Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul (někdy psáno také z Pauly, z Paula, též milosrdné sestry, vincentky, latinsky Societas Filiarum Caritatis a S. Vincentio de Paulo, nebo zkráceně Puellae Caritatis, francouzsky Compagnie des Filles de la Charité, zkratka FdC) je ženská katolickákongregaceapoštolského života, jejímž posláním je péče o seniory, děti, dlouhodobě nemocné, tělesně a duševně trpící. Sestry působí v řadě zemí světa. Od 20. dubna 2020 je matkou představenou Françoise Petitová, DC.
Kongregace náleží do širší vincentiniánské rodiny. Sestry se dříve česky nazývaly vincentinky, v současnosti jsou jednoslovně označovány jako vincentky, stejně jako jiné řeholnice náležející do této rodiny, Společnost Dcer křesťanské lásky, která v Česku působila ve Staré Boleslavi.
Česká, respektive rakouská provincie řádu byla založena ve Vídni v březnu 1832. Česká provincie vznikla osamostatněním z rakouské až v roce 1920.
Na Moravu přišly sestry poté, co jim hraběnka Ernestina z Arenbergu věnovala své panství v Pačlavicích a zavázala je k dobročinným skutkům. V darovací listině z 21. května 1841 žádá jmenovaná hraběnka sestry, aby z tohoto majetku založily filiálku v Kroměříži a aby tam podle své svaté řehole ošetřovaly nemocné, pečovaly o chudé děti a vyučovaly náboženství. Přála si, aby i v Pačlavicích bydlelo několik sester a věnovalo se stejné službě. Dne 11. října 1842 mohlo pět prvních sester převzít svěřenou činnost. Pro tento účel byl využíván zámek v Pačlavicích. Posvěcení domu v Kroměříži a zároveň uvedení sester se konalo 13. září 1845 a tím byla založena první řádová nemocnice na českém území.[1] K dalším ústavům patřilo Vincentinum Na Petynce v Praze-Břevnově, které bylo zřízeno z odkazu P. Emanuela hraběte Pöttinga roku 1889 jako ústav pro duševně choré. Další zařízení byla například na zámku ve Smečně.
Všechny řeholní domy v českých zemích byly zrušeny v letech 1949 - 1950 a sestry přesídleny do kláštera v Bílé Vodě u Javorníka nebo převedeny do civilních nemocnic či ústavů.
