Lisabonská katedrála (portugalsky Santa Maria Maior de Lisboa nebo Sé de Lisboa) je hlavní římskokatolický kostel v portugalském hlavním městě Lisabonu, zasvěcený Panně Marii. Je nejstarším kostelem ve městě a sídlem lisabonského patriarchy. Nachází se ve čtvrti Sé, která je od roku 2013 součástí farnosti Santa Maria Maior. Název Sé vznikl zkrácením výrazu sedes episcopalis (sídlo biskupa).[1]
Místo mělo podle archeologických nálezů kultovní význam již v antice, za maurské nadvlády zde stála mešita Aljama. Stavba křesťanského chrámu byla zahájena po dobytí Lisabonu Alfonsem I. v roce 1147. Za původního architekta je označován Mestre Roberto, který pravděpodobně navrhl také starou katedrálu v Coimbře.[2] Podle legendy zde byl pokřtěn Antonín z Padovy. Dokončena byla ve 13. století v románském slohu podle normanského vzoru, později přibyla apsida a křížová chodba v gotickém slohu.[3] Na katedrálu ji povýšil v roce 1393 Jan I. Portugalský.
V sedmnáctém století vznikla sakristie ve stylu manýrismu. Po zemětřesení v Lisabonu 1755 byla katedrála opravena a opatřena barokními věžemi. Za vlády Antónia Salazara proběhla rekonstrukce, jejímž cílem bylo navrátit původní středověký vzhled stavby, slavnostní znovuotevření chrámu proběhlo 5. května 1940 v rámci oslav třístého výročí obnovení nezávislosti.
Trojlodní stavba má půdorys latinského kříže. Je dlouhá 90 metrů, široká 40 metrů a vysoká 12 metrů, vyznačuje se dvojicí věží nesoucích zvony a velkým rozetovým oknem. Nacházejí se v ní dvoje varhany, starší z roku 1788 a mladší z roku 1964. Nuno Gonçalves vytvořil oltářní obraz, jehož originál je nyní uložen v Národním muzeu starého umění, cenný je také betlém od Joaquima Machada de Castro. Jsou zde uloženy ostatky patrona města Vincenta ze Zaragozy.[4]
V roce 1907 byla stavba vyhlášena národní památkou.
Reference
Externí odkazy
