PROFILBARU.COM

Kultovní představení
Země	Česko
Jazyk	čeština
Premiéra	19. dubna 2010
Místo premiéry	La Fabrika
Štáb
Režie	SKUTR
Technická spolupráce	Petr Kaláb, Michal Bláha
Obsazení
	Vojtěch Dyk, Jakub Prachař
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kultovní představení je česká divadelní hra z dílny Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky známí především jako autorská dvojice SKUTR. Jedná se o nový divadelní žánr, který propojuje činoherní složku s hudbou a využívá tvůrčí schopnosti herců zapojit diváka do hry. Premiéru inscenace uvedlo divadlo La Fabrika v dubnu roku 2010. Společně s režijním duem SKUTR se na vzniku podíleli herci z hudební formace Nightwork, Jakub Prachař a Vojtěch Dyk, kteří jsou hlavními představiteli celého projektu.

Vznik a počátky

Název představení získalo prostou recesí a touhou jeho tvůrců vytvořit úspěšnou hru, a proto si ji předem pro jistotu pokřtili kultem. Myšlenka vytvořit představení o radosti z hudby, na hranici koncertu a divadla, na hranici mezi snem a realitou, přišla na divadelním festivalu Fringe v Edinburghu, kterého se oba muzikanti účastnili s projektem La Putyka.

Než dostala divadelní inscenace současnou formu, prošla mnoha předpremiérami, na kterých si herci zkoušeli reakce publika, aby mohli představení dále rozvíjet. Ojedinělý divadelní žánr, kterému je v Česko Kultovní představení dá se říci otcem, je však v zásadě stále v plenkách, neboť český divák si k dobrovolnému zapojení troufne jen velmi zřídka.

Charakteristika

Představení začíná mimo divadelní sál, úvodním prologem obou protagonistů, kteří nic netušícím divákům donesou pomyslný klíč k otevření dveří do dětského pokoje, do něhož se právě chystají společně vstoupit. Posléze je divák vytažen z reality a vrací se nazpět v čase. Během zhruba dvouhodinové cesty do svého dětství je donucen odložit ego a zabalancovat na hranici mezi infantilitou a dospělostí. Divadelní inscenace nabízí pohled do života dospělých očima dítěte a doslova těží z trapností běžného života. Výjimkou nejsou ani dvojsmyslné scénky, které jsou ústředním tématem celé hry. Těsný kontakt obou interpretů s publikem je velmi silnou zbraní v boji proti konvenci české scény. Divák se tak ocitá v jádru dění a nemá šanci přestat vnímat či se ztrácet v myšlenkách, jak tomu bývá u klasického divadla, kdy publikum dělí okraj jeviště. Energie z představení je pak o poznání silnější, než když je divák od herce odstraněn za pomyslnou barikádu hlediště, v nejlepším případě na balkón.

„	Aniž by to tušili, navazují svým způsobem na Mejercholda a Osvobozené divadlo. Jenže jejich generace opustila slova, která kdysi lákala diváky na forbíny Voskovce a Wericha. Slova přestala plnit svou roli, mají už jen úlohu zvukového šumu.	“
— Radko Pytlík

Celé představení se pak odvíjí podle nálady a složení publika, které se stává nedílnou součástí děje. Pakliže se diváci nezapojí do hry, přichází o notnou dávku zábavy, neboť vzájemná interaktivita je pro celou hru klíčová. Nejsilnější momenty pak vznikají právě v situacích, kdy je herec sveden z cesty.

„	Kultovní představení definitivně ustanovilo novou kabaretiérskou dvojici Dyk-Prachař. Svou lidskou propojeností, divadelní hravostí a fantazií navazují na slavná dua Horníček-Kopecký, Suchý-Šlitr, Šimek-Grossmann, Sovák-Horníček, Smoljak-Svěrák, Pecha-Polívka, Vávra-Vorel Přicházejí s vlastní poetikou i přístupem, mixují hudební improvizace s pikantním crazy humorem a „cool“ postoji.	“
— Divadelní noviny, květen 2010

Představení si získalo i své stálé diváky, kteří do hry vnáší nové momenty, neboť herci reagují už na jejich samotnou přítomnost. Opakovaná účast diváků je zjevná i na reakcích některých jednotlivců, kteří už posloupnost dílčích scének a skečů, které po sobě přichází znají a dle toho se pokouší o patřičnou odezvu. Možnost sledování kam se představení vyvíjí se v případě této hry stala nečekaně lákavou záležitostí. Bohužel však nelze vyloučit, že v momentě, kdy se představení přestane inovovat, zájem opadne.