V polovině šestnáctého století byl ke kostelu při renesanční přestavbě přistavěn nový presbytář.[5] K výrazným přestavbám došlo v polovině šestnáctého století a v letech 1675–1701. Další úpravy proběhly v osmnáctém století, kdy byla k severní straně přistavěna kaple Panny Marie, a na počátku dvacátého století, ze kterého pocházela hranolová věž ve východním průčelí.[6]
Poslední mše se v kostele konala roku 1965.[5] Zbořen byl roku 1972 v důsledku rozšiřování těžby hnědého uhlí.[7] Do té doby se z původního románského kostela dochovala pouze boční zeď s portálem.[2] Portál byl před demolicí podrobně zdokumentován, rozebrán Františkem Radou a Miroslavem Zentnerem a odvezen do chomutovského muzea.[8] Fragmenty portálu byly v první polovině devadesátých let dvacátého století nalezeny v kostele svaté Kateřiny a poté částečně sestaveny v muzejním lapidáriu.[2]
Stavební podoba
Loď románského kostela měla podle Antonína Hejny obdélníkový půdorys s vnějšími rozměry 13,5 × 11 metrů[8] a ukončovala ji půlkruhová apsida.[2] Na západní straně na loď pravděpodobně už v románské fázi navazovala předsíň s rozměry přibližně 7 × 4 metry a tloušťkou zdiva sedmdesát centimetrů. Při blíže neznámé gotické přestavbě byly vnější stěny apsidy upraveny do podoby trojbokého závěru.[8] Podle archeologického výzkumu se úroveň terénu v době románské fáze nacházela o osmdesát až devadesát centimetrů níže než ve druhé polovině dvacátého století.[8]
Také pozdější stavební fáze si uchovaly obdélníkový půdorys, ke kterému byl na západní straně přistavěn renesančnípresbytář (překryl starší předsíň[8]). V době baroka byl presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami a k jeho severní straně připojena sakristie s oratoří. Z ostatních prostor byla stejným typem klenby zaklenutá oratoř a ostatní místnosti měly ploché stropy.[6]
Detail reliéfu na vnější straně levé přední hlavice románského portálu
Z původní románské stavby se v jižní stěně lodi do dvacátého století dochoval půlkruhový ústupkový portál s polosloupky v krychlové hlavici z doby okolo roku 1230.[6] Během barokních úprav byl portál zazděn a vedle něj prolomen čtverhranný vstup se segmentovou supraportou.[7] V jižní stěně presbytáře se nacházel kamenný sanktuář z poloviny šestnáctého století.[6]
Zařízení
Hlavní oltář z roku 1722 tvořila monumentální architektura s točenými sloupy a sochami svatého Petra a svatého Pavla ve výklencích. Na oltářním obrazu byla namalována Madona s dítětem a anděly. Boční oltář zasvěcený Panně Marii měl akantový rám a obraz patronky namalovaný podle L. Cranacha. Uvnitř se nacházela socha Madony (1500–1510), krucifix snad od Ulricha Creutze z doby okolo roku 1520, barokní pískovcovákřtitelnice s kuželovitou nohou, kamenný epitaf Kryštofa Tuxese z Killendalu s reliéfní postavou rytíře (1557), menší epitaf na vítězném oblouku, sousoší Kalvárie z poloviny osmnáctého století a řada dalších drobných uměleckých předmětů.[6]
Odkazy
Reference
↑MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 147.
↑ abcdPACHNER, Jaroslav. Jižní portál z Nového Sedla nad Bílinou. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 3, s. 69–72. ISSN0231-5076.
↑CRKAL, Jiří; DERNER, Kryštof. Románský vstupní portál a nejstarší stavební fáze kostela sv. Petra a Pavla v Novém Sedle nad Bílinou. Památky, příroda, život. 2022, roč. 54, s. 49. Dále jen Crkal, Derner (2022). Dostupné online [cit. 2023-04-01]. ISSN0231-5076. ISBN978-80-87898-32-1.
