Druh popsal anglický přírodovědec John Latham v roce 1790. Řadí se do početného rodu Caprimulgus.[2] Druhové jméno asiaticus znamená „asijský“.[3] Tvoří dva poddruhy s následujícím rozšířením:[2]
C. a. asiaticus Latham, 1790 – od východního Pákistánu přes Indii až po jižní Indočínu;
Lelek džunglový díky svému kryptickému opeření dokáže dobře splynout s okolním prostředím
Lelek džunglový je rozšířen od východního Pákistánu přes celý Indický subkontinent (od jižní části Himálajského předhůří po jižní cíp Indie) přes Bangladéš, Nepál, Myanmar, Thajsko a Laos až po jižní Vietnam. Šrílanská populace tvoří samostatný poddruh eidos. Druh byl zaznamenán i v Íránu a Afghánistánu. Celková populace není známa. V areálu svého výskytu je lelek džunglový popisován jako rozšířený a běžný.[4]
Popis
Středně velký lelek s šedohnědými pestrobarevnými vzory. Křídlo měří mezi 140–156 mm, ocas 96–119 mm, zobák 17–19 mm, běhák 17–22 mm. Váha se pohybuje kolem 48 g. Svrchní části opeření jsou většinou šedohnědé s černým flekováním. Po stranách krku se v jeho spodní části nachází výrazná bílá skvrna. 4 vnější letky mají výrazné bílé fleky, které lze vidět hlavně v letu. Ocasní krovky při vnějších okrajích ocasu mají bílá zakončení, což lze také dobře vidět zejména při letu. Spodní části jsou šedohnědé s hnědým pruhováním a výraznými žlutohnědými skvrnami. Duhovky jsou hnědé, zobák černý, nohy nahnědlé.[5]
Biologie
Hlas lelka džunglového
Obývá různé typy stanovišť variabilních nadmořských výšek od hladiny moře do 1500 m n. m. Vyskytuje se v křovinatých i travnatých biotopech, mladých druhotných lesích i bambusové džungli. Lelek džunglový je soumračný a noční pták, tzn. je aktivní od soumraku do úsvitu, přes den hřaduje (spí). Ke hřadování dochází na zemi.[5] Jsou známí tím, že někdy hřadují i na cestách; díky odleskům automobilových světel v jejich očích je poměrně snadné je spatřit, nicméně i tak jich bývá spousta zabita auty.[6] Lelci džungloví mají výrazný hlasový projev, kterým se ozývají z bidel jako jsou sloupky plotů nebo balvany. Ozývá se poněkud tikajícím, svižným a zrychlujícím se čuk-čuk-čuk-čuk-k-k-k-ró. Tento zvuk byl přirovnán k poskakování pingpongového míčku. Série zvuků trvá kolem 2–3 vteřin a začíná se 2–4 zvuky o stejné notě, konečná nota je mírně stoupavá. S menšími pauzami dokáže zpívat i celé hodiny. V letu někdy vydává krátké kuit-kuit nebo čúk-čúk. Lelci se vyskytují v páru nebo volných rodinných hejnech. Živí se hmyzem (brouci, kobylky, cvrčci aj.), který občas sbírají pod světly pouličních lamp.[5]
Hnízdění
Zahnizďuje někdy mezi lednem a říjnem v závislosti na lokaci. Hnízdo si nestaví, vejce jsou kladena přímo na zem. Hnízdiště jsou občas částečně krytá vegetací, pařezem či balvanem, nebo se alespoň nachází v jejich blízkosti. Samice klade 2 elipsovitá krémová až lososově zbarvená vejce s malými červenohnědými či fialovými flíčky. Vejce mívají rozměr kolem 27×20 mm.[5]Inkubují oba partneři – samice během dne, v noci se partneři v sezení na vejcích střídají. Inkubační doba trvá 19–21 dní. Ptáčata se rodí obalena prachovým peřím a do 24 hodin jsou schopna se pohybovat v okolí hnízda. V tomto období se samec zdržuje v těsné blízkosti hnízdiště, které brání proti případným predátorům. Oba partneři krmí ptáče regurgitací potravy. K prvnímu letu dochází kolem věku 25 dní. Ptáčata i dospělci jsou dobře adaptování vůči slunečnímu záření; v Indii byli zaznamenáni lelci hnízdící ve 44 °C na plném slunečním svitu.[7]
Snůška
Jedinec na zemi
Detail hlavy
Hnízdící lelek džunglový s mláďaty
Odkazy
Reference
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ abNightjars, Oilbird, potoos, frogmouths – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN978-1-4081-2501-4. S. 236.
↑ abcdCLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN0-300-07457-3. S. 261–262. (anglicky)
↑Saxena, R. Mortality rate in Common Indian Nightjar in road accidents. Newsletter for Birdwatchers. 1992, roč. 32, čís. 9–10, s. 17. Dostupné online. (anglicky)
↑PALIWAL, Gopal; BHANDARKAR, Sudhir. Observations on Habitat Use and Breeding Biology of Indian Nightjar: Caprimulgus asiaticus (Lathum, 1790): Caprimulgidae. S. 06–09. International Refereed Journal of Engineering and Science (IRJES) [online]. 2020. Roč. 9, čís. 5, s. 06–09. Dostupné online. ISSN2319-183X. (anglicky)
Literatura
CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN0-300-07457-3. (anglicky)
HOLYOAK, D. T. Nightjars and their allies: the Caprimulgiformes. New York: Oxford University Press, 2001. ISBN9780198549871. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu lelek džunglový na Wikimedia Commons
_MET_DP240174.jpg)
_that_we_found_on_safari_at_k.Gudi_(BRT_Tiger_Reserve).jpg)
