Katedrála Panny Marie v mallorském hlavním městě Palma de Mallorca, nazývaná také La Seu[p 1] je jedna z největších gotickýchkatedrál v Evropě, pocházející z roku 1230. Patří mezi kulturní památky na území Španělska a od roku 1931 je zapsaná na seznamu Bien de Interés Cultural (BIC).[1]
Historie vzniku
Aragonský král Jakub I. Dobyvatel (katalánsky: Jaume I. el Conqueridor) se rozhodl zbavit ostrov Mallorca nadvlády Arabů a vrátit ho zpět mezi křesťanská území. V roce 1229 ho čekala velká bitva a když se blížil se svým loďstvem ke břehům ostrova, zastihla ho na moři velká bouře. Král Jakub I. učinil slib, že když vyvázne se svými lidmi z bouře a vyhraje bitvu, postaví dóm na počest Panny Marie. Tak se také stalo a v roce 1230 byl na ruinách arabské mešity položen základní kámen budoucí katedrály.
Stejně jako všechny ostatní gotické katedrály, nebyla ani tato dokončena v době svého vzniku, ale pracovalo se na ní ještě několik dalších století.[2] V roce 1346 byla zasvěcena Panně Marii, dokončena byla v roce 1601. Při zemětřesení v roce 1851 se zřítila západní část katedrály, která byla obnovena při velké rekonstrukci v letech 1904 – 1914.
Mohutná stavba se rozkládá na ploše 6 655 m² v délce 121 m a šířce 55 m. Je postavena z pískovce zlatohnědé barvy. Její katalánský gotický styl se liší od klasického francouzského stylu. I když nezapře silný vliv gotických staveb z Île-de-France, jsou zde patrné i prvky arabské architektury, např. úzká postranní okna a jejich obloukové zakončení. Dvě hlavní věže mají výšku 67,5 m. Zvonice s 9 zvony ze 13. století je vysoká 48 m.
Vzhledem k tomu, že od moře hrozilo neustále nebezpečí od cizích dobyvatelů, pirátů a loupeživých korzárů, stávala se katedrála postupně, stavebními úpravami i vzhledem, spíše nedobytnou pevností, než svatostánkem.
Katedrála má tři brány: na jižní straně Portal del Mirador, na západní straně Portal Major a na severní straně Portal de l'Almoina, který slouží zároveň jako hlavní vchod pro návštěvníky. Poblíž zvonice se v areálu nachází muzeum, kde jsou uloženy rukopisy, přenosné oltáře a ostatky svatých.
Interiér
Interiér katedrályDetail růžicového okna
V protikladu k mohutnosti vnější stavby se uvnitř katedrály uplatňuje především světlo a prostor. Interiéru dominují velká růžicová okna, z nichž největší, v průčelí, má průměr 13,3 m. Díky světelným efektům, vznikajícím průchodem světla těmito i postranními okny s výraznou barevnou mozaikou, získala katedrála, která je též bazilikou[3] přízvisko "katedrála světla".
Klenutý strop hlavní lodi, vysoký 44 m, nese 14 štíhlých sloupů. V bočních lodích jsou umístěny kaple. V kapli Nejsvětější Trojice (Capella de la Trinitat) jsou uloženy sarkofágy s ostatky mallorských panovníků. Kromě kaplí se v interiéru nachází starý a nový kapitulní sál, křížová chodba, kazatelna, hlavní, sloupové varhany, oltáře a biskupské křeslo.
Katedrála stojí v sousedství paláce Almudaina, jedné z mála dochovaných maurských staveb na Mallorce. Původní sídlo maurských vezírů se stalo později rezidenčním palácem mallorských panovníků a je jednou z oficiálních rezidencí španělské královské rodiny.
Galerie
Varhany
Detail fasády
Muzeum
Odkazy
Poznámky
↑Tento výraz se používal pro velké církevní stavby v Aragonském království a stejné označení nesou i další stavby na jiných místech v Evropě.
SALVATOR, Ludwig. Die Balearen in Wort und Bild, II. (Mallorca, Menorca). Würzburg, Lipsko: L. Woerl, 1897. ISBN978-8487416002. Kapitola Mallorca. (německy)
DURLIAT, Marcel. L'Art en el Regne de Mallorca. [s.l.]: Editorial Moll, 1989. 316 s. ISBN978-8427306202. (francouzsky)
