiné začala velmi brzy věnovat instalacím. Od roku 1938 žila a pracovala v New Yorku.

Život

Louise Joséphine Bourgeois vyrostla v Choisy-le-Roi u Paříže, kde její rodina provozovala galerii historických textilií. Vlastnili zde též tkalcovskou dílnu, která se specializovala na restaurování starých látek a tapiserií. Její otec podváděl svou ženu ve vlastním domě s Louisinou anglickou chůvou. Tyto vzpomínky později ovlivnily její uměleckou tvorbu. Již jako dítě vyráběla v rodinné dílně kresby doplňující chybějící části tapiserií. V roce 1930 začala na Sorbonně studovat matematiku. Po matčině smrti v roce 1932 se začala věnovat studiu dějin umění a sochařství. Studovala v Paříži na několika uměleckých školách, v letech 1936–1938 na École des Beaux-Arts. ^[1] V roce 1938 odešla společně se svým manželem, americkým historikem umění Robertem Goldwaterem do New Yorku.^[2] Měli spolu tři syny a jejich manželství trvalo až do Goldwaterovy smrti v roce 1973. V roce 1951 se stala americkou občankou. V roce 1958 se s rodinou přestěhovala do řadového domu v Chelsea na Manhattanu, kde žila a pracovala po zbytek svého života.

Věnovala se sochařské a grafické tvorbě. Vystavovala od roku 1945, ale umělecký svět jí věnoval jen malou pozornost. V roce 1954 se připojila ke skupině amerických abstraktních malířů, přátelila se s Willemem de Kooning, Markem Rothko a Jacksonem Pollockem.

Od roku 1973 vyučovala grafiku a sochařství na uměleckých školách v New Yorku. Ve svém domě pořádala o nedělích shromáždění studentů a mladých umělců, na nichž kriticky posuzovala jejich práce a současně je povzbuzovala k tvorbě, nezávislé na genderových a jiných stereotypech. Stala se členkou feministického kolektivu proti cenzuře, který založila její kolegyně umělkyně Anita Steckelová. Po retrospektivní výstavě v Muzeu moderního umění v roce 1982 začalo jméno Louise Bourgeois pronikat i do povědomí mezinárodní umělecké scény.

Zemřela na selhání srdce v nemocnici na Manhattanu 31. května 2010 ve věku 98 let. Pokračovala v tvorbě uměleckých děl až do své smrti, její poslední díla byla dokončena týden předtím.

Tvorba

V průběhu své umělecké tvorby pracovala s různými materiály a technikami. Rané dílo tvoří především kresby ovlivněné surrealismem, jako je například Femmes–Maisons (Ženy–domy) z let 1945–47. Koncem 40. let se začala věnovat i sochařství, tvořila sochy ze dřeva a bronzu. Na počátku 60. let začala používat latex, sádru a textilie, její díla vyjadřovala víceznačnost abstraktních částí těla (Portrét, 1963, Pohled, 1963 nebo La Fillette–Holčička, 1968). ^[3]

Stala se průkopnicí v několika oblastech: Je první umělkyní, která se zabývala instalací, v které uspořádala své sochy jako související části kontextu. Její experimenty se zvířecí radostí ji znovu dovedly k novým možnostem zpracování a kombinacím materiálů. Kupříkladu jí posoužily v polovině devadesátých let ke vzniku několika látkových figur zpracovaných z oděvů z dětství a mládí jako pokrývka znázorňující bohatství – jsou to materiály a témata, obsah a forma.

První obraz pavouka, malou kresbu uhlem a tuší, udělala v roce 1947 a v závěru života začala tvořit sochy pavouků. Pavouk jí připomínal její chytrou, ochranitelskou matku, jejíž smrt i otcova nevěra měly na její tvorbu silný vliv (Zničení otce, 1974). Od té doby se v ní objevovaly motivy samoty, zrady, nebezpečí a zranitelnosti.^[2] Její matka měla logický a intelektuální přístup k životu, na rozdíl od emotivní a vášnivé povahy jejího otce. Tyto protichůdné síly se staly klíčovým tématem velké části její pozdější tvorby. Její dvouhlavé sochy naznačují smysl dvou velmi oddělených sil neúnavně spojených dohromady.

