Karel Klapálek se narodil v rodině prostého železničáře v Novém Městě nad Metují. Když mu bylo 8 let, otec zemřel a veškerá starost o pět nezaopatřených dětí dolehla na jeho matku. Žil v bídě a nouzi. Obecnou školu vychodil v Kralupech nad Vltavou. Absolvoval pražskou reálku na Strossmayerově náměstí, kde maturoval v roce 1911. Poté nastoupil na místo účetního v malé továrně na výrobu samočinných čerpadel.
První světová válka
V roce 1915 narukoval Karel Klapálek k osmému pluku, s nímž odjel do Haliče na ruskou frontu. 23. září 1915 byl u Lucku zajat Rusy. 11. března 1916 se v Taškentu přihlásil do Československé legie na Rusi a 6. srpna 1916 byl zařazen do 1. střeleckého pluku jako vojín.[2] 2. července 1917 se účastnil bitvy u Zborova, kde se vyznamenal a byl povýšen do hodnosti praporčíka. Prošel většinou bojů Československých legii v Rusku, nakonec zde onemocněl tuberkulózou. Do vlasti se vrátil až roku 1920.
Po vzniku protektorátu vedl Klapálek českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí, do československého zahraničního vojska vstoupil 20. června 1940 v Bělehradě.[4] Bojoval v řadách spojeneckých vojsk v Africe (mimo jiné jako velitel s hodností podplukovníka 11. československého praporu – Východního při obraně Tobruku). Pod jeho velením se podařilo Tobruk ubránit. Po skončení bojů v severní Africe odešel Klapálek do Velké Británie, kde působil u československé samostatné pěší, později obrněné brigády. V roce 1944 se dobrovolně přihlásil k československé jednotce působící v tehdejším SSSR. Účastnil se s 1. čs. armádním sborem karpatsko-dukelské operace. Na Dukle se setkal s pozdějším československým prezidentem Ludvíkem Svobodou. Ten jej nejprve jmenoval velitelem 3. brigády a v dubnu 1945 jej ustanovil velitelem celého 1. československého armádního sboru v SSSR. Ten pod Klapálkovým velením svedl bitvu o Břest. Do osvobozené Prahy se Karel Klapálek vracel 17. května 1945, na bílém koni, v čele československých zahraničních vojáků.
1945–1956
V letech 1945–1950 působil jako vojenský velitel v Praze. Podílel se na Únoru 1948, když s Ludvíkem Svobodou založil Ústřední akční výbor Národní Fronty a neutralizoval armádu, čímž napomáhal komunistickému puči. V červnu 1948 vstoupil do KSČ. V politických procesech se západními vojáky se však snažil chránit své bývalé kolegy. V roce 1949 dostal varovný anonymní dopis, který jej vyzýval k emigraci. Klapálek nebral hrozbu vážně. Roku 1951 byl označen za nedůvěryhodného a poslán do penze. Po procesu s Rudolfem Slánským roku 1952 byl uvězněn ve Valdicích. Mezi lety 1953–4 byl degradován, vyloučen z KSČ, zbaven majetku a občanských práv a roku 1954 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za sabotáž Košického vládního programu. Z věznice ve Valdicích byl roku 1956 propuštěn na základě intervence sovětských maršálů Žukova a Koněva.
Závěr života
Rehabilitace se generál Karel Klapálek dočkal až roku 1968. Zemřel dne 18. listopadu roku 1984 ve věku 91 let, pohřbený byl na Olšanských hřbitovech.[5][p 1]
Rodinný život
Karel Klapálek byl ženat se spisovatelkou a učitelkou Olgou Košutovou (1901–1989), se kterou měl dvě dcery – ing. Olgu (provdanou Táborskou, * 24. 3. 1926–2013) a mladší Evu (provdanou Ježkovou).[7] Poté, co Karel Klapálek uprchl do zahraničí, žila jeho manželka s dcerami v Protektorátu. Od září 1942 byla internována v táboře Svatobořice, ke konci války v Plané nad Lužnicí. Rodina se shledala až v druhé polovině května 1945. Olga Klapálková–Košutová mezi jiným literárně zpracovala válečné vzpomínky svého manžela, které vyšly pod názvem Voják vypravuje (Družstvo MKS Brno, 1948).
