Kloknerův ústav byl založen na ČVUT v roce 1921 pod názvem „Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních“ a vznikl jako první vědeckovýzkumné pracoviště svého druhu v Československu a ve střední Evropě. Jeho iniciátorem, zakladatelem a přednostou byl profesor František Klokner.
Zrod ústavu byl způsoben rychlým rozvojem stavebnictví v nové republice po létech stagnace za první světové války. Od prvních let své existence přispěl k pozvednutí technické úrovně staveb, k zavádění nových typů stavebních technologií. Působil v oblasti výzkumu a vývoje moderní techniky i technologie, přispěl k prohloubení teorie, rozvinul experimentální metody jejího ověřování, stál u základů novodobého stavebního zkušebnictví. Za tuto činnost se mu dostalo širokého uznání doma i v zahraničí.
Chronologie názvů
1921–1947 – Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních (při ČVUT)
1947–1953 – Kloknerův výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních
1953–1963 – Ústav teoretické a aplikované mechaniky (součást ČSAV)
1963–1990 – Stavební ústav (pod ČVUT)
od roku 1990 – Kloknerův ústav
Činnost
Roh Šolínovy a Zikovy ulice, Praha 6, vstup do Kloknerova ústavu.Měřicí, servisní nebo služební vůz pracovníků Kloknerova ústavu (ilustrační foto)
Činnost a výsledky dosažené v posledním období prokazují významné postavení ústavu jak v rámci ČR, tak i ve světě zejména v oblastech: teorie spolehlivosti stavebních soustav, diagnostiky, monitorování a hodnocení konstrukcí, mechaniky kompozitních materiálů, vývoje a ověřování nových technologií betonu a nových stavebních materiálů, degradace železobetonových a zděných konstrukcí vlivem vnějšího prostředí a způsobů jejich sanace, navrhování moderních konstrukcí, seizmického a větrného inženýrství.
Aktivity Kloknerova ústavu se týkají pěti oblastí:
vědeckovýzkumná a vývojová činnost,
pedagogická činnost,
znalecká, expertní a konzultační činnost pro průmysl a státní správu,
Ústav má čtyři odborná oddělení (oddělení spolehlivosti, stavebních materiálů, mechaniky a experimentální) a akreditovanou laboratoř. Od roku 1986 je soudně-znaleckým pracovištěm v oboru stavebnictví pro diagnostiku, analýzu poruch a zkoušky betonových, ocelových, dřevěných a zděných objektů a jejich částí, stavební mechaniku (deformace betonových a ocelových konstrukcí), vliv dynamických účinků na tyto konstrukce, ocelové a betonové konstrukce a využití plastických hmot ve stavebních konstrukcích. Osvědčení o akreditaci, vydané Českým institutem pro akreditaci (ČIA) s platností do 11. 5. 2023, uvádí jako předmět akreditace: Zkoušení mechanicko-fyzikálních a reologických vlastností stavebních materiálů, statické a dynamické zkoušky stavebních konstrukcí, součástí a prvků včetně vyšetřování dynamických účinků na konstrukce.[1]
