Kocové z Dobrše

Kocové z Dobrše
Rodový erb Koců z Dobrše
ZeměČeské královstvíČeské království České království
Titulyhrabata, říšská hrabata
ZakladatelPřibík Kocík
Rok založení14. století
Větve rodudobršská, bystřická, ohrazenická a mimetická
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodokmen rodu Penny

Kocové z Dobrše, někdy psáno také jako Kotz von Dobersch, či německy Kotz (Ritter) von Dobrz jsou stará česká vladycká rodina, která v průběhu staletí povýšila do panského a hraběcího stavu. Pocházeli z Dobrše severně od Vimperka.

Historie

Kostel zvěstování Páně (Panny Marie) v Dobrši

K původu rodu se váže pověst o mlynáři, který zachránil život knížeti Oldřichovi.

Jako první ověřený příslušník rodu se uvádí až Přibík Kocík (Peter de Dobrssye), který koncem 14. století postavil tvrz Dobrš. K datu 20. dubna 1377 je Peter de Dobrssye zmiňován coby patron farního kostela Zvěstování Páně v Dobrši a ustanovil zde faráře.

Přibíkův syn Jan Beneš působil jako purkrabí ve Strakonicích, další Kocové sloužili u Rožmberků. V pozdějších letech se rozdělili na čtyři větve: dobršskou, bystřickou, ohrazenickou a mimetickou. Také drželi Nýrsko a Všeruby. Některé linie vymřely, majetek jedné z nich přešel na Běšiny z Běšin. Dětleb Koc z Dobrše a jeho syn Jan Adam Koc z Dobrše měli v 16. století ve svém vlastnictví Snopoušovy. Jedna z rodových hrobek je v kostele svatých Petra a Pavla ve Volenicích.

Rod se hlásil k příbuzenství s husitským hejtmanem Janem Žižkou z Trocnova, pobělohorské období ovšem přečkal díky své příslušnosti ke katolické víře. Diviš Koc, ačkoli patřil mezi odsouzené, dokázal svou věrnost k císaři a stal se hejtmanem Plzeňského kraje. Roku 1629 dosáhl pro sebe i pro své potomky (např. Jan Markvart a Václav Albrecht) povýšení do panského stavu a roku 1634 do říšského hraběcího. K české hraběcí nobilitaci došlo 5. ledna 1637.[1]

Kristián z Dobrše (1806–1883) působil jako místodržitelský viceprezident v Košicích a v Brně a poslanec rakouské Říšské rady. Také další Kocové z Dobrše (Ferdinand Kotz z Dobrše, Vilém Kotz z Dobrše) a Václav Erasmus z Dobrše (1773-1857) zasedali v poslaneckých lavicích.

Z rodu Koců z Dobrše se proslavil Václav Erasmus, který roku 1796 zdědil po své matce Františce, rozené Zuckerové z Tamfeldu, panství a zámek Újezd Svatého Kříže. Působil jako císařský a královský komoří a rytíř císařského rakouského Leopoldova řádu. Uměnímilovný Václav Erasmus se stal členem Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze a členem Společnosti pro povznesení hudebního umění v Praze. Jeho zámecká knihovna v Újezdě Svatého Kříže čítala na 1500 svazků a jeho dědicům byla po roce 1945 zkonfiskována do Knihovny Národního muzea.[2] Václav Erasmus s rodinou obýval v Praze palác Hrobčických čp. 401/I v Rytířské ulici čp. 20,[3] měl syna Kristiána a dcery Ernestinu, Luisu a Johannu (* 1808), provdanou hraběnku Festeticsovou. Kristiánovu manželku Aglaju, rozenou princeznu z Auerspergu (1812-1899) portrétoval Josef Mánes, který na zámku v polovině 60. let pobýval a vytvořil také portréty dalších členů rodiny.[4]

Poslední majitel zámku Újezd Svatého Kříže, Jindřich (Heinrich) Kotz z Dobrše (1880-1956), se hlásil k německé národnosti. Za první světové války sloužil jako rytmistr v pluku husarů c. a k. rakousko-uherské armády. Jeho syn Karl Christian z Dobrše (1917-2007) za druhé světové války dosáhl hodnosti majora Wehrmachtu. Jejich část rodiny byla po druhé světové válce vyhnána do Bavorska.

Současnost

Průkaz pokračování potomků rodu Koců z Dobrše v Genealogisches Handbuch des Adels
Originál dokladu o osvojení potomků Marie Terezy Kotzové a Conrada Huga Pennyho rodinou Kotz von Dobrz.

V současné době žijí tři potomci rodu ve Vídni, Štýrsku a v Jihoafrické republice: Gabriella provdaná za rytíře (Ritter) Wolfganga von Przyborského, Aglaé provdaná za hraběte Hanse Georga Kottulinského, svobodného pána z Kotulína, a Marie Terezie provdaná za Conrada Huga Pennyho.[5] Synové Conrada Pennyho a jeho manželky Marie-Theresie Penny, rozené svobodné paní (Freiin) Kotz von Dobrz, převzali jméno a titul svobodný pán (Freiherr) Kotz von Dobrz (jako doplňková část jejich jména Penny) na žádost jejich dědečka Karla Christiana Kotze von Dobrz. K tomu účelu byla uzavřena smlouva ze dne 14. ledna 1986 mezi Kotzem von Dobrz a Conradem Pennym.

Osobnosti

Náhrobky Karla, Jindřicha a Luisy Koců z Dobrše, Městský hřbitov ve Slaném
Vilém Koc z Dobrše (1839-1906), poslanec českého zemského sněmu a říšské rady

Erb

V původním znaku měli zlaté kolo se čtyřmi loukotěmi na modrém podkladu. Po povýšení se erb rozmnožil, ale základ zůstal stejný.

Příbuzenstvo

Spojili se s Kolovraty, Deymy ze Stříteže, Vratislavy z Mitrovic, Příchovskými, Janovskými z Janovic, pány z Běšin, z Klenové, Auerspergy, Feštetići, Kotulinskými z Kotulína, Przyborskými, či Lokšany z Lokšan.

Odkazy

Reference

  1. ↑ FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einigen Nachträgen zum Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 3. K-N. Senftenberg: Selbstverlag, 1972. 5 svazků (310 s.). S. 67. (německy) 
  2. ↑ MAŠEK, Petr: Knihovna ze zámku Újezd Svatého Kříže. Sborník Národního muzea, řada C, 1986, č. 1-2, s. 101-116
  3. ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství, [1]
  4. ↑ Mašek 2008, s.492
  5. ↑ Kotz 2. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2016-08-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Kocové z Dobrše, s. 75. 
  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti, díl I.. Praha: ARGO, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3. Kapitola Kotz z Dobrže, s. 491–492. 

Související články

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!