Křížová cesta v Mikulově na Břeclavsku, která vede na Svatý kopeček, je jednou z nejstarších křížových cest v českých zemích. V roce 2018 byl areál prohlášen národní kulturní památkou České republiky.
Zakladatelem mikulovské Křížové cesty byl tehdejší majitel mikulovského panství, olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna, jemuž Svatý kopeček svým tvarem údajně připomínal Golgotu. Podnětem bylo vyjádřit vděčnost Bohu za překonání morové epidemie v roce 1622.[1]
Svatý Šebestián býval ochráncem před morovou nákazou a jemu byla zasvěcena první stavba na Svatém kopečku, do té doby nazývaném Tanzberg. Základní kámen kaple sv. Šebestiána byl svěcen 2. července 1623, dokončena byla roku 1630. V té době patrně již stála i zvonice, kaple Božího hrobu a křížová cesta, která měla původně pouze sedm pašijových zastavení.
V roce 1692 doplnila křížovou cestu kaple svaté Rozálie stojící na opačném konci cesty a vedoucí na Svatý kopeček ze severu. V 18. století již byl závazný počet kaplí pro křížové cesty 14, a proto v letech 1750–1776 bylo vybudováno dalších sedm kapliček. Slavnostně pak nová cesta byla vysvěcena 1. září 1776. Komplex tak dostal svou konečnou podobu, která od tohoto roku má celkem 18 zděných objektů.
Církevní reformy císaře Josefa II. způsobily, že svému účelu poutní areál sloužil pouze deset let. Roku 1786 byla odsvěcena kaple svatého Šebestiána, spolu s ní přestala věřícím sloužit i křížová cesta a celý soubor staveb byl určen k likvidaci. Byl však soukromým majetkem rodu Ditrichštejnů a ten se rozhodl objekty zachovat. Nevyužívané stavby ale chátraly a k jejich obnově došlo až nástupem Augustina Bartensteina do úřadu mikulovského probošta. V letech 1862–1865 byly stavby opraveny a kaple svatého Šebestiána 8. září znovu vysvěcena.
Roku 1865 započala tradice pouti k mikulovské Černé madoně loretánské, kdy byla její soška, původně umístěná v loretánské kapli kostela svaté Anny, vynášena na Svatý kopeček. Tato tradice byla přerušena v letech 1938–1945, první poválečná pouť se konala v září 1946.[1]
Křížová cesta měla původně pouze sedm zastavení, což bylo obvyklé v době jejího vzniku. Sedm zastavení vyjadřovalo sedm bolestí Panny Marie. Pravděpodobně se jedná o kapličky s pořadovými čísly 1, 8, 10, 11, 12, 13, a 14. Tyto kapličky lze doložit na votivním obrazu mikulovské kapituly zhotoveném po roce 1624, na kterém František z Ditrichštejna spolu s proboštem a kanovníky vzdávají úctu patronu České země svatému Václavovi a Panně Marii Loretánské.
Cesta začíná u barokního domu s Janem Nepomuckým v průčelí v Novokopečné ulici. Dům kdysi patřil mikulovskému řádu kapucínů. Poté, co jejich klášter vyhořel, dům převzal řád piaristů. Dál cesta stoupá serpentinami asi 800 metrů na vrchol kopce ke kostelu svatého Šebestiána. Poté po asi 250 metrech končí u kaple Božího hrobu.
S přispěním mikulovských občanů bylo v letech 1750–1776 vybudováno šest „skalních“ kapliček s pořadovým číslem 2, 3, 4, 5, 6 a 7 a pod vrcholem kaplička č. 9.
Kaple Božího hrobu (parc. 2707 48°48′26,44″ s. š., 16°38′57,43″ v. d.) byla postavena jako kopie kaple, která stojí uprostřed Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Byla součástí souboru původních staveb z roku 1630, což dokládá nápis na zdi uvnitř kaple. Poutníky byla navštěvována už v roce 1644 a je doložena na Donnerově rytině města z roku 1673.
Stavba má obdélný půdorys ukončený polygonálním presbytářem o pěti stranách dvanáctiúhelníka. Je rozdělena do dvou částí – Andělskou kaplí se prochází do vlastní hrobové komory, kde je uložena socha ležícího Ježíše Krista. Na střeše nad touto komorou je baldachýnová edikula tvořená arkádou na půdorysu šestiúhelníku. Přístupové schodiště vedoucí k ochozu před kaplí je tvořeno 33 schody. To symbolizuje délku života Ježíše Krista. Schodiště ke kapli bylo roku 1908 rekonstruováno na náklad knížecí rodiny. Další rekonstrukce proběhly v letech 1951 a 2009. V srpnu 2010 byla kaple znovu vysvěcena.[1]
Kaple svatého Šebestiána (parc. 2701, 48°48′23,13″ s. š., 16°38′46,4″ v. d.) se zvonicí (parc. 2700, 48°48′22,53″ s. š., 16°38′45,23″ v. d.) a křížová cesta s kaplí Božího hrobu jsou od 2. listopadu 1964 zapsány jako nemovité kulturní památky.[2][3] Svatý Kopeček u Mikulova s poutní kaplí sv. Šebestiána je od 1. července 2018 národní kulturní památkou.[4]