Chmelařská obec Lišany se nachází v okrese Louny v Ústecký. Žije v ní 163[1] obyvatel.
Název
Původ názvu vesnice je nejasný. Je odvozen buď podle založení vsi na lysém místě (tj. ves Lyšanů) nebo od příjmení Lis, Lisa nebo Lysý. V historických pramenech se jméno vesnice objevuje ve tvarech: Lissan (1411), „ve vsi Lyssanech“ (1556), „ve vsi Lissanech“ (1573), na Lišanech (1615), Lyssany (1623), Lyßany (1631) a Lischan (1787 a 1846).[4]
Historie
První písemná zmínka o Lišanech pochází z roku 1351, kdy ve vsi žil Pešek Čach, který si tehdy nad svým dvorem založil vinici. V roce 1411 ve vsi žil Blažek z Lišan, ale na dalších téměř sto let se Lišany z písemných pramenů vytratily.[5] Podle Augusta Sedláčka byla vesnice rozdělena na více dílů, z nichž jeden patřil až do zrušení patrimoniální správy v roce 1850 k Novému hradu.[6]
Další zmínka o vsi je z roku 1507, kdy si bratři Václav, Mikuláš, Zikmund a Vilém Hasištejnští z Lobkovic nárokovali úroky z Lišan, které pobíral Bušek Milešovký ze Sulejovic. Jinou část vsi vlastnili nezletilí bratři Zdeněk a Jan z Kolovrat. Majetek za ně spravoval Jáchym Novohradský z Kolovrat, který jejich díl prodal roku 1556 Jakubu Hruškovi z Března, majiteli Bitozevsi.[5] Novohradským z Kolovrat ale část vsi i nadále zůstala, protože roku 1581 prodal Jan Novohradský z Kolovrat jeden dvůr kmecí k postoloprtskému panství.[6]
Panským sídlem v hruškovské části vesnice bývala nejspíše tvrz, připomínaná za Jiřího Hrušky z Března poprvé v roce 1602 jako nově postavená. Pravděpodobnější je, že na začátku sedmnáctého století byla pouze přestavěna starší stavba. Jiří byl za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 odsouzen ke ztrátě třetiny majetku. K ní patřily i Lišany, které od královské komory roku 1625 koupil svobodný pán[6] Seyfrid Kryštof Brenner ze Stärzu (též Breuner ze Štarcu[6]) za patnáct tisíc kop míšeňských grošů.[5] Následující majitelé se podle Augusta Sedláčka a Rudolfa Anděla liší. Sedláček uvedl, že Kryštof Brenner Lišany v roce 1628 prodal hraběti Adamovi z Herbersdorfu, který je připojil k Toužetínu.[6] Podle Andělovy varianty je prodal až v roce 1630 Pavlu Michnovi z Vacínova. Za Michnů z Vacínova se Lišany znovu staly součástí postoloprtského panství, ale v letech 1667–1671 byly spravovány z Bitozevsi,[6] za Sinzendorfů z Tatinné a od roku 1767 je Josef ze Schwarzenbergu připojil k Novému hradu.[5]
Tvrz zanikla během třicetileté války a roku 1699 byl její dvůr rozdělen na dva díly a ty prodány sedlákům. Později na jejím místě vznikly statky čp. 9 a 10, přičemž v areálu druhého bylo zdivo tvrze údajně patrné ještě na začátku dvacátého století.[5]
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[8]
[9]
|
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011
|
Obyvatelé
|
208 |
293 |
299 |
335 |
321 |
294 |
353 |
146 |
130 |
124 |
146 |
153 |
149 |
163
|
Domy
|
30 |
35 |
40 |
42 |
43 |
44 |
47 |
48 |
34 |
33 |
31 |
39 |
39 |
44
|
Hospodářství a doprava
Podél severního okraje vesnice vede železniční trať Žatec–Obrnice, na které se nachází stanice Lišany u Žatce. Ve vsi jsou dvě česačky chmele a fotbalové hřiště. Nejbližší základní škola je v Postoloprtech.
Galerie
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Lišany, Lischan, s. 630–631.
- ↑ a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Lišany – tvrz, s. 283.
- ↑ a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Postoloprt, s. 417. Dále jen Sedláček (1923).
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
Externí odkazy