Kult rozumu byl antropocentrický, jeho cílem byla lidská dokonalost skrze pravdu a svobodu, čehož se mělo dosáhnout rozvíjením lidské schopnosti rozumu. Kult se sice profiloval jako ateistický, podporoval ale společné obřady, spočívající převážně ve zdůrazňování významu ideálního rozumu. Nešlo však o uctívání, jak vysvětlil Momoro: „Svoboda, rozum a pravda jsou abstraktní pojmy. Nejsou to žádní bohové, ale součásti nás samých.“
Kult rozumu byl rozšířený převážně mezi hébertisty a sansculoty. Prvotní projevy ateismu byly spíše zesměšňováním křesťanství, systematickou dechristianizaci zahájil až Joseph Fouché, který brutálními metodami rozšiřoval občanské náboženství založené na kultu Rozumu po celé Francii. Nařídil odstranění všech křížů a náboženských symbolů a založil formální kult rozumu.
Oficiální slavnost Rozumu (Fête de la Raison) zorganizovali Hébert a Momoro 20. brumairu roku II (10. listopadu1793), obřady zorganizoval Chaumette. Všechny kostely a synagogy ve Francii byly zrušeny a byly v nich ustanoveny „chrámy rozumu“, křesťanské oltáře byly změněny na oltáře „svobody“, na dveře katedrál byl vytesán nápis „K filosofii!“ Obřady trvaly několik hodin a skončily uctíváním „bohyně rozumu“, která byla představována herečkou. Anacharsis Clootz prohlásil, že „od nynějška je jediným bohem Lid“.