Leopold svobodný pán Rollinger z Rollegu (německy Leopold Freiherr Rollinger von Rolleg) (31. března 1846 Terezín – 17. října 1925 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od mládí byl důstojníkem dělostřelectva a později velel v několika pevnostech. V roce 1911 byl penzionován, ale na začátku první světové války byl znovu povolán do aktivní služby. V letech 1916–1918 byl velitelem přístavu Kotor. V roce 1916 dosáhl v armádě druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1918 byl povýšen na barona. Po rozpadu monarchie mu byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě (1919).
Životopis
Narodil se v Terezíně jako syn důstojníka, dětství strávil v Josefově a Kutné Hoře, poté studoval na kadetní dělostřelecké škole v Praze (1864–1867), následně pokračoval ve studiu ve Vídni (1867–1869). Jako kadet byl zařazen již v roce 1864 k 12. dělostřeleckému pluku v Sibiu, do aktivní služby vstoupil jako poručík (1869). Sloužil u různých jednotek dělostřelectva v Budapešti, Vídni, Krakově a postupoval v hodnostech (nadporučík 1875, kapitán 1883). V hodnosti majora (1896) nejprve sloužil u 1. dělostřeleckého pluku ve Vídni, poté se uplatnil jako pedagog a na vojenských školách přednášel problematiku pevnostní války.[1] Jako podplukovník (1897) poté sloužil v Komárně. V roce 1900 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 2. dělostřeleckého pluku v Krakově, kde byl od roku zároveň ředitelem pevnostního dělostřelectva.[2]
V roce 1906 dosáhl hodnosti generálmajora a v letech 1905–1911 byl velitelem nově vybudované pevnosti Riva del Garda.[3][4] V květnu 1910 byl povýšen na polního podmaršála[5] a o rok později byl penzionován, poté žil v soukromí ve Vídni. Za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby s obnovenou hodností polního podmaršála. Nejprve měl za úkol koordinovat výcvik jednotek dělostřelectva a v roce 1915 se stal velitelem pevnostního dělostřelectva v Sarajevu. Od prosince 1915 byl velitelem přístavu Herceg Novi a nakonec v letech 1916–1918 velel v přístavu Kotor. V roce 1916 byl jmenován titulárním polním zbrojmistrem,[6] tato hodnost mu byla v roce 1918 udělena i fakticky.[7] Již v roce 1904 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Rollegg. Těsně před rozpadem monarchie získal titul svobodného pána (Freiherr Rollinger von Rollegg, 9. října 1918).[8]
Do penze znovu odešel ještě před koncem války k datu 1. května 1918.[9] Poté žil v Českých Budějovicích a nakonec se usadil v Praze. Po zániku monarchie požádal o zařazení do nově vzniklé československé armády a k datu 1. listopadu 1919 mu byla přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.[10] Zemřel 17. října 1925 ve Vídni ve věku 79 let.[11]
Od roku 1876 byl ženatý s Jolantou Kiticzánovou a měl s ní tři děti. Syn Nikolaus Rollinger (*1879) byl důstojníkem c. k. armády a účastníkem první světové války.
Řády a vyznamenání
Odkazy
Reference
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1895; Vídeň, 1895; s. 694, 939 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 168 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1907; Vídeň, 1906; s. 152, 168 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 310 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 164, 175 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1917; s. 5 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 89 ISSN 0036-5246
- ↑ Služební postup Leopolda Rollingera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 153 dostupné online
- ↑ Přehled československých generálů ve výslužbě na webu valka.cz dostupné online
- ↑ KOUDELKOVÁ, Jana: Češi ve Vídni; Jihomoravský kraj, 2013; s. 111 ISBN 978-80-260-5548-8
Literatura
Externí odkazy
.svg){kind=small}
