PROFILBARU.COM

Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne
Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne
Narození	9. července 1769; Sens
Úmrtí	7. února 1834 (ve věku 64 let); Caen
Místo pohřbení	Caen
Bydliště	Hôtel Bourrienne (1798–1830)
Alma mater	Briennská škola
Povolání	politik, voják a diplomat
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie; Řád polární hvězdy
Politická strana	ultraroajalisté
Děti	Émilie Louise Fauveletová de Bourrienne
Příbuzní	Henri Louis Alphonse Massieu de Clerval (vnuk)
Funkce	zplnomocněný ministr (1804–1813); generální ředitel pošt (1814); prefekt pařížské policie (1815); poslanec za Yonne (1815–1827); státní ministr; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne (9. července 1769 Sens – 7. února 1834 Caen) byl francouzský hrabě, císařský sekretář, státní ministr a policejní prefekt.^[1]^[2]

Život

Narodil se 9. července v Sens. Studoval na vojenské škole v Brienne, kde se mimo jiné seznámil s Napoleonem Bonaparte, který studoval tamtéž. Následně absolvoval práva v Paříži a získal místo tajemníka vyslance ve Württembersku. Když roku 1789 vypukla Velká francouzská revoluce, bylo vyslanectví ve Württembersku zrušeno a Bourrienne přišel o místo. V důsledku toho trpěl finanční krizí a žil v chudobě, a to až do roku 1797, kdy se opět setkal se svým starým známým Napoleonem. Ten se Bourienneho ujal a přidělil mu místo svého osobního sekretáře. Bourrienne se na této pozici osvědčil, provázel Napoleona do Egypta a po státním převratu a vzniku císařství byl povýšen do funkce státního rady, přičemž funkce osobního Napoleonova sekretáře mu byla ponechána. Kvůli přijímání úplatků byl však brzy zbaven funkcí. V roce 1804 dostal druhou možnost a byl Napoleonem vyslán do Hamburku, aby vyjednal připojení hanzovních měst k říši. Protože ale vyšly najevo jeho nové úplatkářské aféry, byl z Hamburku odvolán. Po Napoleonově abdikaci přivítal a podpořil restauraci Bourbonů a dal se do jejich služeb, respektive do služeb ministra Talleyranda. Získal místo generálního ředitele Francouzských pošt a brzy poté místo ministra policie. Z této pozice prováděl krutý teror proti Napoleonovým přívržencům. Po útěku Napoleona z Elby byl Ludvíkem XVIII. vyslán do Hamburku a po Waterloo byl jmenován státním radou, posléze státním ministrem a členem sněmovny. Zastával silně ultraroyalistické názory a byl velkým stoupencem Bourbonů. Neustále ovšem trpěl finanční krizí a roku 1728 kvůli dluhům uprchl do Belgie. Zde sepsal své paměti, s nimiž slavil ve Francii úspěch a na čas tak vyřešil svou finanční situaci. Od 1732 se u něho začala projevovat závažná psychická choroba, kvůli které byl internován v ústavu pro psychicky choré v Caen, kde 7. února 1834 také zemřel.^[1]^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. Kapitola Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne, s. 278–283.
↑ ^a ^b Louis-Antoine Fauvelet de Bourrienne. Encyclopædia Britannica [online]. Encyclopædia Britannica, inc. [cit. 3.února 2020]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. Kapitola Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne, s. 278–283.