Liška obecná (Cantharellus cibarius) je známá jedlá houba z čelediliškovitých. Její žluté plodnice jsou kulinářsky ceněné.
Název
Český název vychází z podobnosti mezi barvou plodnic a liščí srsti. Na Moravě a na Českomoravské vrchovině se tyto houby označují jako kuřátka, ve Slezsku kurky[1] a na Slovensku jako kuriatka. Mezi její další lidové názvy patří kořátka, kuřičky či kurčata.[2][3]
Klobouk je žloutkově žluté barvy. V mládí je podvinutý, později se oplošťuje, jeho střed se prohlubuje a okraje se zprohýbávají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm. Má lištovitý hymenofor. Lišty jsou nízké s vidličnatými anastomózami a příčnými spojkami, sbíhají daleko na třeň.[4]
Třeň je vysoký 3–6 cm, široký 1–2,5 cm, válcovitého tvaru se zúžením vespod. Je zbarven stejně nebo o něco světleji než klobouk.[3][4]
Dužnina je bělavá, mírně nažloutlá. Voní po koření, zvláště mladé plodnice pak vykazují příjemnou meruňkovou vůni. Chutná mírně štiplavě, po pepři, proto je v němčině označována jako Pfifferling.
Mikroskopický popis
Její výtrusný prach má nažloutlé zabarvení.[4] Výtrusy jsou hladké, elipsoidního tvaru a velikosti 8–11 × 5–6 μm.[3]
Lišku obecnou lze v České republice najít zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. Žije v ektomykorhize s většinou stromů, zejména pak se smrky a borovicemi.[7]Fruktifikuje od června do října, obzvlášť v srpnu a září.[3][4] Plodnice bývají uspořádané do tzv. čarodějných kruhů, společně s podhoubím jsou situované na kružnici, v jejímž středu stojí hostitelský strom.[8]
Obsahové látky
Liška obsahuje vitamín C (0,4 g na 100 g čerstvé hmotnosti)[9], je bohatá na draslík (0,5 g na 100 g čerstvé hmotnosti)[10] a zařazuje se mezi nejbohatší známé zdroje vitamínu D, obsahuje ho až 212 MJ (5,3 μg) na 100 g čerstvé hmotnosti.[10] Obsahuje insekticidní látky[11], je odolná proti červivění.[4]
Liška obecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích[12] se liška výborně vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých mléčných polévkách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenící houbový prášek. Je také možné ji zamrazovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.[3] Nečerviví a dobře snáší transport.
Liška obecná je tržní houbou jak v Česku,[13] tak ve všech zemích, kde se vyskytuje. Je významným artiklem v celosvětovém měřítku, ročně se jí prodá asi 150–200 tisíc tun v celkové hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Tato produkce pochází výhradně ze sběru ve volné přírodě. Pokusy o umělé pěstování lišek byly sice úspěšné, avšak ekonomicky nevýhodné.[8]
První záznamy o její konzumaci pocházejí ze 16. století, obecné známosti však dosáhla až s rozšiřováním francouzské kuchyně ve století 18., kdy se objevovala na stolech šlechticů. Dnes je její použití v kuchyni běžné v Evropě a Severní Americe. V roce 1836 ji švédský mykolog Elias Fries popsal jako „jednu z nejdůležitějších a nejlepších jedlých hub“.[12]
Podobné druhy
Liška bledá(Cantharellus pallens) se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Jedlá a podobně vyhledávaná.[3]
Liška ametystová(Cantharellus amethysteus) se odlišuje větší velikostí a nafialovělým nádechem klobouku, je jedlá a mnozí houbaři ji od l. obecné neodlišují
Lištička pomerančová(Hygrophoropsis aurantiaca) je o něco menší, má světleoranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tolik kuchyňsky využitelná.[3]
Lišák zprohýbaný(Hydnum repandum) se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.[3]
Liška nálevkovitá(Craterellus tubaeformis), jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá. Je jedlá.[3]
Hlíva olivová(Omphalotus olearius) se od lišky odlišuje výrazně. Má naspod klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.
↑ abcdeKLUZÁK, Zdeněk; SMOTLACHA, Miroslav; Josef a Marie Erhartovi. Poznáváme houby. Praha: Svépomoc, 1985. 374 s. 38-001-85. Kapitola Liška obecná, s. 288–289.
↑Dar GH, Bhagat RC, Khan MA. Biodiversity of the Kashmir Himalaya. [s.l.]: Anmol Publications PVT. LTD., 2002. ISBN978-81-261-1117-6.
↑Boa ER. Wild Edible Fungi: A Global Overview Of Their Use And Importance To People (Non-Wood Forest Products). Řím: Food & Agriculture Organization of the UN, 2004. Dostupné online. ISBN92-5-105157-7.
↑HOLEC, Jan; BIELICH, Antonín; BERAN, Miroslav. Přehled hub střední Evropy. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN978-80-200-2077-2.
↑Barros L, Venturini BA, Baptista P, Estevinho LM, Ferreira ICFR. Chemical composition and biological properties of Portuguese wild mushrooms: a comprehensive study. Journal of Agricultural and Food Chemistry. 2008, roč. 56, čís. 10, s. 3856–62. DOI10.1021/jf8003114.
↑ abUSDA National Nutrient Database for Standard Reference [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-26.
↑Cieniecka-Rosłonkiewicz A, Sas A, Przybysz E, Morytz B, Syguda A, Pernak J. Ionic liquids for the production of insecticidal and microbicidal extracts of the fungus Cantharellus cibarius. Chemistry & Biodiversity. 2007, roč. 4, čís. 9, s. 2218–24. DOI10.1002/cbdv.200790179. PMID17886840.
↑ abPERSSON, Olle. The Chanterelle Book. Berkeley: Ten Speed Press, 1997. ISBN0-89815-947-4.
↑Liška obecná – Tržní houby – web o obchodování s houbami [online]. oou.cz [cit. 2013-02-27]. Dostupné online.
_0004.JPG)
