Kateřinská kotlina je geomorfologický podcelek ve střední části Českého lesa v okrese Domažlice a okrese Tachov v Plzeňském kraji.
Vymezení území
Převážná část území se nachází v okresu Domažlice, malá severní část zasahuje do okresu Tachov. Západní hranici Kateřinské kotliny tvoří státní hranice s Německem. Na německém území na něj navazuje Hornofalcký les (německy Oberpfälzer Wald).
Nejsevernější okraj leží západně od vesnice Hošťka v místě u soutoku bezejmenného potoka s Kateřinským potokem. Nejjižnější okraj se jižně od Železné, nejvýchodnější leží jižně od vesnice Nová Ves.[1]
Přírodní poměry
Geomorfologické členění
Na českém území sousedí Kateřinská kotlina (označení 1A-1B) na východě s geomorfologickým celkem Podčeskoleská pahorkatina.[2]
Podrobné dělení Českého lesa je uvedené v tabulce.
Významné vrcholy
Nejvyšším bodem je vrchol kopce Bukáč[pozn. 1] s nadmořskou výškou 571 m. Dalším významným vrcholem je Třískolupský vrch (533 m).
Geologie
Území se rozkládá v Českém masivu a nachází se v geologické jednotce moldanubiku. Převládajícími horninami jsou pararuly až migmatity, vzácněji žuly.[4]
Vodstvo
Území spadá do povodí Přimdy úmoří Černého moře. Páteřním vodním tokem je Kateřinský potok, zdrojnice Přimdy. V jižní části území je to jeho přítok Nivní potok.[1]
Ochrana přírody
Území leží v CHKO Český les.
V Kateřinské kotlině se nachází dvě maloplošná chráněná území, obě v okrese Tachov.[5]
Sídla
Území Kateřinské kotliny je téměř neosídlené. Jediné větší sídlo představuje Svatá Kateřina. Dalším osídleným místem je Železná,[1] která měla v roce 1921 celkem 1 803 obyvatel[6] v roce 2021 již jen 37 obyvatel.[7] Mnohé vesnice při státní hranici s Německem zanikly po druhé světové válce po odsunu německého obyvatelstva a vytvoření hraničního pásma v padesátých letech dvacátého století.
Odkazy
Poznámky
- ↑ V řadě zdrojů je chybně uveden vrchol Bukač.[3]
Reference
- ↑ a b c Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2024-12-09]. Dostupné online.
- ↑ DUDÁK, Vladimír et al. Český les: příroda - historie - život. Praha: Miloš Uhlíř Baset, 2005. 880 s. ISBN 80-7340-065-0. Kapitola geomorfologie, s. 29.
- ↑ Hanibal.cz [cit. 2024-12-08]. Dostupné online.
- ↑ Geovědní mapy – geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2024-12-08]. Dostupné online.
- ↑ ZAHRADNICKÝ, Jiří; MACKOVČIN, Peter a kol. Chráněná území ČR sv. XI – Plzeňsko a Karlovarsko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. ISBN 80-86064-68-9. S. 459; 462.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé [online]. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. S. 276. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online.
Související články