Liborius rytíř von Frank (5. října 1848 ve Splitu – 26. února 1935 ve Štýrském Hradci) byl rakousko-uherský generál pěchoty v první světové válce. Velel rakousko-uherské páté armádě v bitvě u Ceru, v níž bylo Rakousko-Uhersko Srby poraženo.
Život
Pocházel z rodiny námořního důstojníka, nejprve nastoupil na kadetní školu v Rijece, poté vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako její absolvent vstoupil do armády v hodnosti poručíka (1869). Vystřídal službu u jednotek pěchoty na různých místech Rakouska-Uherska, jako nižší důstojník působil také u generálního štábu. Postupoval v hodnostech (nadporučík 1876, kapitán 1879, major 1887) a doplnil si vzdělání na Válečné škole (K.u.k Krieschule) ve Vídni a sám v letech 1883–1887 působil jako pedagog na Tereziánské vojenské akademii. V roce 1890 byl povýšen na podplukovníka, byl velitelem praporu u 33. pěšího pluku v Aradu a souběžně byl znovu přidělen ke generálnímu štábu ve Vídni.[1] V hodnosti plukovníka (1892) byl jmenován zástupcem sekčního šéfa na ministerstvu války.[2] Později byl velitelem 71. pluku pěchoty v Trenčíně, v roce 1898 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 56. pěší brigády v Lublani. V roce 1903 byl povýšen na polní podmaršálka a stal se velitelem 1. pěší divize v Sarajevu. V armádě nakonec dosáhl hodnosti generála pěchoty (1908) a v letech 1908–1910 byl velitelem 7. armádního sboru v Temešváru. V roce 1908 byl zároveň jmenován c. k. tajným radou[3] a od roku 1910 byl jedním z generálních inspektorů armády,[4] stal se také čestným majitelem pěšího pluku č. 61.[5]
První světová válka
V srpnu 1914 byl jmenován velitelem 5. rakousko-uherské armády, jež měla zaútočit na Srbsko (podléhal polnímu podmaršálkovi Potiorkovi).[6] Byl přidělen na pozice na dolním toku řeky Driny. Jeho armáda překročila Drinu 11. srpna 1914 a napadla první srbskou armádu. Velel vojenským operacím na Drině a Mačvě 16. srpnu. Nicméně, pod tlakem srbské armády byli Frankovi vojáci 23. srpna nucení ustoupit přes Drinu (bitva u Ceru).
V listopadu 1914 Frankova armáda napadla Srbsko a 1. prosince vstoupila do Bělehradu. V bojích proti srbské armádě von Frank utrpěl těžkou porážku (i přes významnou převahu v počtu mužů a dělostřelectva) a 15. prosince se stáhl z Bělehradu. 27. prosince 1914 byl von Frank odvolán a na jeho místo byl jmenován generál Karl Tersztyánszky von Nádas. Formálně byl penzionován k datu 1. ledna 1915.[7][8]
Během své služby obdržel několik vyznamenání, byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa, Řádu železné koruny I. třídy a rytířem Leopoldova řádu, dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile.[9] Od zahraničních panovníků získal pruský Řád červené orlice II. třídy a portugalský Řád Kristův.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 176, 374 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 80 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 349 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 53 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1911; Vídeň, 1911; s.584 dostupné online
- ↑ 5. rakousko-uherská armáda za první světové války dostupné online
- ↑ Služební postup Liboria Franka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2007; s. 49 dostupné online
- ↑ Liborius von Frank na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 58, 82, 159 dostupné online
- ↑ Hof- und staats-schematismus der österreichischen kaiserthums für 1899; Vídeň, 1899; s. 264 dostupné online
Externí odkazy