Manželé Klapálkovi jsou pohřbeni spolu s dcerou Olgou a jejím manželem Ctiradem Táborským na Olšanských hřbitovech.[8][p 1]
Paměti
Pamětní deska na rodném domě v Novém Městě nad MetujíPamětní deska s bustou od Miroslava Pangráce, Metodějova ulice v Praze
V roce 1968 vydal Karel Klapálek znovu své paměti nazvané Ozvěny bojů (už roku 1966 však vydal nákladem 15 000 výtisků II. "přepracované a rozšířené" vydání této knihy). Roku 1968 mu též prezident Ludvík Svoboda k již získaným Řádu rudé hvězdy a Řádu 25. února udělil i titul Hrdina ČSSR. Klapálek se stal čestným občanem svého rodiště, Nového Města nad Metují 2. listopadu 1946. Své poslední státní vyznamenání, Řád rudé zástavy, obdržel Klapálek v roce 1984. V roce 1988 vyšla o jeho činnosti za 2. světové války kniha Muž, který velel mužům.
Posmrtné připomínky
V roce 1993 byla ke 100. výročí jeho narození na jeho rodném domě čp. 127 v Nádražní ulici (železniční stanice) v Novém Městě nad Metují umístěna pamětní deska.
Pamětní deska s bustou na pražském Opatově označuje dům jeho posledního bydliště v dnešní Metodějově ulici čp. 1465.
Roku 2009 byl Karel Klapálek radními z jeho rodného Nového Města nad Metují navržen na Řád Bílého lva. Kvůli jeho činnosti v únoru 1948 však vznikla debata o tom, zda si vyznamenání zaslouží. Tehdejší prezident České republiky Václav Klaus nakonec Karlu Klapálkovi vyznamenání neudělil.
Osmnáct měsíců Čs. pěšího praporu 11 – Východního, Jerusalem, 1942
František Gottlieb – U děla na středním východě – kronika Československého 200. lehkého protiletadlového pluku – Východního, Londýn, 1944
Olga Košutová – Voják vypravuje, Družstvo Moravského kola spisovatelů v Brně, edice Vinice sv. 29, 1948, 6000 výtisků
Toman Brod – Tobrucké krysy, Naše vojsko 1967, 30 000 výtisků
Karel Klapálek. In: KUX, Jan: Pomníky zůstávají, Fragmenty z výstavy k 60. výročí osvobození. Onufrius Brno, 2005, ISBN80-903432-2-8
Karel Klapálek. Ozvěny bojů – vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, 15 000 výtisků
gen. Alfréd Ressel – Mé cesty válkou, Mladá fronta 1975, kniha vzpomínek, osobních zážitků i příběhů generála Alfréda Ressla – bývalého velitele dělostřelectva 1. čs. arm. sboru
RSDr. plk. Václav Pejřil – Sborník fotografií a textů k 90. výročí narození arm. gen. Karla Klapálka
RSDr. plk. Václav Pejřil – Zpravodaj Čs. jednotky na Střed. Východě – V obleženém Tobruku 6.11.1941 – doplněná reedice k 50. výročí bojů československých vojáků v obleženém Tobruku
SOMMR, Josef – Od Tobrúku do Plzně. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992, edice Memoáry sv. 4, 142 s. + 16 s. obr. příl., ISBN80-206-0261-5
ZBOROV – TOBRUK – DUKLA 1893 – 1984 Sborník k 100. výročí narození armádního generála Karla Klapálka, příslušníka československých legií v Rusku a hrdiny od Zborova, Tobruku a Dukly, květen 1993, s využitím dlouholeté badatelské práce Dr. Václava Pejřila k tzv. západním – zahraničním bojovníkům a bojům na Středním Východě, zejména historie bojové cesty arm. gen. Karla Klapálka. U této příležitosti byla zásluhou Vladimíra Pejřila – jednatele nadace pro odkaz boje proti fašismu, odhalena na novoměstském nádraží v rodišti gen. Klapálka pamětní deska.
Brig. gen. Standa Kraus – ZA SVOBODU TŘEMI SVĚTADÍLY
Armádní generál Karel Klapálek 1893–2013, 120. výročí narození. Pamětní sborník návštěv gen. Klapálka v Novém Městě nad Metují – s využitím materiálů a 40leté badatelské práce RSDr. plk. Václava Pejřila
HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Muž, který velel mužům : životní příběh armádního generála Karla Klapálka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1988. 198 s.
HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Praha: Mladá fronta, 2006. 334 s. ISBN80-204-1408-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Klapálek na Wikimedia Commons
_Bar.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
_BAR.png){kind=small}
_Ribbon.png){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
_Rib.png){kind=small}