V letech 1984 až 1986 vytvořila sérii soch pod názvem Nature Study, která pokračovala v její celoživotní snaze zpochybňovat patriarchální standardy a tradiční metody ženskosti v umění.

Témata uvěznění, úzkosti a strachu se objevují také v sérii uzavřených struktur známých jako Cells (buňky). Louise Bourgeois je začala vytvářet v roce 1989 a staly se důležitou součástí její tvorby na mnoho let. 

Důležitou osobou v životě Louise Bourgeois byl Jerry Gorovoy, kterého potkala na konci 70. let. Více než třicet let byl jejím asistentem a důvěrníkem, inspirací pro její tvorbu. Jeho ruce se jako symbol přátelství a podpory objevují na mnoha kresbách a sochařských pracích, například The Welcoming hands (1996) nebo 10 am is When You Come to Me (2006). ^[4]

Louise Bourgeois si od mládí vedla deníky a do svých uměleckých děl zahrnula také texty ze svých deníků. V roce 1947vytvořila sérii tisků nazvanou Zmizel v úplném tichu, která kombinovala poetický text s rytinami. Bourgeois později ve svých dílech kombinovala slova, fráze a kresby a někdy je vyšívala na látku (Repairs in the Sky, 1999 nebo I Am Afraid, 2009).

Výstavy a ocenění

Mezinárodní umělecká činnost upozornila na ni až později, nejdříve se jí dostalo pozornosti v USA, zejména v New Yorku. Tam byla prvně oceněna za svou samostatnou výstavu (1945) a v letech 1941 až 1953 vytvořila sochy, které roku 1979 ukázala veřejnosti. V roce 1980 následovaly výstavy jejich soch z let 1955–1970. Poté jí Museum of Modern Art v New Yorku věnovalo roku 1982 jako první umělkyni – ženě retrospektivní výstavu, následovala další americká muzea. V roce 1989 byla pozvána na Documenta 9 v německém Kasselu a následně byla její díla také k vidění v různých evropských zemích.

Tate Modern jí uspořádala v roce 2007 v Londýně současně s jejími 95. narozeninami rozsáhlou retrospektivní výstavu. Od 5. května až do 2. června 2008 se nacházela v Paříži v Centre Georges Pompidou. Dále putovala výstava do Guggenheimova muzea v New Yorku a Muzea of Contemporary Art v Los Angeles.

V Praze bylo několik jejích prací vystaveno na přelomu let 2015 a 2016 v Galerii Rudolfinum v rámci kolektivní výstavy s názvem Flaesh, kde se představily rovněž Marlene Dumasová, Tracey Eminová, Kiki Smith a Berlinde De Bruyckere. Z díla Louise Bourgeois byly vystaveny tři biomorfní plastiky ze série Ozvěny a série kreseb Neopouštěj mě, na nichž pracovala společně s Tracey Eminovou.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louise Bourgeois na anglické Wikipedii.

↑ Nedoma, Petr – Komedová, Šárka, Flaesh. Marlene Dumas, Tracey Emin, Berlinde De Bruyckere, Kiki Smith, Louise Bourgeois, Galerie Rudolfinum, Praha 2015, nestránkováno
↑ ^a ^b HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 154–155.
↑ FOSTER, Hal, aj. Umění po roce 1900. Praha: Slovart, 2007. ISBN 978-80-7209-952-8. S. 500–501.
↑ TATE. The Art of Louise Bourgeois. Tate [online]. [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

HERSKOVIC, Marika. American Abstract Expressionism of the 1950s An Illustrated Survey. New York: New York School Press, 2003. ISBN 0-9677994-1-4. (anglicky)

HERSKOVIC, Marika. New York School Abstract Expressionists Artists Choice by Artists. New York: New York School Press, 2000. Dostupné online. ISBN 0-9677994-0-6. (anglicky)