Kyvadlo, jáma a naděje je český film režiséra Jana Švankmajera z roku 1983. Film je zčásti hraný a zčásti animovaný, a je pomyslně rozdělen na tří části: první dvě inspiroval děj povídky Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poea, tato část je v závěru rozvita Nadějí od Augusta Villierse de l'Isle-Adama, čímž hrdina ztrácí možnost utéct svému osudu. Film zachycuje zvůli moci a oproti tomu zoufalou vůli člověka po životě.[1]
Pro režiséra není tento film prvním setkáním s dílem Poea, již v roce 1981 natočil film Zánik domu Usherů, a ani ne poslední, jeho film Šílení je též inspirován dílem amerického romantika.
Děj
Příběh začíná rozsudkem a nesením odsouzence chodbou do kobek. Následuje citát z Jámy a kyvadla:
| „
|
Poslední zřetelná slova, která jsme zaslechl, byl rozsudek – strašný rozsudek smrti. A pak mi hlasy inkvisitorů splynuly v jediný snový, mátožný šum. Vyvolaly ve mně představu otáčení, snad že se mi ve fantasii sléval s klapotem mlýnského kola.
|
“
|
Následně začíná kamera, která snímá z pohledu odsouzeného, poněkud nejistě sledovat místnost. Zabírá kostru vymalovanou po celé kobce, složité mechanismy spouštěcího zařízení a ruku hrdiny.
Poté, co se odsouzený osvobodí, začne se k němu přibližovat stěna z plechu s pohyblivými výjevy zatracení a pekelných bytostí, zpoza kterých šlehají plameny. Z této smrtelné pasti odsouzenému nepomůže generál Antoine Lasalle jako v literární předloze, ale dostane se sám z cely pryč, když se schová ve studni a celý mechanismus přes něho přejede.
Poté uteče do chodeb, kde opět hraje důležitou roli roztřesená kamera zabírající detaily rukou, nebo výjev mučení v jiné cele. Odsouzený je na své cestě na svobodu zadržen postavou inkvizitora a film končí citátem z l'Isle-Adama:
| „
|
Copak můj synu? Zítra budete možná spasen… a vy jste chtěl od nás odejít.
|
“
|
Ocenění
Reference
- ↑ Kyvadlo, jáma a naděje [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2009-03-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
